Přesně tak, jak to dělávali obyvatelé Šumavy, kde prosperovaly sklářské hutě. V sobotu svůj um předváděl v Jihočeském muzeu.
Kde hledáte motivy pro obrázky?
Používám motivy, které se používaly odjakživa – madony, obrázky svatých, ukřižování a podobně. Motivy hledám v muzeu, v knížkách, i na internetu se dá leccos najít.
Proč se tomu vlastně říká podmalba na skle?
Maluje se na sklo zespodu. Na rubu vzniká obrázek a na výsledek se díváme z líce. Proto je taky třeba počítat s tím, že se vše, co se maluje, stranově převrátí, nápisy se píší zrcadlově.
Musíte také při malbě postupovat od horních vrstev, od detailů?
Ano, to, co bude divákovu oku nejblíž – kontury, detaily, se maluje jako první. Pak přicházejí na řadu záhyby šatů a nakonec se vybarvují plochy a celé se to podmaluje. Odtud taky ten název podmalba.
Používáte původní postup a třeba i barvy?
Postup je stejný, ale dnes používám moderní syntetické barvy, které kupuji v modelářských potřebách. Dřív lidé získávali barvy v přírodě, například hlinku, saze nebo něco z rostlin. Jako pojivo se používal vaječný bílek.
Jak dlouho už se podmalbě věnujete? Mohl byste se tím i uživit?
Asi patnáct let. Je to hobby. Sice bych se tím možná uživil, pak už to ale člověka tak nebaví, když musí.
