VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel Strachota: Svobodu je potřeba bránit

České Budějovice - Ředitel projektu Příběhy bezpráví Karel Strachota simyslí, že na pojmenování konkrétních viníků zločinůkomunismu je už pozdě.

22.11.2010
SDÍLEJ:

Milan Paumer a Karel Strachota při jednom zahájení Příběhů bezpráví. Foto: Deník/Radek Gális

Přiblížit osudy vězňů z komunistických kriminálů a uranových dolů chtějí Příběhy bezpráví.

Projekt společnosti Člověk v tísni, který oslovuje dvě tisícovky základních a středních škol v České republice, má již šest let na starosti jeho ředitel Karel Strachota. Zajímavý projekt podporuje ministerstvo kultury, ale ministerstvo školství se šest let stále tváří, jako by nebyl.

Jak se v současné době nedostatku peněz potýkáte s jejich sháněním? Dostali jste konečně letos podporu od ministerstva školství?
I letos musím říct to, co jsem říkal loni, předloni a všechny předchozí ročníky: Bohužel ministerstvo školství dosud finančně nepodporuje naše aktivity, které se dotýkají období po II. světové válce.
Pro nás je od samého začátku poměrně zásadní finanční podpora ze strany ministerstva kultury respektive Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. I letos, stejně jako ve všech předchozích ročnících, jsme podporu dostali a doufám, že nám zachovají přízeň i nadále, jak slíbili.
Poslední tři roky se nám daří získat peníze také z Evropské komise, z evropského grantového programu Remembers.

Na projektu ve školách se podílejí aktivní účastníci II. a III. odboje, kterých ale rok od roku ubývá. Ještě loni tu byl na zahájení Milan Paumer, ten třetí od bratrů Mašínů…
S touhle smutnou situací se bohužel setkávám už od začátku projektu. Naneštěstí rok od roku ubývá těch, kteří se aktivně účastnili prvních ročníků projektu, i toho minulého. Milan Paumer ještě v uplynulém pátém ročníku projektu chodil do škol, a už tady s námi není. Milan Paumer patří mezi tři pamětníky, kteří chodili na školy nejvíc. Dalšími byli Leoš Žídek a Jiří Stránský. Zvládli třeba patnáct nebo dvacet návštěv během měsíce.
Je smutné, že nás tihle skvělí lidé bohužel opouštějí, ale je to tak.

Myslíte si, že projekt Příběhy bezpráví pomáhá v orientaci mladých lidí, kam patří komunistická strana? Na jedné straně je přece stále součástí českého politického dění, na druhé straně je ale její podpora zakázána kvůli zločinnosti.
Ani ne. Pro mě je důležité, že během projektu dochází k setkávání generací. Ti, kteří bezpráví, perzekuci a pronásledování zažili na vlastní kůži, tenhle svůj osobní prožitek dokážou zprostředkovat mladým lidem.
Jedná se o poselství, že svoboda není nějaká danost. Není to něco, co jsme jednou dostali. Svobodu je potřeba hájit. K tomu je mnohdy potřeba odvaha, a proto tu jsou oběti a hrdinové.
Záleží na mladých lidech, nakolik to dokážou zasadit do kontextu debat, které jsou ve společnosti. Ať už se jedná o uznání třetího odboje, zákaz komunistické strany nebo další témata.
Věřím a spoléhám se na to, že dnešní náctiletí nějakým způsobem informace o té době, které se k nim dostávají, dokážou zpracovat, budou umět klást otázky a budou se snažit na ně najít odpovědi.

Po dvaceti letech už známe oběti komunistické totality. Ale stále se jmenovitě nemluví o vinících. Neříkají se jména udavačů, brutálních vyšetřovatelů a nebo bachařů, kteří stále žijí, berou platy, penze a výsluhy. Dočkáme se konečně i pojmenování viníků?
Můj názor zní, že je už pozdě. Ta doba už nikdy nepřijde. Možná se budou častěji pokládat otázky – jak to, že nedošlo k pojmenování viníků, k postavení těchto lidí před soud a k jejich potrestání? Tyhle otázky se asi budou klást častěji, ale na nějakou personifkaci, na otázky po odpovědnosti konkrétních lidí je už v tuhle chvíli pozdě.

