Bývalý židovský hřbitov pod šumavskými Hartmanicemi od minulého týdne zase prokoukl, ale cesta k němu je stále neznačená, takže návštěvníci nevědí, kam jít.

Minulý týden se zaměstnanci a dobrovolníci Diecézní charity České Budějovice činili s nářadím, aby odklidili větve a uschlé listí ze zrušeného židovského hřbitova. Ten vzal za své po záboru pohraničí v roce 1938. Židé během války skončili ve vyhlazovacích táborech.

Boj s odpadky
Největší nepořádek čekal brigádníky na přístupové cestě ke hřbitovu, kolem které si lidé každoročně dělají smetiště.
„Lidé jsou čuňata,“ ulevuje si Kamila Nagyová, když plní už druhý pytel odpadky.

„Jsme zde již počtvrté a mrzí mě také, že se nedaří zajistit, aby tady byla informační cedule a pohodlné schůdky k pie〜tnímu místu,“ říká jedna z brigádnic, sociální pracovnice Dana Bedlánová.

Shrabuje větve kolem posledních kamenných zbytků hrobů, na nichž leží kamínky od návštěvníků hřbitova. Starosta Hartmanic Jiří Jukl se brání, proč se obec více neangažuje.
„Hřbitov patří židovské obci a cesta i okolní pozemky soukromé osobě, se kterou se těžko dohaduje,“ vysvětluje důvod, proč je židovský hřbitov neoznačený a výletníci a hosté ho tak nemohou najít.

V úterý od pěti hodin se v hartmanické synagoze konala také vzpomínková akce nazvaná Den smutku.
„Tohle místo svědčí o zmizelých sousedech, a i když bylo určeno k zániku, tak žije, stejně jako žije židovský národ,“ řekl v opravené synagoze, která slouží jako muzeum připomínající šumavské soužití Čechů, Němců a Židů, jeho správce Václav Diviš.

Po skončení programu, kde vystoupil kněz Jan Wirth a bývalý zmocněnec vlády pro lidská práva Jan Litomiský, se hosté přesunuli na židovský hřbitov. Zde si připomněli památku lidí, kteří zde před válkou žili, i oběti pochodu smrti, které zahynuli koncem války a jsou tu pohřbeny.

„Setkáváme se zde s českými kolegy, se kterými máme mnoho společného,“ uvedl jeden z hostů, Gerhard Heger z Diecézní charity Passov. „Setkání na tomhle místě pro nás hodně znamená.“