V seriálu Deník na návštěvě se tentokrát redakce zastavila v Rudolfově. Komu jméno města připomíná slavného císaře, ten se nemýlí. Hornickou osadu zvanou tehdy Hory u Budějovic, která ovšem v závěru 16. století předčila většinu měst království, povýšil v roce 1585 císař Rudolf II. na svobodné horní město. To se časem začalo nazývat po něm.

Od 14. století existují zmínky o těžbě stříbra v lokalitě a vrcholu dosáhla produkce zhruba ve 2. polovině 16. století. Pro představu o významu revíru, který byl na úrovni Kutné Hory nebo Jáchymova, Důl Boží vůle – ten nejvýznamnější, vydal celkem 11 tun stříbra. Stavovské povstání ale umožnilo budějovickým katolíkům aby si s konkurenčními rudolfovskými protestanty tvrdě vyřídili účty, město i doly byly popleněny a zlaté časy Rudolfova skončily.

Pokusy obnovit těžbu nikdy neměly velký efekt, ale v oblasti se třeba ještě ve 20. století těžil antracit. S pamětníky posledních hornických časů se měl šanci setkat patriot Vratislav Klabouch, zakladatel Hornického muzea i Hornických slavností, které se konají od roku 2000 a připomínají nejvýznamnější období Rudolfova v minulosti.

Podle Vratislava Klaboucha jsou slavnosti dílem nadšených dobrovolníků. „V Rudolfově se scházela parta lidí, která tu cítila určitý deficit v kulturním životě, a chtěla ho oživit,“ řekl před časem pro Deník Vratislav Klabouch.

Slavnosti doprovodily další akce a v roce 2001 byla ustavena Společnost přátel Rudolfova (SPR), která finanční prostředky na svou činnost získává ze sponzorských darů místních podnikatelů, od města Rudolfova nebo třeba z grantů Jihočeského kraje.

Kromě SPR se na slavnostech podílejí pořadatelsky třeba dobrovolní hasiči, zahrádkářská organizace zpřístupní obvykle palírnu v Mlýnském údolí a například kostel sv. Víta hostí už řadu let koncert Třeboňských pištců. V sousedním Úsilném otevřou Eliášovu štolu, která odváděla vodu z dolů.

Jedním z vrcholů slavností v roce 2004 bylo setkání delegací hornických měst včetně Kutné Hory, Jihlavy, Příbrami nebo Ostravy. Při této příležitost se v Rudolfově začala udílet cena Permon za výjimečné činy ve spolkovém životě nebo při popularizaci hornické historie. Autorem myšlenky byl Vratislav Klabouch a výtvarně ji zpracoval keramik Jiří Reindl. Na hornických setkáních v republice se cena uděluje dodnes.

Hornictví programu slavností dominuje, ale místo je třeba i na hudbu nebo dobroty. „Chceme se společně vrátit do let minulých, posedět a zaposlouchat se do tónů renesanční hudby, zapojit se do víru tance, ochutnávat tradiční pochoutky a obdivovat práci zručných řemeslníků,“ říká o slavnostech Hana Kuboušková, která se stala jejich hlavní organizátorkou v posledních letech.

Akce ale nabízí vždy i něco navíc. Například mottem 17. ročníku byla dávná legenda o 12 ztracených stříbrných apoštolech. Pověst o lidské závisti a kletbě, které postihly hornické město za to, že lacino přišlo k bohatství a slávě ze stříbrných dolů, se dochovala jen v ústním podání a byla nadšenci zpracována do divadelního představení a živého obrazu.

Současní apoštolové se ukázali jako orloj při slavnostech v oknech bývalé radnice, nynějšího muzea a později vytvořili živý obraz i na hrázi Královského rybníka. Nebylo ale jednoduché desítky minut stát bez pohnutí jako skutečné sochy a snášet přitom třeba i rozvazování tkaniček u bot… Než přešel kostýmovaný průvod, v jehož čele za praporečníky pravidelně jdou například bubeníci a postupně i další účinkující na slavnostech nebo zástupci spolků a organizací ve městě.

Apoštolové na hrázi mají být obdobou svatých na Karlově mostu a nebylo to zvoleno náhodně. „Mosty jsou i symbolické spojnice mezi lidmi, které je neustále třeba budovat, opečovávat a chránit. Bez těch pojítek není obec obcí, komunita komunitou, natož společnost společností,“ zdůrazňuje Vratislav Klabouch. I slavnosti jsou svým způsobem podle organizátorů mostem, příležitostí k setkání, k přátelskému posezení a popovídání.