Co říkáte návrhu zesnulého politického vězně Luboše Hrušky, který navrhoval utvořit morální tribunály, jež by veřejně označily a pranýřovaly konkrétní viníky zločinů komunismu?
Rozumím tomu, po čem Luboš Hruška volal. Měli jsme se se zločiny komunismu vypořádat řádným způsobem. Měli bychom tady mít fungující soudnictví, a přitom jsme to nedokázali.
Nedokážu si představit, kdo by tyhle tribunály inicioval a jak by fungovaly. Máme přece soudy, žijeme v právním státě, tak bych očekával akci z jejich strany.

Co říkáte současnému stavu vyrovnání se s komunistickou minulostí?
Bavíme se spíš o vyrovnávání se s minulostí, protože pro mě je to intelektuální proces, který nemůže mít konce. Pro mě má tenhle proces tři existující roviny.
První je individuální se vyrovnávání. Každý z nás, kdo tu dobu zažil, musí sám sobě složit účty. Někdo by se měl omluvit, někdo by měl vysvětlovat. Možná je to ještě rozšířené o to, že mnohdy i děti cítí vinu svých rodičů a prarodičů a přihlašují se k ní.
Pak je druhá rovina pojmenování, politická. Že jsou konkrétní lidé, kteří nesou konkrétní zodpovědnost, a měli by být postaveni před soud. Měly by se nastavit mechanismy a kroky, aby se něco takového nemohlo opakovat.
Třetí rovinou je společenské vyrovnávání se. Tady vidím význam Příběhů bezpráví. Jde o poznávání, hledání odpovědí na otázky, které poznávání s sebou přináší. My jsme neměli ambice, že chceme iniciovat a nabádat, že je potřeba vypořádat se s bývalými těmi a těmi. Z pozice neziskové organizace, která dělá vzdělávací projekt, nám to ani nepřísluší.

U nás v Budějovicích se letos v komunálních volbách dostal do zastupitelstva města také 19letý kandidát za komunistickou stranu. Co byste doporučil mladému komunistovi, který bude spolurozhodovat o tom, co se ve stotisícovém městě odehraje?
Doporučil bych mu, aby se ptal a zajímal. A až se zeptá těch, kteří komunistickou totalitní dobu zažili – ne na straně vítězů a vládnoucí garnitury, ale na straně zavíraných, pronásledovaných a persekvovaných – a trošku se seznámí s jejich příběhy, tak pak až se rozhodne, jestli chce nebo nechce být kandidátem Komunistické strany Čech a Moravy, od roku 1948 do roku 1989 zločinné organizace.

Autor: Radek Gális

22.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Luboš Rob

Doma je doma, spokojeně se usmívá navrátilec do ČEZ Motoru Luboš Rob mladší

Naši prvňáci. Ilustrační foto

Představíme prvňáčky z budějovické ZŠ Emy Destinové

AKTUALIZOVÁNO

Zimní stadion dál ponese jméno Budvaru. Zatím

České Budějovice – Zimní stadion v krajském městě ponese název Budvar aréna i po 1. listopadu. Budějovičtí radní v pondělí odsouhlasili prodloužení smlouvy mezi městem a národním podnikem Budějovický Budvar o názvu sportoviště, jejíž platnost skončí k 31. říjnu. V úterý to řekl primátor města Jiří Svoboda.

AUTOMIX.CZ

Tohle opravdu není Superb. Škoda v Číně prodává jednu zvláštnost

Pro Škodu je čínský trh velice důležitý, prodá na něm totiž nejvíc aut. Věnuje mu proto zvláštní pozornost, což je nově znát i na omlazené Octavii. Verze pro čínské zákazníky se totiž od té evropské poměrně dost liší. Samozřejmě to ale není poprvé, co jsou modely určené pro jiné trhy pozměněné.

Způsobil škodu a odjel

Českobudějovicko - Nezodpovědného řidiče hledají jihočeští dopravní policisté. Ten svou jízdou způsobil škodu na jiném vozidle, z místa ale odjel.

Jihočeské osobnosti nehýří po volbách optimismem

Jihočeský kraj - Z více než půl milionu jihočeských voličů nezahodilo šanci svým hlasem projevit politický názor 61,74 procenta.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT