Byl to váš dlouholetý sen mít kavárnu, nebo se to „tak seběhlo“?
Provozovat kavárnu byl opravdu můj sen. Už jako malá jsem obsluhovala babičku, která měla krásný starodávný snídaňový servis. Skutečná cesta ke splnění mého snu vedla přes studia na hotelové škole v oboru servírka a pokračovala praxí v různých provozech. Po získaných zkušenostech jsem se odvážila můj sen realizovat.

Hledala jste cíleně určité místo, nebo si místo našlo vás?
Místo pro mou kavárnu v centru Budějovic jsem měla dlouho vyhlédnuté. Natolik mě nadchlo, že jsem věděla, že jiné místo nechci. Tyto prostory jasně dotvořily mou představu o tom, jak kavárna bude vypadat. Myslím si, že celkově byly samy o sobě tyto prostory předurčeny k tomu, aby zde byla kavárna díky velkým skleněným oknům do náměstí nebo historické klenbě. Skoro bych řekla, že když to tu stavěli před několika sty lety, tak snad už věděli, že tu jednou budu.

Bylo těžké vybrat nábytek a doladit styl vybavení?
Prostor je natolik originální a výjimečný, že bylo spíš potěšením doladit celkový styl. Doufám, že se mi podařilo vytvořit místo, kde se hosté cítí příjemně.

Jak důležité je zaujmout zákazníka v centru krajského města, kde je kavárna a restaurace na každém kroku?
Zaujmout zákazníka, to je pro mě na prvním místě. Doufám, že se to daří celkovým dojmem kavárny, rodinnou atmosférou, profesionálním přístupem a širokou nabídkou sortimentu. Člověk se ale nesmí zastavit. Musí hlídat nové receptury kávy nebo nové druhy nápojů, těch nealkoholických je dnes velký výběr. Musí se obnovovat interiér, zkrátka pořád je co vylepšovat a nesmí se usnout na vavřínech. Stále je třeba myslet na hosty, aby lidé měli za čím jít.

Kdy bývá v kavárně nejvíce hostů a existuje dnes ještě klasický kavárenský povaleč?
Na to, kdy bývá nejvíce hostů, se nedá jednoznačně odpovědět. Každý host má chuť na kávu v jiný čas. Někdo má rád ranní kávu s toustem, jiní přijdou na kávičku s dortem po obědě. Odpolední hosté jsou maminky s dětmi na palačinky a poháry a večer sedí skupinky přátel u vína. Klasický kavárenský povaleč už dnes téměř vymizel, ale mohu říci, že máme stálé hosty, kteří u nás rádi posedí ve svém volném čase.

A řekla byste, že se sami hosté nějak mění?
Změna je v tom, že dříve lidé sedli do kavárny, vzali si noviny, poseděli, pili kávu a byl to pro ně odpočinek. To už dnes tolik není. Je uspěchaná doba. Hodně hostů přijde, za chvilku vypije kávu nebo vyřídí pracovní schůzku a běží dál. Těch, kteří v kavárně prosedí hodiny je čím dál tím méně ale jsem ráda, že pořád ještě jsou.

Starostí má dnes kavárník určitě dost, ale co mu působí radost?
Těší mě, když je kavárna plná spokojených hostů, kteří se rádi vracejí.