VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Všechno vychází z lásky, tvrdí Josef Kavale

České Budějovice - Tlak konzumního stylu života na člověka je obrovský, přiznává kapitulní vikář z kostela sv. Jana Nepomuckého.

7.1.2009
SDÍLEJ:

Václav Dvořák s Josefem Kavelem.Foto: Jan Nouza

Návštěvníci českobudějovického kostela sv. Jana Nepomuckého moc dobře znají osobnost monsignora Josefa Kavaleho (1919), který zde působí více než tři desítky let. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947. V roce 1973 byl jmenován kanovníkem a o rok později kapitulním vikářem.

Někdo si ráno připomíná povinnosti, čím začínáte vy?
Mši svatou mám v sedm hodin ráno. A aby člověk mohl mít čas i pro sebe, musí vstávat brzy. Vstávám po páté hodině, abych dal sobě to, co kněz potřebuje sobě dát.

Před šedesáti lety jste maturoval na českobudějovickém Jirsíkově gymnáziu. Byl jste vzorným žákem?
To nemůžu říct, spíš průměrným. Studoval jsem sice i s vyznamenáním, ale výjimečnost tam nebyla. Měl jsem rád fyziku, matematiku, řeči. Fyzika mne mimořádně bavila. Z ročníku si dovolili z fyziky maturovat jen dva – spolužák Fremund a já.

Rozhodnutí stát se knězem je vážná záležitost. Považoval jste kněžství za své vnitřní povolání k této službě, nebo vám tu cestu někdo naznačil?
Víte, kněžské povolání většinou vychází z rodinných poměrů. A já jsem určitě měl dobré zázemí ve svých rodičích. Vyrůstal jsem jako ministrant – a automaticky jsem předpokládal, že půjdu na kněze. Z naší třídy šlo na kněžství dvanáct chlapců.

Představy rodičů o budoucnosti jejich dětí se ne vždycky shodují s představami potomků. Nečekala od vás maminka spíš vnoučata?
Maminka si přála, abych byl doktorem medicíny, ale já jsem chtěl být knězem.

V semináři jste dirigoval sbor bohoslovců. Co vás přivedlo k hudbě?
Vždycky jsem měl rád sborový zpěv. Ve sboru jsem byl odmalička, na gymnáziu jsme měli výborný, asi sto dvacet dětí. Vedli nás kantoři machři, z nichž někteří byli hudební skladatelé. V semináři jsme zpívali hlavně chorál, to je nádherná záležitost obsahově i melodicky.

Sbor ale dlouho pohromadě nebyl. Začala druhá světová válka a Němci vysoké školy zavřeli. Kam tahle doba poslala vás?
Stal se ze mne účetní v zemědělství na Plzeňsku.

Po válce jste se do semináře vrátil. Kde jste po vysvěcení na kněze sloužil první mši svatou?
V katedrále tady v Českých Budějovicích. Katedrála byl „můj“ kostel. Jako ministrant jsem ve všedních dnech chodíval většinou tam, o nedělích do kostela na Staré Město.

Kdy se kněz stane v myslích lidí jejich panem farářem?
Trvá to pochopitelně delší dobu, než ho lidé přijmou za svého. Musí je mít rád.

Jen tohle stačí?
Z toho „mít rád lidi“ vyplývá vše ostatní. Podle toho s nimi jednáte, podle toho jste porozuměl jim a jejich problémům. Vše vychází z lásky.

Po tříletém působení jako kaplan v Písku jste v roce 1950 dostal „svou“ první faru v Mirovicích na Písecku. Cítil jste se na tuto změnu dostatečně připravený, povězme vyzrálý?
Před nástupem v Mirovicích jsem měl za sebou tři roky plné zátěže kaplana v Písku, kdy jsem kázal, křtil, oddával, pastoroval, učil ve školách, zaopatřoval, chodil na pohřby. Písek byla živá farnost a já jsem tam, podle přání pana děkana, měl na starosti mládež. Tam jsem taky začínal s tím, co jsem potom dělal na všech štacích, kde jsem byl později: kromě kázání jsem probíral spíš katechetickým způsobem určité pravdy víry. Nechodil jsem na kazatelnu, lepší bylo jít dolů mezi lidi a tam probírat například Knihy Písma svatého nebo základní pravdy víry… Zkrátka to, co jsem potřeboval a chtěl lidem dát.

Kladete při pastorační činnosti větší důraz na zachovávání přikázání Desatera, nebo lásku k bližnímu?
Desatero… Když se ptali Krista, které přikázání je nejdůležitější, odpověděl: Milovat budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a bližního svého jako sebe samého. Desatero není nic jiného než zákon lásky k Bohu, k bližnímu.

