Páteční beseda s autorem se chystá v Hluboké nad Vltavou, publikace ale pojednává i o Nových Hradech, Orlíku nebo Boubínském pralese. Autorem knihy je fanoušek historie Pavel Juřík.

O jakých rodech kniha vypráví?
V plném názvu jsou zmíněni Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové.

Jste vzděláním historik nebo je to jen záliba, a čím jste potom v civilu? Jak dlouho jste na knize pracoval?
Historie je mé hobby, ale kdysi jsem ji chtěl studovat. Povoláním jsem ekonom a zabývám se platebními kartami. Na knize jsem pracoval tři roky, kdy jsem sbíral podrobné informace a další tři roky jsem knihu psal a sháněl fotografie nebo sám památky a obrazy fotografoval a současně váhal, zda mám knihu vydat.

Proč jste si vybral jihočeské rody, když jste z Kolína?
Jedna z větví mého rodu pochází z Mirovic u Písku a do jižních Čech, Lipno, Hluboká a další místa, jsem jezdil již od svých 11 let s rodiči a nyní sem několikrát ročně jezdím se svou rodinou.

Jaký jazyk měl archivní materiál?
Většina informací byla v češtině, ale byly rozptýleny v desítkách pramenů, některé zdroje byly v němčině nebo angličtině a našel jsem je přes internet dokonce až v USA.

Je možné přibližně říci, kolik fotografií jste pro knihu udělal a kolik jich pak vybral?
Pro knihu jsem vyfotografoval nebo v archivech získal okolo 4000 fotografií. Do knihy se pak dostalo asi 500 těch nejzajímavějších. Téměř sto jich u nás (a někdy ani v zahraničí) nebylo nikdy publikováno.

Kdybyste měl vybrat jeden „objev“, který jste učinil při hledání v archivech z vašeho pohledu, co by to bylo?
Kupodivu to byl u nás prakticky neznámý život lady Jane Ellenborough, milenky knížete a premiéra Felixe Schwarzenberga, který byl v polovině 19. století tři roky ministerským předsedou Rakouska. S lady Ellenborough měl dvě nemanželské děti. Ona sama pak vystřídala několik manželů, mnoho milenců (i králů) a nakonec dožila v Damašku jako manželka místního emíra. V knize je ale řada málo známých informací.

Co kromě „splečenských“ zajímavostí v knize čtenář najde?
Kniha je unikátní tím, že přináší poprvé u nás kompletní historii uvedených rodů, významné politické události, na kterých se jeho členové podíleli, kulturní, technické nebo přírodní zajímavosti, které jsou s nimi nějakým způsobem spjaty. Nechybí ani popisy prohlídkových tras zámků Český Krumlov, Hluboká, Nové Hrady, Orlík, Rožmberk a Třeboň, včetně fotografií interiérů. Dalších padesát hradů, zámků a paláců, které výše uvedeným rodům v ČR, Rakousku a Německu patřily nebo stále patří (např. zámek Schwarzenberg a Murau, Schwarzenbergský palác ve Vídni a v Praze apod.) je v knize uvedeno stručněji.

Navštívil jste všechny zmíněné objekty?
Aby mohla kniha vyjít, musel jsem navštívit nejen všech šestapadesát hradů, zámků a paláců v ČR a zahraničí, ale také získat potřebné souhlasy a konzultovat text s historiky. Cenné byly i informace od pana ministra Karla Schwarzenberga, které jsou v řadě případů zveřejněny poprvé. Na knihu jsem také získal téměř půl milionu korun od sponzorů. Obcí, měst i soukromých osob, které třeba ani nechtěly být jmenovány. Bez této pomoci by kniha vůbec nemohla vyjít.

Co bylo podle vás na knize nejtěžší, ať už příprava, shánění sponzorů, nebo vybírání z množství faktů?
Nejtěžší nebylo knihu napsat, ale jako obvykle sehnat peníze, aby mohla vyjít v pěkné grafické úpravě a byla finančně dostupná čtenářům.

Podílel se kromě vás ještě někdo na přípravě publikace?
Na přípravě knihy se podílela řada institucí a osobností: Národní památkový ústav v Českých Budějovicích, Státní oblastní archiv Třeboň, Schwarzenbergský archiv, Murau, Schwarzenbergský zámek Orlík nad Vltavou, Arcibiskupství pražské a mnoho dalších.

Už jste něco podobného či jiného publikoval?
Ano, napsal jsem několik knih o historii platebních karet, poslední z nich vyšla v roce 2006 i v Rusku.

Můžeme se dočkat pokračování Jihočeského dominia?
V listopadu by měla vyjít Moravská dominia o panstvích a osudech Dietrichsteinů a Liechtensteinů. Pro příští rok připravuji knihu o rodech svázaných s Jindřichovým Hradcem, Telčí a okolním regionem.