Předchozí díly vzpomínek pamětníků z Lipí si můžete přečíst zde: 1. díl, 2. díl

Cesta domů

„Šestého dubna nás z Dory evakuovali. Nás asi 300 vězňů naložili do nákladních automobilů a začali jsme cestovat po Německu. Nasměrovali nás do Lübecku, kde se ve starých lodích utopilo mnoho vězňů, protože je Američané bombardovali. Tam jsme se ale zaplať pánbůh nedostali. Všechny národy měly ambasády, které usměrňovaly vězně na sběrná místa. Nás Čechy nasměrovali do města Breslau, odkud si jednotlivé státy odváželi své občany domů. Pro nás začala auta přijíždět až 18. června. Já jsem se dostal domů z Prahy dvacátého prvního června. Díky pomoci rodičů jsem se mohl doléčit a později si i dodělat průmyslovku. Za to jsem jim moc vděčný."

Vzpomínky Jana Kamlacha

Před koncem války Stanislava Linharta museli v táboře Mittelbau-Dora hospitalizovat v tamní nemocnici. Jana Kamlacha mezitím přesunuli do truhlárny, později byla jeho pracovní skupina přesunuta do Nordhausenu, a tak se se Stanislavem Linhartem znovu shledal až po válce.

Šestého dubna evakuovali i vězně z truhlárny v Nordhausenu. V Halle byli vězni naloženi do zakrytých dobytčích vagónů. Jednu soupravu tvořilo dvacet osm vagónů a celkem asi dva tisíce vězňů různých národností. Pod ochranou tmy odjížděl vlak směrem na Lipsko a dále k Drážďanům a českým hranicím. Jíst dostávali kousek chleba a hrudku margarinu na den, později jen pár suchých brambor. V Bohosudově je esesáci zahnali vykoupat do malých bahnitých rybníků. V transportu totiž propukl tyfus. V neděli dvacátého druhého dubna v noci dorazil transport na malé venkovské nádraží do Žihle, kde se zastavil.

V Žihli způsobil příjezd transportu obrovskou chuť zbídačeným vězňům pomoci. Lidé z okolí se snažili pomoci stravou. Zásluhou místního mlynáře pana Felixe Ježka, který na plzeňském gestapu zařídil výměnu českých vězňů za potraviny a pak počet vězňů zfalšoval, bylo propuštěno dvacátého sedmého dubna čtyřicet sedm Čechů. Vězni byli vykoupáni, převlečeni a nakrmeni. Poté se Jan Kamlach vydal na cestu domů.

V květnu se dostal do Netolic do rodiny Kůsů a odtud ho švagr přivezl na voze ukrytého v seně domů do Lipí. Byl nemocen tyfem a jen zásluhou statečného lékaře z Českých Budějovic byl zachráněn. Při návratu domů vážil pouhých 38 kilogramů.