Jenomže vy jste o přikázání lásky k Bohu a bližnímu mluvil v 50. letech! A ta přinesla mimo jiné taky omezování vyučování náboženství. Mohl kněz proti tomu něco dělat bez rizika, že přijde o státní souhlas?
Sotva. Já osobně jsem tohle neprožil, protože v Mirovicích byly i v době stalinismu všechny děti přihlášené na náboženství. Všechny, včetně dětí kantorů. Syn zástupce ředitele mi hrál v kostele na varhany, kantoři zpívali na kůru.

Takovou jste měl autoritu?
Myslím, že autoritou to nebylo, spíš souhrou náhod.

Těžko uvěřitelná souhra náhod v době, kdy ředitelé škol přesvědčovali rodiče, aby děti na náboženství nezapisovali, jinak že se nedostanou na střední školu, na gymnázium…
V Mirovicích nic takového neexistovalo. Tam byla devítiletá škola, skoro všichni učitelé měli děti a všechny chodily na náboženství. I ten, který byl sice bez vyznání, ale děti na náboženství posílal, aby netrhal partu.

V tehdejších poměrech přinejmenším pozoruhodná škola!
Ano. Šel jsem například za ředitelem kvůli slavení prvního svatého přijímání. Řekl jsem mu: Představuju si to tak, že shromáždíme děti a rodiče ve třídě, tady bychom si něco krátce řekli, pomodlili se a potom šli s křížkem ze školy do kostela. Odpověď zněla: Samozřejmě. Souhra náhod, o které jsem mluvil, byla možná i v tom, že církevní tajemníci píseckého okresu buďto nechtěli tohle vidět, nebo neviděli…

Že by v nich bylo víc člověka než úředníka?
To určitě. Vzpomínám na jednoho, který za mnou přišel s tím, že jeden kněz je ohrožen, a řekl mi: Prosím vás, dejte to do pořádku. Já už sloužím tolik let a chtěl bych to doklepat do důchodu. Nedoklepal. Jeho dcera se vdávala v kostele – a šel. I to je souhra náhod – a já bych řekl spíš Boží prozřetelnost, která to takhle chtěla mít.

V roce 1959 jste byl přeložen do Jindřichova Hradce. Zavedl jste tam v kostele oblíbené biblické hodiny. Neznamenaly pro vás riziko?
Musely se udělat tak, aby to bylo v rámci bohoslužby, a tu mi nikdo nemohl zakázat. Já jsem měl bohoslužby v určitou dobu – a lidé věděli, že tehdy budou i biblické hodiny na určité téma. Sloužil jsem mši svatou a kázání byly ty biblické hodiny.

Dalo se při nich reagovat na aktuální události – například doporučit farníkům, čeho se mají vyvarovat?
To ano. Aby se vystříhali nenávisti, závisti, aby byli poctiví, aby plnili své náboženské povinnosti… Mluvit politicky byla obrovská chyba. Tím nikdo nic nedokázal. A kdo tu chybu udělal, šel.

Toleroval vás církevní tajemník pro jindřichohradecký okres?
Tam byly těžké poměry, velmi těžké. Než jsem do Jindřichova Hradce přišel, zažilo několik našich lidí těžké pronásledování, byly to tragické události. Na okresním národním výboru působil církevní tajemník, který stál před vchodem do kostela a zapisoval si, kdo jde dovnitř. Tím chtěl zastrašovat věřící. Jenže na mne nemohl, já jsem neměl biblické hodiny, já jsem měl „jen“ mši svatou.

Prý jste byl při jednání s komunisty proslulý schopností „chodit mezi meči“. Co si má pod tímhle rčením představit mladý člověk, jenž komunistickou totalitu nezažil?
Těžko si to může představit. Často jsem si četl apoštolské skutky, a ty jednají o době, kdy církev vcházela do absolutně pohanského světa. A my jsme se ocitli v pohanském světě. Myslím si, že z nich se dalo dost naučit, co dělat, jak jednat. Rozhodně ne〜opouštět nejmenší stupeň lásky – a to je slušné chování. Jsou meze, kde každý musel pochopit, že se mnou nehne.

V městě u Vajgaru vás zastihlo Pražské jaro. Co znamenalo krátké období uvolnění pro církev?
Oddychový čas. Pouze oddychový čas. Uvažoval jsem tehdy logicky. Komunismus a lidská tvář? To k sobě nejde. Uvolnění jsme vítali, ale nebrali jsme je jako dobu vysvobození, jen jako oddychový čas. Otevřel se prostor pro svobodné přihlašování dětí na náboženství. Jestliže předtím v Hradci chodívalo na náboženství 50 dětí, v době Pražského jara jich bylo 250. Lidé se nebáli projevit se.

A když po obsazení Československa vojsky Varšavského paktu za husákovské normalizace oddechový čas skončil a začalo opět přimrzat…?
Potom byli, pokud máme na mysli školy, chudáci především kantoři. Někteří při kádrování obstáli, jiní byli vyhozeni.

