Podle historika Jana Ciglbauera před německou okupací žilo v krajské metropoli asi 1200 židovských občanů, ale jejich počet rychle klesal řízeným vystěhovalectvím a stěhováním na venkov. A tak těsně před deportací 18. dubna 1942 zde žilo asi jen 660 Židů. Transportem do Terezína odjelo 909 lidí z Českých Budějovic i okolí. Z nich válku přežilo pouhých třicet.

S projektem Kameny zmizelých, tzv. Stolpersteine, přišel německý umělec Günter Demnig, který osobně jezdil zasazovat po celé Evropě do dlažby kameny lité z betonu. Sám je opatřuje mosaznou destičkou, do níž vyrývá, komu se kámen pokládá, jeho rok narození, datum deportace, pokud je známé, tak i přesné datum úmrtí. Günter Demnig kameny vyrábí ručně, každýz nich je originál. Též je sám opravuje a posílá zpět na místo. Osobně zasadil v Českých Budějovicích loni 11 Kamenů zmizelých. Podle ředitele Paměti národa na jihu Čech Tomáše Trantiny letos nepřijede i vzhledem ke koronavirové krizi.

„Objednali jsme je z Berlína a zasadíme si je tentokrát sami. Pak zedník, který to umí, okolí doplní žulovými odseky,“ objasňuje Tomáš Trantina. Kameny zmizelých pak najdete před místem, kde zavraždění bydleli.

NA PŘÁNÍ PŘÍBUZNÝCH

Jakým způsobem se určí, komu kámen položit? „Snažím se vybírat osoby k položení kamenů jednak z významných osob, ale takéz obyčejných lidí. Buď na přání potomků, pokud nás kontaktují, nebo pokud víme alespoň něco málo z jejich životních příběhů,“ vysvětluje Jan Ciglbauer.

Tentokrát měl o Kameny zmizelých zájem také Jiří Kende, vnuk architekta Viléma a Valerie Kende, jímž měly být na jeho přání kameny též zasazeny. Jiří Kende přijel loni na pokládání kamenů rodiny Stadlerů v Krajinské ulici. „Poslal nám poté dopis, že nám moc děkuje a chtěl by nás podpořit,“ líčí Tomáš Trantina. Od muže, který prý žil do roku 1968 v Československu a poté odešel do Berlína, dostali 500 Euro na budějcké Kameny zmizelých a stejnou částku obdržela Pražská židovská obec. Avšak Jiří Kende, který je též, byť jen vzdáleně, příbuzný s Harrym Kende, jemuž byl kámen v Českých Budějovicích zasazen jako prvnímu, nemůže letos ze zahraničí přijet. Proto bude zasazení kamenů jeho prarodičům v Prokišově ulici odloženo.

Kamene se v 15 h v ulici Na Sadech dostane Karlovi a Růženě Fleischmannovým. „Karel Fleischamnn byl významný lékař a především výtvarník,“ přibližuje osobnost člena Sdružení jihočeských výtvarníků a zakládajícího člena umělecké skupiny Linie Jan Ciglbauer.

Další kámen připomene židovského obchodníka Karla Arnsteina, a to v ulici B. Smetany. „Byl ženatý s árijkou, která se s ním odmítla rozvést, a tím byl před deportací chráněn,“ vypráví o další oběti holocaustu Jan Ciglbauer a pokračuje: „Byl však udán, že se jako Žid zdržoval na ulici v čase, který nebyl pro Židy určen. Proto ho zatklo gestapo a byl zařazen do trestního transportu. Jeho žena po válce podala svědectví o perzekuci budějovických Židů.“

Kámen bude zasazen i známému českobudějovickému dentistovi a místního Rotary klubu Juliu Königovi a jeho manželce Malvíně, a to ulici Na Zlaté stoce. „Položíme ho před jeho prvorepublikovou vilou na přání současného Rotary klubu,“ doplňuje Jan Ciglbauer. Účastnit se bude i vnuk manželů Königových, který přijede z Prahy.

NAJDETE JE I V BORŠOVĚ

Před nedávnem, 8. října, byly Kameny zmizelých položeny též v Boršově nad Vltavou u zámečku Poříčí, a to na památku Maxe, Hedviky a Elišky Pollakových. Iniciovali to Petr Lexa a Monika Waldová, autoři knihy Zámeček Poříčí, spolu s příbuznou Pollakových Blaženou Slavíkovou. „K rodině Pollakových jsme se dostali díky práci na knize o historii zámečku Poříčí,“ nastiňuje Petr Lexa, jehož zasáhl osud rodiny, která vlastnila zámeček mezi léty 1925 a 1939, než jim byl sebrán. Maxmilian Pollak přišel s rodinou do Boršova nad Vltavou v roce 1925. „Předchozí majitelé Poříčí se hodně střídali, nebyli dobrými hospodáři a statek zadlužili. Teprve s příchodem Pollakových se vše začalo obracet k lepšímu,“ líčí Petr Lexa.

Maxmilian a Hedvika Pollakovi měli dceru Elišku. „V době války jí chtěli rodiče zachránit sňatkem s někým, kdo nebyl Žid, protože lidé ze smíšených manželství měli větší šanci na přežití. Ze svatby ale sešlo,“ vypráví příběh Petr Lexa. Po zabrání zámečku žila rodina v osamoceném domku v lese u Kamenného Újezdu, který stále stojí. Autoři knihy mají tři dopisy, které napsali Pollakovi těsně před odchodem do transportu, včetně fotografií, které najdete v jejich knize. „Aby nebylo těchto křivd málo, i když se Pollakovi hlásili k české národnosti, po válce nebyl jejich majetek navrácen příbuzným, kteří se o něj hlásili. Byl dán pro potřeby JZD, které se podílelo na jeho postupné devastaci,“ dodává k osudu rodiny Petr Lexa.

Kameny zmizelých najdete na jihu Čech v Písku, Domažlicích, v Třeboni, v Chlumu u Třeboně atd. Podle předsedy Pražské židovské obce Františka Bányaie se budou pokládat další Stolbersteiny i v Českém Krumlově u Hotelu Růže. Termín je však kvůli koronakrizi nejistý.