„Když to půjde, přidám se k žalobě na rádio, protože to neměli absolutně zorganizované,“ přidala se hned ráno do diskuse na nešem webu Simona Račáková. Ke svým tvrzením má pádný důvod. Pohmožděnou celou levou nohu, modřiny po celém těle a nezáviděníhodný zážitek.

Že jde o zdraví, pochopila dvaadvacetiletá návštěvnice úterního rozhazování peněz na náměstí Přemysla Otakara II. v okamžiku, kdy se dala lidská masa do pohybu. Na útěk ale už bylo pozdě.

„Byla jsem se na akci podívat s mamkou a sestřenkou jen ze zvědavosti. Dostaly jsme se na okraj davu, a to už odpočítávali vteřiny do okamžiku, kdy moderátor spustil z plošiny kupony. Pak zafoukal vítr a tak, jak se točil a kupony v něm, tak se začal přelévat dav,“ líčí okamžik, kdy se stala situace nekontrolovatelnou.

„Koukaly jsme radši zmizet pryč, vtom se ale proti nám rozběhl dav od radnice. Vmžiku jsem ztratila mamku, sestřenici a pak i rovnováhu a ocitla jsem se na zemi. Měla jsem překroucenou nohu, pode mnou křičela zakrvácená malá holčička, bála jsem se o ni, nade mnou leželo dalších šest lidí, chvíli jsme nic neviděli a nedalo se skoro ani nadechnout. Přišla jsem v té valné hromadě dokonce o boty,“ líčí Račáková horké chvilky. Odhaduje, že ji masa lidí válcovala několik dlouhých minut.

Veselo jí nebylo ani poté, co se dav rozestoupil. Zůstala zraněná na dlažbě. „Naštěstí se našlo dost mladých lidí, kteří se snažili všem potlučeným pomáhat. Mne odnesla jedna taková skupinka k sanitce, kde se mě pak ujali zdravotníci. Tu holčičku jsem pak viděla ještě v nemocnici, byl to strašný pohled,“ vzpomíná.

K úplně poklidnému průběhu akce přitom podle ní stačilo málo. „Kdyby ti lidé museli o peníze třeba soutěžit, k tomuhle by nemuselo dojít,“ míní.