Jako jeden z mála udržuje prastaré řemeslo a pracuje s původními nástroji. Pětačtyřicetiletý Jan Michal z Kaliště u Lipí vyrábí plně funkční pumpy ze dřeva. Zároveň pečuje o unikáty, které již řadu let stojí na návsi v Holašovicích.

Michal měl ke dřevu vždy blízko. Odmalička s ním rád pracoval, vyřezával, poté se živil jako řezbář. Výrobě dřevěných pump se ale věnuje teprve třetím rokem. „Přivedl mě k tomu starosta Holašovic Jan Jílek. Ten po úmrtí budějovického pumpaře Rudolfa Staška neměl nikoho, kdo by se staral o unikáty na návsi, a tak se mě zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit,“ vzpomíná Michal.

Nabídku přijal, ale k původní řezbařině se musel naučit mnoho nového. Jezdil se dívat na řez již hotové pumpy v Holašovicích, měřil jej, obkresloval a sám vypozoroval, jak mechanismus funguje. Zároveň se řídil i radami zkušenějších kolegů.

Největším problémem však bylo sehnat původní nářadí. „Dlouhé třímetrové nebozezy byly kdysi v každé vsi, ale v době reálného socialismu skončily všechny v kovošrotech. Tak jsem se začal pídit po okolí, až jsem narazil na pána z obce Loučej, který je ještě měl a dlouhodobě mi je zapůjčil,“ popisuje Michal.

V současné době se pravidelně stará o osm pump na holašovické návsi. Musí jim například vyměňovat kovové manžety  nebo instalovat nové nátrubky. Na stavu pump se podle jeho slov podepisuje samozřejmě stáří a počasí, někdy je ale poničí i bezohlední návštěvníci.

Zároveň Michal vyrábí i úplně nové pumpy. Základem je obvykle borové dřevo, pro které si musí řemeslník dojet do lesa nebo na pilu. Samotná práce mu pak zabere několik týdnů. Nejnáročnější podle Michala je vyvrtat střed polena nebozezem. „To dá zabrat jak fyzicky, tak časově. Všechno se dělá ručně, takže se dost zapotím. Často potřebuji i pomocníka, aby mi z vrtáku vyn᠆daval dřevo,“ komentuje.

Po vyvrtání středu musí Michal oloupat kůru, dřevo obrousit, začít vyřezávat jednotlivé části pumpy a připravovat sací systém i osazení. Nejraději má fázi, kdy se práce již blíží ke konci. „Příjemné je, když se pak k tomu postavíte a pokocháte se tím, co jste vyrobili. Pak je také skvělé, když si lidé pro něco přijedou a vidíte, že se jim to líbí,“ říká.

Michal pracuje především na zahradě. Dřevo totiž mimo jiné řeže motorovou pilou a brousí, takže všude kolem nadělá nepořádek. „Rodina občas brblá, že to nosím i do baráku. Piliny jsou zkrátka všude,“ směje se.

Každá je originál

Své umění předvádí i na řadě akcí. Lidé jej mohou každý rok potkat na Selských slavnostech v Holašovicích, účastnil se již také řemeslných trhů v Třeboni. „Ukazujeme tam hlavně vrtání nebozezem, protože dnes už spousta lidí ani přesně neví, co to je,“ doplňuje Michal.

Všechny jeho pumpy jsou plně funkční a zároveň originální. Navíc podle Michala mají lepší vzhled než klasické pumpy. Lidé však musí předem počítat s přirozenými vlastnostmi dřeva. „Občas se někdo diví, že to podléhá zkáze, praská, ale praskliny ke dřevu zkrátka patří,“ vysvětluje a dodává, že když se majitel o pumpu dobře stará, bez problémů mu vydrží deset až patnáct let.

O většině svých výrobků má Michal přehled. Ví, kde jeho pumpy stojí, a když jede okolo, zajde se na ně podívat. Jednou by si rád vyrobil nějakou i na vlastní zahrádku, zatím na to ale podle svých slov nemá čas.

Kromě pump totiž vytváří i dřevěná koryta, různá srubová posezení a dokonce i sochy vodníků nebo žab. „Vždycky je dobré mít nějakou změnu, takže práci trochu střídám. Nedá se ale říct, že by mi něco z toho bylo bližší,“ dodává.

I po mnoha letech mu dřevo stále voní. Rád pracuje prakticky se všemi druhy, jen musí být syrové a poddajné. V posledních letech má ale Michal občas problémy kvalitní materiál získat. „Se dřevem je potíž, protože se všechno vyváží ven a ceny šly hodně nahoru. Dřív jsem si na pile bral obrovské špalky, které nikdo nechtěl, teď za ně musím pořádně zaplatit,“ popisuje.

Přesto u svého řemesla hodlá zůstat. Má pro něj totiž obrovské kouzlo. Zároveň věří, že na jeho odkaz v budoucnu někdo naváže. „Stará řemesla nyní zažívají takovou renesanci a lidé už umí originální výrobky ocenit. Takže se snad pořád bude ručně pracovat se dřevem a objeví se nějací pokračovatelé,“ uzavírá.