Svou kraslici Anežka nazvala Šlechtici z Hluboké a lze ji najít přímo v zámeckém parku. Podle historického obrazu hraběnky Eleonory Marie ze 40. let 19. století vytvořila její novodobý portrét, který sklízí u návštěvníků všech věkových kategorií nebývalý úspěch.
V pondělí 2. května Anežka oslaví 13. narozeniny, je to velice výjimečná, ale skromná dívka. Přitom její krásné dílo dělá radost stovkám lidí. K malování obří 700kilové kraslice se dostala náhodou. „Moje mamka vždy všem říká, že krásně maluji. Nějaká její známá viděla výzvu, že hledají malíře, kterou ji přeposlala,“ vysvětlila.
Šlechtici ze zámku
Maminka Anežku přihlásila a poslala na ukázku některé její obrázky, které se organizátorům zalíbily. Když ji vybrali, přemýšlela s mamkou, co bude malovat. Byla to pro ni velká výzva a musela překonat i svou trému. „Chtěla jsem nakreslit něco, co se vztahuje k Hluboké, hledaly jsme s mamkou někoho, kdo by mě bavil malovat a objevily jsme šlechtice ze zámku, Jana Adolfa II. a Eleonoru Marii,“ prozradila Anežka.

Dcera Filipa Pokorného si nejvíce užívá tvorbu portrétů, stačí ji obraz, či fotografie. „Oba šlechtici, které si vybrala, se zasloužili o přestavbu hlubockého zámku, zařídili interiér a vybavení, tak si řekla, že to zkusí vytvořit je a ono to vyšlo parádně,“ usmíval se pyšný tatínek.
Manžel měl smůlu
Původně chtěla vajíčko ozdobit oběma portréty, ale nezbýval ji čas. „Kněžnu jsem tvořila asi osm hodin, její muž tak měl smůlu. Doplnila jsem obrázek alespoň krátkým pohledem do historie, aby si o ní lidé mohli i něco přečíst,“ dodala Anežka s tím, že vajíčko má i trochu vzdělávací účel. Pokud by to šlo, ráda bych Jana Adolfa II. vytvořila příští rok.
Umístění jejího díla bylo také překvapení. „Zjistila jsem to, až podle fotek, že je přímo v parku a moc mě to potěšilo,“ komentovala. „Měli jsme velkou radost, že ho umístili takto blízko zámku, je to perfektní,“ dodal tatínek Filip.
Malování se odehrávalo v přístřešku u řeky Vltavy. „Jezdili jsme sem z Budějovic vždy, když měla čas. Dostala k dispozici barvy i štětce. Vajíčko jsme si nabílili a pak už mohla pracovat, byla to fajn spolupráce,“ hodnotil. K tvorbě používala akrylátové voděodolné barvy a celý obraz pak přelakovali, aby vydržel povětrnostní vlivy.
Největší životní dílo
Na beton tvořila poprvé a podle jejích slov jde i o její největší obraz v životě. Tvar jí nevadil, ale porézní materiál ji překvapil. „Dělal mi problém ten beton, jak v něm jsou dírky. Nejdříve jsem si vše předkreslila raději tužkou, a pak jsem malovala do té doby, dokud jsem nebyla spokojená,“ popsala Anežka s tím, že na pozadí ještě nanášela barvu houbičkou.

Odezvy od okolí jsou převážně kladné. „Chválí mě spolužáci i jejich rodiče, hodně lidí už se na vajíčko přijelo podívat a chceme sem zajít po výletě do zoo také jako celá třída. Chlubí se mamka i taťka i prarodiče,“ zmínila autorka. Velikonoce na Hluboké mají Pokorní rádi i osobně, loni si prošli všechny tři stezky. „Proto jsme všichni tak nadšení, že jsme se stali součástí této akce,“ naznačili.
Talent po předcích
Anežka maluje od dětství. „Než abych lítala venku, tak jsem si raději malovala. Portrétům se věnuji od devíti, desíti let. Čtvrtým rokem chodím i na kroužek k Petře Vichrové, kde zkoušíme různé techniky a míchání barev, nejradši ale maluji sama doma,“ přiblížila nadaná dívka. „Ani navštěvuje výtvarný ateliér Vipart v Českých Budějovicích, babička s dědou si nechali některé její obrazy i zarámovat,“ upřesnil Filip Pokorný.
Ve škole pomáhá s nástěnkou, či se účastní různých soutěží. Za sebou má už i jeden úspěch, kdy se její obraz chemika před lety dostal i na výstavu na magistrátu města České Budějovice. Její talent obdivuje i třídní učitelka Hlinková. „Anežka je hrozně šikovná dívka, ale zároveň stydlivá. Má opravdu výjimečný výtvarný talent, využívám toho často i v rámci školy, když potřebuji něco hezky napsat, ozdobit nebo nakreslit,“ pochválila ji.

Umělecké geny podědila. „V rodině máme spoustu umělců, obě babičky jsou umělkyně, babička z táty strany dělala tapisérie, malovala obrazy i modelovala, mamka taky krásně maluje i tátovi to jde, ale má to spíše jako koníček,“ prozradila Anežka.
V budoucnu by ráda šla na uměleckou školu. „Ještě nevím úplně přesně kam, moc možností ale není,“ míní. „Budeme to řešit v deváté třídě, připadá v úvahu Střední uměleckoprůmyslová škola sv. Anežky České v Českém Krumlově, nebo Střední uměleckoprůmyslová škola v Bechyni, ale bude to asi náročné se tam dostat,“ hodnotil Filip Pokorný.
Kněžna Marie Eleonora ze Schwarzenbergu, rozená princezna z Liechtensteinu, se narodila 25. 12. 1812 jako dcera knížete Mořice Jana z Liechtensteinu (1775–1819) z rodové sekundogenitury sídlící na Moravském Krumově a Leopoldiny, rozené kněžny Esterházy von Galanta. V roce 1830 se ve Vídni provdala za prince Adolfa II., knížete ze Schwarzenbergu (1799–1888). Z tohoto svazku vzešly tři děti (Josef Adolf, Walter Prosper a Leopoldina). Kněžna Eleonora se významně zasloužila mimo jiné i o novogotickou přestavbu zámku Hluboká nad Vltavou. Kromě podílu na diskusích o podobě zámku jí byla svěřena výzdoba a zařízení jeho interiérů. Inspirovat se nechala anglickou architekturou, se kterou se seznámila během cesty se svým manželem Janem Adolfem II. po britských ostrovech v roce 1837. Významně ovlivňovala i krajinářskou úpravu okolí zámku Hluboká a tehdejší obce Podhrad. Kněžna Eleonora byla známá svojí krásou a duchaplností. „Krásná Lori“ udávala po několik desetiletí tón vídeňské společnosti. Zemřela 27. 7. 1873 na zámku v Třeboni.