Jedinečnou příležitost naučit se fígle zručných řemeslníků měli o víkendu návštěvníci Selských slavností v Holašovicích. Nejeden stánkař tu kromě spousty krásného zboží nebo dobrot nabízel možnost vyzkoušet si alespoň část jeho práce na vlastní kůži.

Například sklářem se tak na pár minut stal školák Jirka Skoupý z Prahy. „Nebylo to vůbec těžké, stačilo foukat stejně, jako když brčkem foukám do limonády a dělám v ní bubliny," líčil svůj zdařilý pokus vyfouknout si skleněnou kuličku. „Nechám si ji na památku," dodal. Do Holašovic  s rodinou nezavítal náhodou. „Jsme tu na chalupě a tady se mi moc líbí, ještě určitě něco zkusím," pokyvoval hlavou.

Jen o pár metrů dál si zahrála na knihaře pětiletá Ema Losenická z Českého Krumlova.  Rodina Oujeských tu zájemcům nabízela možnost vyrobit si vlastnoručně titěrnou knížečku. „Baví mě to, je to vlastně jednoduché," usmívala se malá učednice knihařského řemesla. Hravě si poradila i s utažením knihařského lisu, k práci se postavila dokonce tak důkladně, že opětovné povolení lisu musela obstarat až síla tatínkových rukou. I Ema si svůj výrobek hrdě odnášela domů. „Něco si tam namaluju," plánovala. Od stánkařky Martiny Oujeské dostala i docela podrobnou instruktáž, jak si vyrobit knížku z běžně dostupného materiálu doma. „Mohla bych to zkusit," uvažuje o nové zábavě, ze které by mohly vzniknout třeba hezké dárky pro nejbližší.

Spokojený byl v Holašovicích i zbytek její rodiny. „Nejvíc se mi líbí, že tu nejsou žádní Vietnamci, že tu jsou zastoupená opravdu jen řemesla, asi tu koupíme nějaké dárky.  Navíc holašovická náves je skutečně krásná," pochvaluje si maminka Lenka Losenická.

Byla jednou z tisíců lidí, kteří proudili uličkou mezi stánky. Chvílemi tu takřka nebylo k hnutí. Prodejci se ale i přes nápor zvědavců nepřestávali usmívat. „Nás to baví, protože předvádíme to, co baví nás. Nemyslím, že bychom z knihařského řemesla prozrazovali až příliš, většinu lidí by taková titěrná práce sotva bavila," je přesvědčená stánkařka Martina Oujeská.

U Oujeských doma v Boskovicích je ale na denním pořádku. „Všechno děláme ručně, zvlášť šité knížky jsou hodně pracné. Pak to u nás vypadá tak, že pracuje celá rodina. Muž i jeho bratr jsou knihaři a   my ostatní pomáháme, kde je potřeba."

Znát to bylo i v jejich stánku na holašovické návsi, kde se měli Oujeských co otáčet. „Jenom dobře, že je takový frmol, horší by bylo, kdybychom tu jen stáli a koukali. Sice ne každý nakupuje, ale spousta lidí se aspoň zastaví, prohlíží si naše zboží a vyptávají se. Sama jsem si ještě nestihla projít náves a podívat se, co nabízejí ostatní stánkaři. Ale těším se na to. Jsme tu už třetí rok a pokaždé je tu něco nového, potkáme se tu s přáteli," usmívá se sympatická mladá žena.

Šanci šikovným rukám dávala u svého stánku s keramikou i Jana Macečková ze Zlína. Jako vůbec první si zkusila vytvořit ornamenty na ozdobném zvonečku bezmála devítiletá Agáta Pečená z Plzně, která do Holašovic přijela za strejdou.  „Je vidět, že je nadaná," chválila odbornice malou návštěvnici. Agáta s hlínou nepracovala poprvé. „Zatím jsme ale na výtvarce jen modelovali zvířátka," přibližuje své zkušenosti a nechává si poradit od Jany Macečkové. Té, než naplní svými díly pec a začne vypalovat, trvá práce až měsíc. Na otázku, jaká část těla z titěrné práce na propracovaných ornamentech bolí nejvíc, se smíchem odpovídá, že úplně všechno. V Holašovicích z postávání za pultem stánku ji bolelo ale spíš na duši. „Škoda, že je tu tolik lidí a přitom málo nakupují," posteskla si.

Na Selských slavnostech byla poprvé a nenechala si ujít ani možnost porozhlédnout se, co nabízí konkurence. „Je dobré, že se můžete podívat, co je kde nového, aby člověk nezakrněl, čerpáte inspiraci, prohodíte pár slov s těmi, které znáte z podobných akcí," pochvaluje si návštěvu u jiných keramiků.