„První ročník této soutěže jsme tematicky věnovali časopisu Klepy z židovského koupaliště, který samizdatem vydávali v letech 1940 až 1941 mladí českobudějovičtí Židé. Soutěží jsme chtěli připomenout iniciátora a šéfredaktora tohoto v protektorátu ojedinělého časopisu Rudolfa Stadlera (1924-1945), od jehož narození uplyne letos 100 let,“ uvedla za organizátory garantka soutěže Stanislava Wróblová ze Syndikátu jihočeských novinářů.

Studenti středních škol z Českých Budějovic měli za úkol seznámit se s tímto časopisem, který je zdigitalizován na webových stránkách Židovského muzea v Praze. „Podle zadání naší soutěže pak měli napsat volný novinářský útvar na téma Co vás na časopise Klepy nejvíce zaujalo a proč? Nebo mohli zvolit jednu rubriku z časopisu a napsat do ní svůj příspěvek na téma Jak se od doby vydávání Klepů změnil život okolo mne,“ upřesnila Stanislava Wróblová.

close Ocenění mladých autorů v Kendeho vile. info Zdroj: Deník/VLP Externista zoom_in Ocenění mladých autorů v Kendeho vile.

Podle pětičlenné odborné poroty se autoři soutěžních prací dokonale seznámili s časopisem Klepy, který tehdy vytvářeli v podstatě vrstevníci dnešních soutěžících. Ti poslali do soutěže své příspěvky napsané optikou současné studentské mládeže. Ve věkové kategorii 15 až 17 let zvítězila Vilma Hadačová z Česko-anglického gymnázia v Českých Budějovicích. V kategorii 18 až 20 let napsala nejlepší soutěžní práci Viktorie Lukášková ze střední školy a vyšší odborné školy Vakantis v Českých Budějovicích. Kromě jednotlivců se soutěže zúčastnily také kolektivy. Nejlepší z nich byli studenti z Hudebního gymnázia České Budějovice ve složení: Martin Kravár, Maria Khalil, Eliška Guralová, Kateřina Kadlecová a Nela Vargová.

Slavnostního předávání se zúčastnili na pozvání Syndikátu jihočeských novinářů neteř a synovec šéfredaktora Klepů Hana Kendeová z Velké Británie a Jiří Kende z Německa. Oba se pak zúčastnili komentované prohlídky vily, ve které až do roku 1939 bydlel bratr jejich dědečka s rodinou Josef Kende.  

close Ocenění mladých autorů v Kendeho vile. info Zdroj: Deník/VLP Externista zoom_in Ocenění mladých autorů v Kendeho vile.

Soutěž se konala pod záštitou primátorky Dagmar Škodové Parmové a hejtmana Martina Kuby. Osobně přišla vítězům gratulovat náměstkyně primátorky Zuzana Kudláčková, která si vyslechla také velké poděkování od příbuzných bývalých majitelů zato, že město vilu koupilo do svého vlastnictví a bude ji postupně renovovat. Obě instituce věnovaly vítězům věcné ceny. Syndikát jihočeských novinářů studentům daroval finanční odměnu. Více najdete ZDE. Dvě vítězné práce najdete níže.

Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo v Kendeho vile, která je v majetku města a provozuje ji společnost Post Bellum – Pamět národa.

Zdroj: TZ Syndikátu jihočeských novinářů

Vítězná práce v kategorii 15 až 17 let

Vilma Hadačová, Česko-anglické gymnázium České Budějovice

Časopis Klepy – úvaha

Časopis Klepy mě jako první zaujal tím, že byl napsán chlapcem stejně starým jako já. I když si myslím, že nějaký talent na psaní mám, jsem si jistá, že vydat časopis bych nezvládla. Ruda Stadler si s časopisem opravdu dal záležet, a to nejen při vymýšlení obsahu. Práce rozhodně musela být i se samotným vydáním hmotného časopisu. Obdivuji jeho píli, kreativitu, a hlavně odvahu něco takového v jeho době zveřejnit.

Když člověk Klepy čte, je na první pohled vidět, že byl tvořený dětmi. Nemyslím tím, že by byl nějak dětinský. Naopak se mi líbí, jak si dokázali poradit s nedostatečnými prostředky. Velké okrasné nadpisy nemohly být psané na stroji, takže jsou psané ručně. Místo tisknutých fotek je tu a tam vlastnoručně nakreslený obrázek.

Hned na první stránce prvního vydání vypsal Ruda Stadler všechny, kdo se na koupališti často objevují s krátkým a většinou vtipným popisem nebo zajímavostí. Překvapilo mě, kolik lidí znal. Dokonce i tolik dobře, aby popsal jejich vlastnosti a zlozvyky, a ne jenom zevnějšek, což by bylo samozřejmě lehčí. Neumím si představit, že bych dokázala takto popsat lidi, které potkávám na koupališti, ale jeho znalosti byly asi důsledkem poněkud uzavřené židovské komunity, která byla v té době natolik diskriminovaná, že se mohli její členové bavit prakticky jen mezi sebou.

