Teprve před pár týdny začal vyřezávat své úplně první umělecké dílo a už nyní ví, že v tom chce pokračovat i nadále. Třicetiletý Jan Linhart tvoří na zahradě v Nové Vsi téměř třímetrovou dřevěnou sochu. Ta má název Jaro a brzy se stane ozdobou zahradnictví v českobudějovické čtvrti Mladé.

Linhart již řadu let pracuje se dřevem, zabývá se například rizikovým kácením, sochu však vyřezává poprvé. Nápad se navíc zrodil pouhou shodou okolností. „Nedávno jsme káceli s kolegou na Hůrce takový větší kmen. Z části jsme udělali dřevěnou lavici, ale kus mi zbyl. Tak aby to tu neleželo ladem, začal jsem dělat sochu,“ vzpomíná Linhart.

Přesnou podobu uměleckého díla si předem neplánoval, neměl žádný návrh. Vše tedy vznikalo až přímo při řezání. „Bylo to ale do značné míry ovlivněné tvarem kmene a tím, kde mu vyrůstaly sesterské větve,“ doplňuje Linhart. Socha podle jeho slov znázorňuje květy, listy a jarní pučení. Proto ji pojmenoval Jaro.

Z dubového dřeva

Dílo vzniká z dubového dřeva. To Linhartovi nejvíce vyhovuje, protože je tvrdší, příliš nepraská, dobře drží pohromadě a zároveň se s ním příjemně pracuje. Lidé podle něj ale mohou vyřezávat prakticky z jakéhokoli dřeva, vhodné jsou i jehličnany jako smrky nebo borovice.

Linhart na své soše pracuje již několik týdnů. Věnuje se jí vždy ve volném čase. Celé dílo tvoří pouze s pomocí motorové pily. „Nejprve jsem začal kmen ořezávat nahoře, udělal jsem horní květy a pak postupně pokračoval směrem dolů. I detaily jsou vyřezané malou motorovou pilou,“ popisuje Linhart.

Samotná práce s pilou je však poměrně náročná a vyžaduje  fyzickou sílu. „Tři týdny mě z toho bolela ramena,“ směje se Linhart. Nejobtížnější pro něj bylo vyřezat detaily květů v dolní části sochy. Musel se totiž přesně trefit špičkou pily na správné místo, navíc řezal do středu větví, kde je dřevo nejtvrdší.

Zároveň musel být neustále velmi opatrný. Stačí totiž jeden omyl, jedno špatné říznutí a dílo je zničené. „Řezal jsem tedy pomalu po menších částech. Pak jsem se na to vždycky podíval, tužkou nebo křídou si poznačil, co je třeba upravit, a pokračoval dál,“ vysvětluje Linhart.

Po ořezání kmenu a větví dílo uhladil brusným kotoučem. Nyní sochu musí ještě natřít speciálním přípravkem proti houbám a bezbarvým olejem s UV filtrem. Díky tomu pak jeho výtvor vydrží bez úhony i na přímém slunci.

Celá socha je téměř tři metry vysoká. Linhart ji zkracovat nechtěl, protože pak už by podle jeho slov nebyla tak zajímavá. Při práci ale samozřejmě nedosáhl ze země až nahoru a tak musel hledat nějakou pomůcku. „Nakonec jsem si postavil takové malé lešení,“ říká s úsměvem.

Piliny i v domě

Tvořil pouze na zahradě u svého domu v Nové Vsi. Při vyřezávání je totiž třeba počítat s velkým nepořádkem. „Je toho dost. Piliny se na botách nebo oblečení nosí i do baráku. Největší bordel je ale z broušení, ono se to nezdá, ale ten jemný prach se dostane opravdu všude. Nám to naštěstí tolik nevadí, protože máme starý dům,“ dodává Linhart.

Jeho socha Jaro by měla být  kompletně hotová asi za dva dny. Poté poputuje do zahradnictví v českobudějovické čtvrti Mladé. „Dáme ji tam k dřevěným lavičkám, které jsme instalovali už minulý týden. Mají podobný design, takže se to k sobě dobře hodí,“ připomíná Linhart.

I když umělecké dílo ze dřeva vyřezával úplně poprvé, hned se mu to zalíbilo a rád by v tom pokračoval i v budoucnu. „Určitě chci dál dělat sochy, už mám nakreslené i nějaké návrhy. Pokud by se podařilo, že bych mohl dělat jen tohle a rizikové kácení, byl bych šťastný,“ komentuje.

Líbilo by se mu, kdyby jeho díla stála na různých místech ve městě. Některá by se také mohla objevit u jeho domu. „Rád bych si jednou vyřezal i něco jen pro sebe. Když budu mít čas, tak se do toho určitě pustím,“ uzavírá.