Je ještě tma, ale na sádkách novohradských rybářů už mechanický nakladač posílá desítky kaprů do zelených přepravních beden. Na korbě postarší, ale stále spolehlivé Pragy V3S se šupináči za chvíli vydají na svoji pouť za zákazníky. S tříčlennou posádkou objíždí „vejtřaska“ region a zaváží ryby tam, kde by se nevyplatilo stát celý den u kádě.

„Jezdíme dva dny,“ říká Milan Kudrhalt, který má prodej z korby na povel už od roku 1997. „První den jedeme okruh směrem na Strážkovice, Komařice, Římov, Svatý Jan, Ločenice a končíme ve Slavči,“ popisuje rybář podrobněji trasu, kterou s kolegy urazili v pondělí. Všude auto zastaví a ryby se stěhují do tašek.

Koledy

Výjimečná atmosféra je podle Kudrhalta v Římově. Děti ze školy přijdou na náměstí, a když pragovka vyjíždí římovský kopec, začnou zpívat koledy. Dlouhá fronta zákazníků pak za zvuků koled nakupuje vánoční ryby a vládne sváteční ovzduší.

Druhý den čeká trochu komplikovanější trasa. První štací je Buková, tam jsou rybáři už v sedm hodin, pak následují Olešnice, Radostice, Jílovice a Hranice.

Na cestě do Hranic ještě zelená pragovka zatáčí k husí farmě a dobírá naftu. „Tam moc lidí nebude,“ předpovídá k této štaci Milan Kudrhalt a srovnává to s frontou, která čekala na rybáře v Jílovicích.

Ale u hranické kapličky, na točně autobusů, už parkují auta a postává zde hlouček pravidelných zákazníků. Chvíli po redakčním autě dorazí na místo stabilní rychlostí 50 kilometrů v hodině i pragovka.

Podle plakátku, vyvěšeného týden napřed, má být vejtřaska na místě v 11.30 hodin. Na sněhem posypané točně autobusů brzdí v 11.27 hodin!
„Na kapra se budeme chodit koukat,“ těší se nejmenší ze zákazníků Míša Vajová na šupináče. „My jsme sáňkovali,“ připojuje její kamarádka Blanička Dvořáková, čím si krátili čas, než přijelo auto. Akce je tady malou událostí.

„Beru rybu každý rok. Vloni jsem měl dvě, letos koupím jenom jednu,“ říká Ján Tomi, který přichází z nedalekého domku. A na kapry čekají i další sousedé. „Vždycky kupujeme, babička už je tam,“ kývne směrem k hloučku zákazníků další z čekajících Bohumil Maroušek a dodává, že rybu chtějí tak tříkilovou. „Čtyři šedesát,“ volá mezitím od váhy Rudolf Štětka a Milan Kudrhalt počítá pro zákazníka cenu dvou šupináčů.
„Obvykle máme rybu okolo tří kil, aby bylo taky něco na polívku,“ vysvětlil nad kaprem „usazeným“ v plastové nádobě Josef Nota, se kterým už se rybáři vítají jako se starým známým. „Vařit bude naše mladá,“ doplňuje muž, který na otázku Deníku, zda je starousedlík, říká s pousmáním: „Od přiženění v roce 1972.“

Když za chvíli rybáři prodají, vyrazí na sádky a doplní zásoby. Zamíří pak na poslední dvě letošní štace – do Dolního Dvořiště a Rychnova nad Malší.