Budova s dispečerským sálem hned naproti vrátnici v areálu trolejbusové vozovny v Horní ulici není příliš velká, ale pro plynulý provoz všech autobusů a trolejbusů v ulicích krajského města nepostradatelná.

Mluvčí dopravního podniku Radek Filip připomíná, že dispečink v současné podobě funguje od roku 2006. „Do té doby jsme měli tři samostatné dispečinky dva dopravní zvlášť pro autobusovou a zvlášť pro trolejbusovou dopravu, k tomu navíc elektrodispečink," vysvětluje mluvčí. Současné centrální pracoviště, kde na směně slouží elektrodispečer a dopravní dispečer, jenž má na starosti provoz autobusů i trolejbusů, je podle Radka Filipa v mnoha ohledech efektivnější. Oba dispečeři mají dokonalý přehled o tom, co se právě děje s vozy MHD, jichž ve špičce jezdí ulicemi města rovná stovka.

Hlavní náplní práce elektrodispečera je řízení napájecí soustavy trolejbusového provozu. Na monitorech také například sleduje aktuální množství elektrické energie, kterou trolejbusy spotřebovávají. Má přitom jasné zadání nesmí dopustit, aby spotřebované množství elektřiny přesáhlo dané maximum ve čtvrthodinových intervalech. „Pokud by k tomu došlo, je to velký problém vůči dodavateli elektrické energie," vysvětluje elektrodispečer Michal Fuksa (42), který v dopravním podniku pracuje už od roku 1991.

„Překročení stanoveného maxima hrozí hlavně v zimě, kdy se ve vozech více topí. Jedním z nástrojů, jejichž pomocí dosáhneme snížení odběru elektřiny, je právě krátkodobé vypnutí topení v trolejbusech. Komfort cestujících není ohrožen, protože topení nestačí ani vychladnout, ale na celkové spotřebě se to výrazně projeví," popisuje Michal Fuksa, jehož úkolem je také koordinovat práce při odstraňování závad na trolejové síti i v jednotlivých měnírnách elektrického proudu. Určité druhy poruch může elektrodispečer řešit dálkově díky modernímu řídícímu systému, případně vyšle do terénu pracovníky údržby měníren či trolejového vedení.

Ti v posledních dnech vyjížděli například pod viadukt v Rudolfovské třídě, kde kamion a nestalo se tak poprvé nerespektoval dopravní značení a vjel pod most, přičemž kvůli nadměrné výšce vozidla zpřetrhal trolejové vedení.

Elektrodispečer má ale dohled i nad 40 jízdenkovými automaty rozmístěnými u jednotlivých zastávek.

„Každý automat dálkově přenáší informace například o tom, že v něm třeba dochází papír na tisk jízdenek. Ale umí se ozvat i v případě, že jej třeba někdo mechanicky poškodí," říká Radek Filip.

U stolu sousedícího s místem elektrodispečera sedí dopravní dispečer. Ten na monitorech před sebou sleduje například pohyb všech vozidel, která jsou právě v ulicích. Díky datovým přenosům z vozidel může v reálném čase sledovat nejen polohu všech autobusů a trolejbusů, ale i jejich aktuální odchylku od jízdního řádu. Vidí rovněž pohyb servisních vozidel nebo posádek zajišťujících parkovací službu, která rovněž spadá do kompetence dopravního podniku.

Autobusy i trolejbusy jsou na mapě barevně rozlišené. Zeleně svítí ty, které jedou načas. „Za zpožděné přitom nepovažujeme ty spoje, které jedou oproti jízdnímu řádu maximálně o 179 vteřin později," podotýká dispečer Miroslav Vaňata (62), který svou kariéru u dopravního podniku počítá na dvě etapy. Ta první začala v roce 1979 a trvala třináct let, druhá se datuje od roku 2003.

Žlutá barva označuje zpožděné spoje. „Ve většině případů zpoždění nevzniká vinou řidiče, ale dopravní situací ve městě," potvrzuje mluvčí Radek Filip. Doplňuje, že výjimečně může být viníkem i řidič. To třeba v případě, že by vyjel bezdůvodně pozdě hned z první zastávky na trase. „Za provinění považujeme i situaci, kdy řidič vyjede ze zastávky dříve, než mu stanoví jízdní řád. Byť by to bylo o jedinou vteřinu," ujišťuje Radek Filip, že ani v jednom z výše popsaných případů šoféry postih nemine. Řidiči mají pro kontrolu správného času odjezdu palubní počítač, ve kterém je uložena databáze jízdních řádů.

Úkolem dopravního dispečera však není jen dohlížet na to, zda spoje jezdí včas a po správných trasách. To hlavní, co jej zaměstnává, jsou nenadálé události.

Patří mezi ně například poruchy vozidel, ale také dopravní nehody ať už ty, jejichž přímými účastníky jsou i vozy MHD, nebo takové, které znemožňují autobusům a především trolejbusům projíždět po obvyklých trasách. „Pak je nutné operativně určit řidičům náhradní trasu a informovat je o tom. Když se některý náš vůz porouchá, musíme zajistit jeho opravu nebo rovnou odtažení a vypravení náhradního vozidla. A o všech změnách informovat nejen řidiče, ale také cestující prostřednictvím elektronických označníků na zastávkách nebo telefonicky, když odpovídáme na četné dotazy zákazníků dopravního podniku," popisuje Miroslav Vaňata.

Jeho prodlouženou rukou je traťový dispečer, který řeší provozní problémy přímo na trasách linek MHD.

Co která pozice obnáší, vědí všichni dispečeři ať už ti, kteří slouží na sále před monitory, nebo ti, co právě řeší třeba nehodu v terénu anebo kontrolují, zda řidiči dodržují předepsaná pravidla. Na všech typech směn se totiž střídají.

„Dvanáctihodinové směny máme vždy tři dny po sobě. V jednom tomto třídenním turnusu držíme denní službu dispečera na sále. Pak máme tři dny volna, následují tři dny noční. A po dalších třech volných dnech zajišťujeme třídenní službu traťového dispečera," popisuje zavedený systém Jiří Soukup (43), který začal provoz autobusů a trolejbusů v ulicích řídit v roce 2011. Předtím více než čtyři roky pracoval jako řidič.