Již pět století v něm bez přerušení žijí následovníci rodu. Dnes dům patří Miloslavu Drhovskému, jemuž se v roce 2013 poprvé podařilo sezvat lidi stejného jména na jedno místo. Genealog Alois Sassmann vysledoval stopu tohoto rodu až v roce 1565.

„Práce to byla zábavná, ale složitá. Nad jejich rodem jsem strávil rok a půl. Dokud si ale muži nenechají udělat testy DNA, není jisté, zda jsou všichni příbuzní,“ upozorňuje odborník na sestavování rodokmenů. V dřívějších dobách se totiž stávalo, že přiženěný hospodář přejímal jméno rodiny a již tedy nešlo o pokrevního příbuzného.

Drhovští bývali především rolníci a kováři. Modrou krev v jejich předcích se vypátrat nepodařilo. Zajímavou postavou je tak zřejmě především legionář Jan Drhovský, jenž byl dědečkem Zdeňka Drhovského z Prahy. „V první světové válce si v Rusku našel babičku Natálii a můj otec se narodil ve Vladivostoku. Pak přijeli sem a děda dostal kovárnu ve Smetanově Lhotě u Písku. Po válce osídloval Sudety v Polabí, kde také oba moji prarodiče dožili. Podrobně jsem cestu svého dědy prostudoval v archivu, ale příjemně mě překvapilo, do až jaké hloubky došel pan Sassmann. Jakmile se někdo jmenuje Drhovský, je to náš předek,“ říká vnuk legionáře, jenž rod posílil o jednoho syna a jednu dceru.

Iniciátor setkání Miloslav Drhovský další setkání plánuje za tři roky. Jak dodal, bude iniciovat i odběr vzorků DNA od všech mužů, aby zjistili příbuznost. Tuto nabídku dostali od genealogické společnosti. „Nás mužů je kolem šedesátky, dokonce jeden původem z Maršova žije v Rakousku, toho jsme ale nedohledali. V naší republice žijeme hlavně na Táborsku a v Jihočeském kraji, další lokalitou je Praha a Plzeň,“ dodává Miloslav Drhovský (78), jenž je podle svých slov nejstarším Drhovským. I on pokračování rodu zajistil po meči jedním synem, který zplodil další dva pokračovatele rodu.