Líbí se mi, že časopis byl vydán pro lidi, kteří chodili na budějovické koupaliště. Byla to taková jejich drobnost, kterou jim nikdo nemohl vzít. Pár papírů, které si posílali mezi sebou a bavili se jimi ve chvílích strávených u vody.

Jednou z rubrik jsou autory psané básničky nebo dokonce písničky s pokyny v jakém rytmu zpívat. Právě takové maličkosti mi na časopisu připadají vtipné. Co mi ale moc vtipné nepřipadalo, byly vtipy. Je zřejmé, že humor se časem mění. Nečekala jsem však, že až tolik. Naopak velmi zábavná mi připadala rubrika Sňatky – taková seznamka v minulosti. Připadalo mi až roztomilé, jak třináctiletá dívenka žádala o hodného chlapce, který by ji doprovázel domů, aby nemusela chodit sama. Zasmát jsem se zase musela, když nějaký pán nabízel, že vymění svou ženu za jinou.

Časopis ale obsahuje i věci užitečné nejen pro zábavu. Četla jsem o inzerátech, které byly o klasické koupi nebo prodeji, ale i takové, kde pán chtěl prodat vlastní výron v koleně. Při čtení těchto humorných poznámek jsem si říkala, proč jsou vtipy z té doby tak nudné, když lidé smysl pro humor očividně měli.

Myslím si, že časopis Klepy byl v té době skvělým zpestřením života a mnoho lidem ještě víc zpříjemnil čas na koupališti. Je vzrušující číst něco, co bylo před tolika lety vydáno v našem městě obyčejnými lidmi, jako jsme my. Člověk se cítí podivně blíž k těm lidem, i když je nikdy neviděl. To byl můj finální pocit, který jsem si odnesla po čtení časopisu Klepy.

Vítězná práce v kategorii 18 – 20 let

Viktorie Lukášková, Vakantis České Budějovice

Za práci č. 2 Dopis na základě Klepů + Zahrádka (básnička z Klepů)

Zahrádka (básnička z Klepů)

Kdo by to byl řek, letí další klep.
Pan Plavčík na jedné noze po vodě chodí,
tichá Hanzina se ho bojí.
Herta ohromí jazyky,
Kurt Hahn sbalí holky na triky.
Ericha se děti děsí,
z ledvinových kamenů je Ullmann v depresi.
Hela na dvoře si zpívá,
Vesecká Honzu vítá.
Kantorovi plavou jen v neděli,
Ruda Stein se holkám podvolí.
Večer přijde Ruda Furth,
nemůže tam být furt.
Hirsch je otcem plovárny,
Harry s Erichem zapluli do továrny.
Gero Kornel měl výron v koleni,
bylo to zlé znamení?
Roubíčka pokousal hovád,
neměl sílu bojovat.
Jirka Furth po vodě na gumovém kanapi pluje,
zatímco Fanča Strickerů pracuje.
Hela Schwarzová zpívá na dvoře,
Heina Zucker byl pro plovárnu stvořen.
Karel Freund je plovárny postrach,
jeho jízda na kole je poplach.
Anka Franklová si skočí pro dortík,
jenom menší žertík.
Evka Poláková se zabouchla, možná je trochu poťouchlá.
Kluci chtějí dívenky,
nejlépe srdce Rity, Dity a Helenky.
Klepy klepy klep,
nechci vidět žádný škleb.
Komu se to nelíbí, ať Rudovi políbí.

Dopis na základě Klepů

Ahoj Rudo,
přijde mi nějakým způsobem uklidňující, že jste byli jako my. Vím, že se moje a Tvoje generace nepotkala, ale i tak jsme se při dospívání zabývali podobnými blbostmi. Moc si toho cením. Líbí se mi, že jste byli odvážní a provokativní, přesto milí. Ve tvé době bych byla nadšená, kdyby o mně někdo psal do novin. Možná je to i tím, že jste nebyli zlí. Věřím, že i za vámi bylo hodně jedovatých lidí. Dnes je to stejné, myslím si, že by se jen málokterý autor našel, který by nikdy nenapsal nic ponižujícího. Hezky jste se vyblbli, moc se mi to líbí. Svět se změnil, ale děti stále chodí na plavání, kluci pořád sledují holky a holky hodnotí kluky, stále se řeší různé blbosti. Jen noviny už skoro zmizely, dnes máme sociální sítě a kouzlo novin zmizelo. Všichni chtějí mít hned všechno a zprávy si nevychutnají, jen rychle prolistují a hledají další. Jsou tak nenasytní, že hodně lidí nerozpozná falešné a vymyšlené zprávy, protože je jen málo lidí, kteří si všechno řádně přečtou. Moje doba je skvělá, má tolik nespočetných výhod, ale přesto mě tu hodně věcí štve. Asi i to, že dnes už se lidé nezastaví, aby si užili hezké chvíle na plavání s kamarády nebo podobně.

Měj se fajn, Viki