Původním povoláním učitelka na prvním stupni, nyní maminka na víc než plný úvazek. Petra Rynešová vychovává se svým mužem osm dcer. Svátek matek by tedy mohla slavit celý týden. O tom, jak oslavuje tato převážně holčičí rodina i o tom, jak vypadá učení v době koronaviru s jedním mobilem a jedním tabletem pro šest školou povinných slečen, si paní Petra povídala s redaktorkou Deníku. A osm malých dam u toho nemohlo chybět.

Jak se u vás zpravidla slaví Den matek?

Upekly jsme společně dort a o víkendu se chceme vypravit na Dívčí kámen. V naší rodině máme tradici, že se chodívá před svátkem do lesa a na konvalinky. Já je nosila babičce a mamince. A moje maminka tu tradici uchovala pro moje dcery. Chodívaly s ní do lesa a konvalinky jsem dostala já a zanesly je i na hrob babičce. Moje maminka už nejde do lesa, ale poslala vnučky na zahradu, kde konvalinky má. Dostala jsem tři nejkrásnější konvalinky ze zahrady. Děkuji, moje zlatá maminko,a děkuji, holky.

Máte za sebou, tak jako ostatní, náročné období způsobené koronavirem. Jak vaše parta spolupracuje?

Chybí kamarádi, i když nás je tolik. Ze začátku víc. Ale postupně jsme se víc semkly a zvykly si na život jen spolu. Menší děvčata, která chodí na první stupeň, si často s kamarády volají a jsou pořád v kontaktu.

Učení bylo náročné ze začátku, než jsme se zaběhly. U nás je asi největší komplikace to, že máme dohromady jeden mobil, jeden tablet a počítač. Každý den dostáváme ze ševětínské školy zadání úkolů a každý den posíláme to, co uděláme do školy. Tak to je někdy náročnější. Jinak starší dcery se učí spíš samostatně a holky, které chodí na první stupeň, ráno společně zasednou v kuchyni u stolu a učíme se a pracujeme spolu. Už to máme zaběhnuté, takže jsme se domluvily, že to ani do konce školního roku měnit nebudeme.

Je něco, co vám výrazně chybí?

Tak to víme přesně. Máme moc rády ševětínský Běh vítězství, který bývá touto dobou v květnu. A ten letos není. Vždycky se nějaký čas před během u nás trénuje a rodina tím žije. Moc nás baví.

Jaké je to být maminkou ve velké rodině s osmi dětmi?

Je to neustálé překvapení a těšení, co přinese nový den. Udržování řádu, jedno polevení rozboří celý zajetý systém. Od malička jsem chtěla velkou rodinu. Sama jsem byla jedináček a to je smutné v tom, že nemáte parťáka ani na povídání, ani třeba když se staráte o rodiče. Že bude moje rodina až takhle velká, to jsem předem nevěděla.