Umožnil oddechový čas udělat pro církve něco i do budoucnosti?
Mnoho se udělat nedalo. My jsme měli ovšem tenkrát jednu velikou výhodu, a to byl koncil. Já říkám, že to bylo zase dílo Boží prozřetelnosti. V době, kdy se nemohlo na školách učit náboženství, nebyla dostupná žádná literatura, byl tady koncil, který přinášel změnu v liturgii. Najednou jsme četli česky Písma svatá, sloužili česky bohoslužby. To bylo báječné.

Po čtrnácti letech v Hradci přišlo přesídlení do kostela svatého Jana v Českých Budějovicích, jmenování kanovníkem i kapitulním vikářem. Jaké povinnosti vám přibyly?
Starat se o diecézi. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění.

Hlásal jste krédo: „Čím oslabenější je terén, tím pevnější musí být centrum.“ Jak jste je uplatňoval v praxi?
My jsme tady měli nádhernou souhru. V první řadě jsme si mohli vzájemně věřit a spoléhali jeden na druhého. A kněží to pochopili, byl tady tým. Na tu dobu opravdu rád a vděčně vzpomínám.

V kostele svatého Jana působíte už přes třicet let. Své farníky jistě dobře znáte. Jací jsou? Poznamenala je současnost k lepšímu, k horšímu?
Kdyby člověk dovedl jednoznačně říci, co je současnost… Současnost je vývoj. A já, pokud se setkávám se svými farníky, shledávám, že jsou to pořád lidé sobě věrní. Současnost je nějak poznamenala, to určitě, tlak konzumního stylu života na člověka je obrovský. To si někdy ani nedovedeme představit, když žijeme ve své sféře života z víry, ale na ty, kdo žijí mimo ni, je ten tlak opravdu obrovský.

Znáte recept, jak mu odolávat?
Nebýt číslem. Být myslícím člověkem. Mít porozumění pro druhého a taky schopnost něčeho se i vzdát. Něco to stojí, není to jednoduché, není to široká cesta.

Slyší na tohle mladí lidé?
Není lehké říkat jim něco takového. Třeba chtít vyprávět studentům něco o sametové revoluci. To je, jako když nám se vyprávělo o válce prusko – rakouské. Musíme to pochopit.

Neříkáte to až příliš smířlivě?
Zájem, aby se to změnilo, musí vyjít ze školy. Ale málokterý kantor dokáže tohle oživit. Změna musí vyjít i z rodin. Proč rodiče nepřihlašují děti na náboženství? Jestliže jsou křesťané, mají je přihlásit. Už jim přece nic nehrozí! A kolik je jich přihlášených? Bída s nouzí. Já mám tři školy a dětí na náboženství chodí dvacet… A je svoboda!

Čemu tu lhostejnost přičítáte?
Konzumnímu způsobu života. Konzumovat! Co nejvíc konzumovat! Spotřebovat všechno, co je kolem mne, pro sebe. Pořadí hodnot života konzum převrátil.
Člověk má velkého nepřítele. A to je jeho JÁ. Jeho vlastní JÁ je jeho nepřítelem. Sobectví. Má příliš rád sám sebe. A přitom láska k sobě je také Boží dar.

Co tedy a jak udělat, aby se člověk na cestu poznání konečně vydal?
Je to fuška, rozlomit tohle vlastní JÁ. Aby přestalo platit: Za prvé JÁ, za druhé taky JÁ, i za třetí JÁ! A teď to prolomte! Člověk se miluje.

Až si tím ubližuje…
Miluj Boha nadevšecko. To je pořadí hodnot. Miluj bližního jako sebe sama, to je brána. Máme přikázání Desatera. Kristovu horskou řeč: pátá a sedmá kapitola svatého Matouše, tam učí člověka žít s člověkem. To nejtěžší, co nám Kristus dal, je: Odpusť svým nepřátelům. A my se modlíme: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům…

K modlitbě, k duchovnímu životu, je zapotřebí zastavit se. Čím zejména by měla modlitba být?
Pro každého uvědomit si Boha Otce, který je na nebesích, a věřit, že člověk není sám, že Bůh je s ním. A z toho vycházet.

Jestliže máme modlitbu považovat za rozmluvu s Bohem, můžeme s ním rozmlouvat svými slovy?
Jistěže.

