Na rohu ulic Kněžské a Kanovnické stojí čelem do Kněžské renesanční dům nazývaný hovorově Kneisslův dům. Zanikl starší název Neuwerthův dům, neujalo se pojmenování Dům nábytku a zcela zmizel termín Obchodní dům Maxirak.

Průčelí s podloubím je vyzdobeno sgrafity z roku 1557. Je to nejstarší doložené sgrafito ve městě (po roce 1570 už měla sgrafita ve městě řada domů). Usuzuje se, že autorem sgrafit na Kneisslově domě by mohl být italský stavitel Vogarelli, který dokončoval Černou věž. Dům měl zřejmě vysoký stupňovitý štít jako má zbrojnice na Piaristickém náměstí nebo měla renesační radnice. Vlevo nahoře jsou patrné zbytky toho štítu.

Zajímavé dědické řízení s „Kneisslovým“ domem se odbývalo v prosinci 1905. Po zemřelé Františce Neuwerthové zdědili poměrné částky hodnoty právovárečného domu Vincenc, Jan a Václav Neuwerthové, Marie Koláčková, Jana Patzalová, Hedvika Maříková, Ferdinand Neuwerth, Albína Dworzaková, Karel Neuwerth, Karel Erlanger a Matylda Erlangerová. V domě bylo v tom čase Effmertovo kupectví a Josef Effmert zde vedl filiálku První české vzájemné pojišťovny proti ohni a krupobití. František Kneissl měl truhlářský a čalounický závod na několika místech ve městě (na Linecké, ve Sterneckově ulici, na Senovážném a zde v Kněžské).

Podle smlouvy trhové ze dne 5. května 1913 koupili dům bez práva várečného od Jana Neuwertha František a Albína Kneisslovi za 50.000 K. Obchod nábytkem ale již v domě měli. Rok předtím 1912 oznamuje František Kneissl ctěnému obecenstvu města a okolí, že zařídil dílnu pro výrobu nábytku od nejjednodušších do nejskvostnějších zařízení bytů, ložnic, jídelen atd. v Lannově tř. 49 (u nádraží) a hlavní sklad zařídil na rohu ulic Kněžské a Kanovnické.

Potom následuje skoro 80 let nábytku U Kneisslů, byť v období socialismu jen pod názvem Nábytek. Obchod spravoval n. p. Nábytek Brno. Ještě krátce po roce 1948 to byla firma „Kneissl František a spol., nábytek, bytová zařízení, kočárky a čalounictví“. Ke konci 1. republiky si vzala dcera Kneisslů jistého pana Popílka (Popílků bydleli ve vile v Lannovce) a asi proto, že pan Popílek byl aktivní výrazná osoba, říkalo se hovorově firmě Kneissl-Popílek.

V letech kolem roku 1971 se prováděla celková rekonstrukce Kneisslova domu. Vázlo to, nesplnily se už tři závazné termíny dokončení. Veřejně se kritizovalo, že na domě nikdo „nedělá“. Začalo se to poté vyšetřovat a zjistilo se, že tam pracovali pouze dva řemeslníci, kteří 22. prosince 1971 opustili pracoviště a přišli až v únoru 1972 po slibu, že dostanou prémie.

Po roce 1990 obchod nábytkem u Kneisslů zanikl. Ve městě se objevila dynamická akciová společnost Ameriguide, která u Kneisslů dne 1. července 1991 otevřela Obchodní dům MAXIRAK. („Normální“ Rak nebo U raka či původně U Schinků bývalo lahůdkářství v ulici Karla IV. proti Baťům.) V Maxiraku byly umístěny prodejny masa – uzenin, lahůdek, chleba, pečiva, kavárna, cukrárna a i oddělení oděvů. Lahůdky a kavárna byly otevřeny v březnu 1992. Oděvy to byly dámské luxusní London Fashions.

Akciová společnost Ameriguide uváděla: „Máme velké plány, máme co nabízet, těšíme se na dobrou spolupráci se seriozními obchodními firmami. A především se těšíme na naše další spokojené zákazníky.“ Asi plány měli a těšili se, ale společnost a Maxirak u Kneisslů potom nějak tiše zanikly.

JAN SCHINKO