Jirsíkovo gymnázium slaví 145 let od založení

V roce 1868 byla škola zřízena, aby zůstal 
v Budějovicích zachován poměr českých a německých škol, jak si žádala dohoda mezi městskými úředníky.

Celý letošní rok proto pojala škola jako oslavu jubilea. Pomyslným vrcholem bude absolventský ples, na kterém se 5. října sejdou současní i bývalí studenti .

Výchova i vzdělání

Gymnázium J. V. Jirsíka funguje trochu jako elitářský klub. Jeho studenti i absolventi drží spolu, při náhodných setkáních svou příslušnost k této škole rádi připomínají. A na studentská léta vzpomínají rádi.

Čtyřiadvacetiletý Jaromír Šetek z Českých Budějovic chodil na „Jirsíkárnu" osm let. „Na gymnázium vzpomínám v dobrém. zastávám názor, že specializovat se hned po základce vede k omylům z nerozvážnosti a nevyspělosti. Ze vzdělání, lépe řečeno z výchovy na tomto gymnáziu těžím dodnes," svěřil se Jaromír Šetek s tím, že podobný přehled a všestrannost nabízí z gymnázií v Českých Budějovicích snad jen to Jirsíkovo. „Možná na to vzpomínám jako starší generace na komunisty a zapomínám různé hříchy, ale tak to prostě je," dodal s úsměvem.

Stavěli půl roku

Svou historii začalo gymnázium psát položením základního kamene ve Skuherského ulici. „Základní kámen C. k. českého gymnasia v Budějovicích byl položen dvaadvacátého dubna 1868, třetího října téhož roku zde byla zahájena výuka," upozornil současný ředitel gymnázia Jaroslav Pustina na dnes již netušenou rychlost ve stavebnictví. Biskup Jan Valerián Jirsík financoval náklady školy do roku 1871, do té doby na ústavu sám vyučoval. Toho roku se gymnázium změnilo ze soukromého na státní ústav.

V roce 1902 začali dělníci se stavbou budovy v ulici Fráni Šrámka, kam škola přesídlila o rok později, a kdy sídlí (s přestávkou) dodnes. Tou přestávkou jsou léta 1951 – 1959, kdy byl název školy změněn. K tomu ostatně docházelo v dalších letech ještě několikrát. Od Střední všeobecně vzdělávací školy v Českých Budějovicích po Gymnasium Karla Šatala (učitel popravený v roce 1942 za protinacistický odboj). Po pádu komunistického režimu se škola vrátila k letité tradici a v roce 1990 nejstarší české gymnázium ve městě naposledy změnilo název a opět se stalo Gymnáziem J. V. Jirsíka. „Přeji našemu gymnáziu, aby se mu vždy podařilo překonat všechny překážky, mnoho studijních úspěchů, úžasné profesory a vstřícného a přejícího zřizovatele," uzavřel ředitel školy Jaroslav Pustina.

Studenti vydali sborník o soužití v Sudetech

Tradičním zpestřením studentského života na Jirsíkově gymnáziu byla a je turistika spojená 
s téměř vědeckým zápalem pro věc. Lví podíl na tom má dějepisář Vladimír Kojan, který "vzal" studenty do Izraele, na Kavkaz, za krajany do rumunského Banátu nebo do Irska. Možnost poznat zajímavá místa měl za dob svých studií i třiadvacetiletý Petr Řezníček, který maturoval před pěti lety. „Možností bylo hodně, ale já sám jsem moc necestoval. Během výletů, které pan Kojan pořádal, si ho většina studentů oblíbila," přikývl s tím, že studenti mohli vyrazit i do zemí, kam se jinak člověk nepodívá. Navíc za relativně nízké ceny. „Třeba Mongolsko," doplnil.

Žáci gymnázia šli ale pod taktovkou Vladimíra Kojana ještě dál. Jejich posledním počinem je sborník Soužití Čechů a Němců ve 40. letech 20. století, který vydali ve spolupráci se studenty Gymnázia R. Schumana v Chamu, které je partnerskou školou GJVJ. Sborník, který vyšel za přispění Evropské unie i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, mapuje problematické soužití Čechů a Němců v Sudetech v době druhé světové války a po jejím konci.

Podle svých slov studenti sbírali materiály, především orální svědectví, s pocitem určitého poslání. „Naše generace jednou z posledních, která má možnost setkat se s očitými svědky druhé světové války. Chtěli jsme tato svědectví zachovat," našli studenti další motivaci.

SLAVNÍ ABSOLVENTI

Prezidentem byl v nejtěžší době

Jméno Emila Háchy zná téměř úplně každý. Často na něho je, a ne vždy právem, nahlíženo s despektem. Politik, právník a protektorátní prezident Emil Hácha se narodil v Trhových Svinech a maturoval na Jirsíkově gymnáziu v roce 1890. Vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze. Právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918.

Po vzniku Československa pomáhal založit Nejvyšší správní soud a také se stal jeho členem. Jako právník se stal ceněným pro znalosti anglosaského zvykového a mezinárodního práva.

V Československu byl člen legislativní rady vlády, jako veliké vyznamenání můžeme vnímat i Háchovo členství u haagského rozhodčího soudu. V roce 1925 byl jmenován druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu. Právě kvůli této funkci mu byl, po abdikaci Edvarda Beneše v roce 1938, nabídnut post prezidenta.

Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal. Přestože se snažil ochránit co největší svrchovanost a autonomii českého národa, po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zlomeného Háchu využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše". Kvůli pokročilé arterioskleróze pro něho bylo stále těžší proti nátlaku bojovat. 13. května 1945 bych Emil Hácha zatčen a převez do věznice na Pankrác, kde 27. června 1945 zemřel.

Na školu chodil hrdina odboje

Celý život byl vojákem a bojoval za svobodné Československo. Generál František Slunečko (1886 – 1963) se narodil v Mladé Vožici. V roce 1905 absolvoval na Jirsíkově gymnáziu a o čtyři roky později dokončil strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém.

O rok později už spjal svůj život s armádou. Prošel jednoroční školou v Linci a stal se velitelem čety. V roce 1914 byl povolán do rakousko-uherské armády a odjel se svou jednotkou na ruskou frontu. Byl zajat a v roce 1916 dobrovolně vstoupil do srbské armády. Na konci téhož roku už byl legionářem československé armády.
Do nové a svobodné vlasti se vrátil až v roce 1920 a rychle stoupal kariérním žebříčkem, až se stal v roce 1929 generálem.

V době nacistické okupace se angažoval v odboji. Vedl oblastní kliku odbojové organizace Obrana národa a angažoval se i v Pražském povstání. V roce 1946 odešel do výslužby. Zemřel v roce 1963. V roce 1998 mu byl posmrtně udělen Řád Bílého lva.

Po matuře dělník, pak kardinál

Desátý biskup českobudějovický, třicátý pátý arcibiskup pražský, kardinál. Na poli teologie dokázal Miloslav Vlk (1932), absolvent Jirsíkova gymnázia, hodně. Navíc se svým oblíbeným mottem „Aby všichni byli jedno" na rtech.

V roce 1952 maturoval na gymnáziu, pracoval krátce jako dělník a poté, co absolvoval základní vojenskou službu, studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Jako archivář pracoval až do roku 1964, kdy odešel studovat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. V červnu 1968 byl vysvěcen na kněze a vrátil se do Budějovic, kde byl biskupským sekretářem. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit, po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a Miloslav Vlk se stal umývačem oken v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání.
Po revoluci byl jmenován biskupem českobudějovickým, v roce 1991 arcibiskupem a o tři roky později kardinálem. V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem.