Jsme punkový. Prostě jdeme a uděláme to, říká Akční Budějčák

Vždycky mě vytáhne z postele budík a nějaké úkoly, co mám napsané v mobilu na další den. Pořád je co dělat. Nejčastěji snídám normální rohlík s máslem (smích).

Kdy ses začal aktivně angažovat?

V roce 2015 už po několikátý vrcholila kauza protipovodňových opatření na Malši. To je vedle Havlíčkovy kolonie, kde bydlím. Skupina lidí (Zachraňme Malák) se snažila ten projekt protipovodňových opatření zvrátit. Souhlasil jsem s nimi. Šlo o rozsáhlé kácení stromů. Tak jsem úplně spontánně natočil video, které zvalo na jeden meeting pro občany.

Na čem pracuješ teď?

Před třemi roky jsem spoluzaložil projekt Akční Budějčáčci. Zabýváme se veřejným prostranstvím a architekturou – parky, ulicemi, náměstími. Snažíme se reagovat na to, co tu vzniká, nebo když je něco rozbité. Vymysleli jsme to s Radkem Matouškem, pak různě přicházeli a odcházeli různí studenti. Tvrdé jádro jsme tři, dřív to bylo i osm lidí.

Pozoruji, že v Budějovicích jsou akční hlavně středoškoláci, vysokoškoláci už míň. Jak to vnímáš?

Moc vysokoškoláků, co by se pohybovalo hlavně v Budějcích, neznám. Z jihočeské univerzity znám tak dva, kteří jsou aktivní. A i kontakty v naší skupině jsme nabrali hlavně přes střední. Už tu byly i snahy Rekola víc zapojit lidi z univerzity, ale nebyl zájem z jejich strany. Přijde mi, že na Jihočeské univerzitě chybí lidi, kteří by chtěli něco dělat. Ale nechci to zobecnit, jinde aktivní jsou. Když to ale srovnám s Brnem nebo Prahou, tak je to velký rozdíl.

Je to důvod, proč je vás ve spolku po různu?

Určitě je to jeden z problémů. Z Budějc spousta akčních mladých lidí odchází na vejšky do Prahy, protože tam je víc příležitostí. Má to vliv i na kvalitu města. Ale třeba náš kolega Tadeáš sice studuje v Bristlu, ale Budějovice ho zajímají. Začal s námi spolupracovat, líbilo se mu, že jsme takoví punkový. Někteří lidé se i vrací…

Co znamená, že jste „punkový“?

Děláme to, jak chceme. Není to práce. Nevadí nám prostě jít a něco udělat. Třeba nájezd pro cyklisty u Jeronýmovky a Lannovky, kde se nedalo normálně vjet kvůli obrubníku. Cyklisté se tak ocitli na chodníku a dopouštěli se přestupku. Je to trochu nezákonný, ale prostě jsme za pomocí lepidla vytvořili nájezd a dali ho přes obrubník. Jsme rádi, že to tak můžeme dělat. Kdybychom byli politici, asi bychom si nedovolili takhle něco udělat.

Být politikem tě neláká?

Někdy bych si to chtěl zkusit. Připadá mi, že si to lidé ale představuji jiné, než to je. Zatím neuvažuji být žádné na kandidátce… Jde o to se připravit a dělat to pro město. Chci se vyvarovat spontánnímu rozhodnutí a vyvolávání hesel o tom, že to všechno změníme. Lidi, kteří se chtějí stát politiky by měli dávat reálné a konkrétní sliby. Ne, jen „napravíme dopravu v Budějovicích“, takhle to úplně nefunguje. Za čtyři roky to nikdo nespraví.

Rušení navzdory: píseň o Talínském rybníce bude zaznívat týnským nádražím

Zapojují se k vám i starší lidé?

Dosud jsme fungovali na bázi sociálních sítí a tam k tomu nikdy nedošlo. Ale teď jsem si adoptoval trávníky v Čechově ulici. Díky tomu jsem se dostal do kontaktu se sousedy z Havlindy. Tam se lidé chtějí zapojit, hlavně ti starší. Jsou třeba okolo a řeknou mi: to je hezký a můžu vám pomoci? Teď mi s tím pomáhají čtyři lidi. Buď na ty lidi jinak nemáme vazbu nebo jsou z jiné bubliny.

Nejspíš jo. Máš ambice lidi z bublin propojovat?

Chtěli bychom společně v rámci Akčních Budějčáků vzdělávat veřejnost. Pořádat přednášky, kam by mohl chodit kdokoliv – mladí i staří. Ale to je daleká budoucnost. Rádi bychom grant, abychom to mohli dělat naplno. Ne jen aktivismus ve volném čase. Chceme spolupracovat i s městem, úředníky… Možná bychom mohli uspořádat nějakou veřejnou konzultaci ohledně těch trávníků v Čechovce. Když se dají letáčky do schránek, zasáhne to většinu. Přemýšlím o tom.

Jsi aktivní už pět let. Jak vnímáš, že se Budějovice jako město proměnily ve vztahu k veřejnosti?

Určitě se to změnilo. Na začátku se zrealizoval Park Čtyři Dvory v roce 2014. To byl transparentní proces. Teď se dělá Dukelská a rozšiřování Čtyř Dvorů formou veřejných projednání. A to je poměrně nová věc. Když se něco dříve opravovalo, dělalo se to za co nejnižší cenu a nikdo se s lidmi moc nebavil. Zlepšilo se to, ale byl bych opatrný s tím, že je to dobrý. Určitě se to dá ještě zlepšit. Ale je to o politicích. Za čtyři roky se to může vrátit zpátky, nebo se to naopak zlepšit.

Čím to je, že se to zlepšilo?

Jde o aktivitu sdružení – třeba CBArchitektura, spolek Domovina za živé město. Aktérů je víc. Ti za to dost lobují, ale konečné rozhodnutí je na politicích. Je to o spolupráci. Koneckonců nějakou diskuzi na městě dokážou rozproudit i Rekola. Nedávno rozmístily ve městě 10 kolostavů za vlastní peníze. Za rok jich dokážou umístit víc než město za čtyři roky. Tím ovlivňují veřejný prostor. Ale město je podporuje, abych byl fér. Dává jim dotace v řádu stovek tisíc.

Jak myslíš, že radnice nahlíží na podobně akčního kluka, jako jsi ty?

Je to velká zkušenost. Ze začátku jsem nevěděl, do čeho jdu. Chtěl jsem víc stromů v ulicích, a tak jsem tam šel a naivně jsem se na to zeptal. Ale když tam člověk jde jen s nějakou ne moc promyšlenou prosbou, tak to vyzní do prázdna. Většinou jednám s úředníky. Ti mají nějaký objem peněz. Není snadný je vzít jen tak a udělat někde třeba lavičky nebo vysadit strom. Oni s tím musí nějak hospodařit. V zásadě lidi neodmítnou, akorát můžou zjistit, že to nejde. Na tom jsem se často zasekl. Tak jsem se začal bavit s politiky – ti nastavují agendu. Vše je to o jednání.

Můžeš být konkrétní?

Lavičky třeba dlouhodobě vychází, protože stojí málo peněz. Problém jsou kolostavy, nedaří se je umisťovat. Úředníci tvrdí, že když dají kolostav k jednomu obchodu, tak tím podporují podnikání v tom konkrétním obchodě. A pak to budou muset dát ke každému obchodu… Takže ve výsledku ta kola není kam parkovat. Často narážím na podobný paradoxy. Když jsem jim navrhl veřejný gril, odpověděli – ano, uděláme ho, ale vy se pak o něj budete starat.

Co už se ti vlastně podařilo?

Co se nejvíc povedlo, byl park Dukelská. V roce 2018 jsme s dalšími lidmi chodili na zastupitelstvo a pouštěli video, jak to tam vypadá. Bylo před volbami a oni to tak trochu opravili ve svém stylu – dali tam koše, přidělali lavičky, opravili cestu. Pak přišly volby. Jiní politici si to vzali za své. Tehdy se povedlo, že i díky dalším lidem, kteří psali na město dopisy, se politici rozhodli udělat architektonickou soutěž. Sami jsme si vymysleli dotazníky, sbírali je, měli jsme před politiky 10minutovou prezentaci o výsledcích. Příští rok se bude park revitalizovat… Moc se na to těšíme

Co podle tebe chybí městu?

Myslím, že se nedrží plánu. Mají koaliční smlouvu. Na té je podle mě trochu moc věcí… Ty se rozhodně nestihnout. Je to kompilát volebních programů a podle mě úplně neplní, co se slíbilo. Ale dělají i plno jiných věcí, což je fajn. Některý jsou trochu divný.

Co třeba?

Přiznám se, že trochu víc vidím do toho, jak se plánuje studie na zklidnění dopravy na náměstí. Asi není tajemstvím, že se připravila na tohle téma studie. Pak zjistili, že je na ní špatný zadání. Musela se připravit druhá studie. To zadání vždycky tvoří politici. Na veřejnost to působí tak, že úplně neví, co chtějí a co dělají.

Co je tvůj ideál města? Jak by mělo vypadat?

Mělo by hlavně pořádat architektonické soutěže. To je proces už tisíckrát vyzkoušený ve světě. A když se udělá dobře, přinese to dobrý výsledek. Pak je to i o koncepci a dodržování plánů. Když se ty plány nebudou dodržovat, bude X různých strategií a žádný výsledek. Abych to zestručnil – dodržovat plány, mluvit s lidmi, dělat soutěže. Město by mělo slyšet nápady jeho obyvatel a být jim otevřené.