Devadesát let a jeden den dělí od sebe datum, které mají v křestním listu  zapsáno Marta Trupelová ze Strážkovic a její pravnuk Jan Dvořák. Narozeniny proto většinou slaví společně a by᠆lo tomu tak i o víkendu. Janovi bylo deset let a oslavenkyni už rovných sto!

Asi nejcharakterističtější je pro nejstarší obyvatelku Strážkovic úsměv. „Náladu mám pořád dobrou," říká Marta Trupelová, za svobodna  Kubišová.  „Pocházím z osmi dětí. Otec měl v Málinci v okrese Lučenec řeznictví," vzpomíná na dětství paní Marta a dodává, že ze sourozenců je ještě živ její bratr Štefan.

Do Čech přišla jubilantka, v jejímž rodném listě je zapsáno 7. března 1914, s manželem. Ten byl učitelem, ale na konci 30. let musel ze svého působiště odejít, jako mnozí jiní Češi. Učil pak například v Horní Cerekvi nebo v Horní Stropnici. A také ve Strážkovicích.

Jak tehdy bylo obvyklé, zvládal i řadu jiných aktivit. „Manžel vedl divadlo. Hráli jsme ho už ve Stropnici. Hrávali jsme dost. Měla jsem divadlo jako koníčka," říká usměvavá prababička a dodává, že pro představení nebo třeba maškarní průvod o masopustu šila i kostýmy. „Vymýšleli jsme, co by bylo vhodné," rozvzpomene se a naznačí, že se nepostupovalo jen podle vzorů.

Lásku k divadlu podědila i dcera paní Marty, bývalá učitelka Marie Karvánková. Dokonce spolu i hrály. „Když jsem je vozil, měl jsem plné auto ženských," směje se při vzpomínce na poměrně nedávná léta zeť jubilantky Karel Karvánek. „Maminka hrála kněžnu v Lucerně, paní Marjánku, matku pluku," vyjmenovává některé maminčiny role Marie Karvánková.

Pro vytváření kostýmů měla Marta Trupelová dobrou průpravu z domova. Od dětství vyšívala. V obývacím pokoji má stále vlastnoručně vyzdobený ubrus. Ruční práce, dalšího koníčka, neopustila do vysokého věku.

„Jednou maminka seděla a vyšívala a malá vnučka jí to zpod stolu ničila. Já jsem řádila, ale maminka se nezlobila a spravila to," popisuje Marie Karvánková příhodu, která hodně napovídá o přístupu jubilantky ke světu okolo ní.

Na dotaz, jaké má oblíbené jídlo, opáčí stoletá jubilantka: „V jídle si nevybírám, jím všechno." I když pak připustí, že sladkému těžko odolává. Nečiní třeba ani rozdíl mezi ročními obdobími. „Všechna mám ráda, dovedu se přizpůsobit," konstatuje. Jen letmo naznačí, že občas přece jen není život peříčko.

Dlouhé roky, ještě v důchodu, pracovala Marta Trupelová v zemědělství a jejím koníčkem byla i zahrádka. Také ale vařila ve škole nebo na letních táborech. Jejím „parádním" kouskem byly kremrole, které v době, kdy pracovala 
v družstvu, nosila při různých oslavách i do práce.

Dodnes čte, byť s pomocí lupy a brýlí, knihy, časopisy nebo Českobudějovický deník. Dívá se i na zprávy. „Zajímám se o to, co se děje," říká jubilantka.
Za pěkné vysvědčení vždy odmění pravnuky. „Dělají mi radost," říká na adresu potomků, chválí dceru a vyjmenovává „Mám vnoučátka Marii a Lenku a pravnoučata Radku, Marka, Barborku a Honzíka."

„Prožila jsem toho dost," říká při stých narozeninách Marta Trupelová, ale dodává, že se těší na každý další den.