Co třeba: Bože, poslední slova Ježíše na kříži byla: „Otče, proč jsi mne opustil?“ Smíme se ptát: Bože, kdy přijdeš a dáš mi sílu? Co uslyšíme?
Nesmíme zapomínat, že Kristus umírá na kříži jako člověk. A že prožívá svůj odchod z tohoto světa stejně, jak ho prožíváme i my. Vzal na sebe naše utrpení, naši lidskou přirozenost, to je svědectví kříže. A jestliže mluvíme o přikázání lásky, pak Kristus říká, že bude z kříže panovat. „Až budu povýšen, všechno přitáhnu k sobě.“ Čím může člověk, v tomto případě bohočlověk, z kříže panovat? Jen láskou! Jedině v ní je řešení. Lidstvo si neuvědomuje, jak ohromný je to dar, který dostalo v Desateru.

Mluvíme o chartě lidských práv a svobod. Kam sahá „lidské právo“?
Tam, kde začíná omezování práv a svobod druhého.

A kdy začíná ono omezování?

Charta lidských práv má jeden nedostatek – nemá chartu lidských povinností. A přitom v Desateru je obsažena jak charta lidských práv, tak charta lidských povinností.

Vrátím se ke své poslední otázce – co po své modlitbě uslyším?
Zachovávej přikázání!

Jan Nouza

7.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Administrativa - Zápis odběrných míst pro ČB(23 000 Kč)

Náplní práce je zápis odběrných míst elektřiny a plynu, práce s daty a interním systémem. Nástup možný ihned - dle dohody.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel(23 000 Kč)

Vychovatelé pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami VYCHOVATEL/KA. Požadované vzdělání: vyšší odborné. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 23000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Základní kvalifikační požadavky: speciální pedagogika, sociální pedagogika, předpoklady pro výkon práce pedagogického pracovníka podle odst. 2 § 16 , zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, v platném znění., Nástup 01. 04. 2018 nebo dle dohody, Zam. výhody: 8 týdnů dovolené. Pracoviště: Dětský domov a školní jídelna boršov/vltavou, Na Planýrce, č.p. 168, 373 82 Boršov nad Vltavou. Informace: Miroslav Mgr. Kouřil, +420 602 486 860,387 250 210.

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka(4 000 Kč)

Všeobecní administrativní pracovníci ASISTENT/KA PRO SJEDNÁVÁNÍ SCHŮZEK. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 4000 kč, mzda max. 6000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Telefonické sjednávání schůzek s klienty pro managera. Nutná dobrá komunikační úroveň.. Pracoviště: Václav franz - čb, Hroznová, č.p. 254, 370 01 České Budějovice 1. Informace: Václav Franz, +420 725 906 461.

Ochrana a ostraha - Ochrana a ostraha Vrátný(16 000 Kč)

Vrátní PORTÝR. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: VŘ dne 12.3.2018 v 9:00 hod. - zasedací místnost č. 101 (Úřad práce v Českých Budějovicích), Požadavky: vyučen, čistý trestní rejstřík, Náplň práce: pravidelné obchůzky hotelu, pomoc hostům se zavazadly, spolupráce s hotelovou recepcí, 12-ti hodinové směny, mzda 16 000,- Kč + osobní ohodnocení. Pracoviště: Čistící stroje s.r.o., 370 01 České Budějovice 1. Informace: Soňa Bláhovcová, +420 777 841 063.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v úterý vybírali ze tří kandidátů nového děkana.

Budoucí učitele povede nová tvář. Akademici volili děkana

Ilustrační foto

Vrtulník letěl pro těžce zraněné dítě, na bobech vyjelo z sjezdovky u Kvildy

Legenda nepřijede. Jaromír Jágr je zraněn a k duelu do Budvar arény nedorazí

České Budějovice - Zdravotní stav legendy českého hokeje Jaromíra Jágra je takový, že mu neumožní start ve středečním prvoligovém duelu proti ČEZ Motoru (17.30).

OBRAZEM: Na maškarním bále ve Vyšším Brodě byla jedna maska hezčí než druhá

Vyšší Brod - Přetahovaná o lano, zpívání oblíbených písniček nebo tanec s balónky mezi čely, to všechno a spousta další zábavy čekalo na děti, které v neděli vyrazily na maškarní bál, který pro ně v sále vyšebrodského hotelu Šumava připravilo město Vyšší Brod.

OBRAZEM: Ledaři připravují dráhu, bruslit se zatím dá na dvou oválech

Lipensko – Na hromadné bruslení to na jezeře ještě není, ale ve Frymburku a v Lipně nad Vltavou už jsou prohrnuté ovály.

ČEZ Motor se chystá na vyprodaný šlágr s Kladnem. Dorazí Jaromír Jágr?

České Budějovice – Přijede? Nepřijede? Vyprodaná Budvar aréna se těší na největší legendu českého hokeje v kladenském dresu. Jenže po zákroku havířovského Sikory se vznáší nad středečním startem Jaromíra Jágra velký otazník. „Počítáme s tím, že přijede,“ zdůrazní asistent trenéra ČEZ Motoru Luboš Rob starší.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT