Ona jej přivedla ke kultuře, on jí ke sportu, ačkoli o kráse boxu ji stále ještě nepřesvědčil. Šestašedesátiletý Pavel Polák z Českých Budějovic je partnerem Květy Cempírkové, která vede Jihočeskou vědeckou knihovnu. Kromě lásky ke knihám mají společnou zálibu v cestování a zvěřinových jídlech.

Polák s Cempírkovou tvoří pár 12 let, znali se ale již dříve. „Její starší sestra byla má spolužačka a ta nám vlastně trochu pomohla dát se dohromady. Bylo to dva roky poté, co mi zemřela žena, a prostě najednou přeskočila jiskra,“ vzpomíná Polák. Dodnes je podle svých slov díky tomu šťastný.

Partneři se navzájem trochu ovlivnili. Polák říká, že jej přítelkyně přivedla ke kultuře. „Seznámila mě například s některými malíři, a to bylo doopravdy zajímavé. Také jsem se víc dostal k hudbě, začal chodit na koncerty a celkově si rozšířil obzory,“ popisuje.

Zároveň však on částečně vtáhl partnerku do svých zájmů. Je totiž velkým milovníkem sportu a život si bez něj nedovede představit. „Musela se mnou začít chodit na zápasy. Fandíme volejbalu, fotbalu a někdy jde Květa i na box. Nelíbí se jí ale, že je to velice tvrdý sport, a říká, že dodnes nepochopila, proč se tam lidé mlátí do hlavy,“ směje se Polák.

Společnou mají partneři i práci. Zatímco Cempírková vědeckou knihovnu vede, Polák se stará o knihovní historické fondy ve Zlaté Koruně. Má tu na starost několik tisíc vzácných svazků, které ošetřuje a v poslední době také digitalizuje. „Jsou tam ty nejcennější knihy, prvotisky a rukopisy. Jezdí se k nám na ně dívat hlavně badatelé a abychom jim hledání usnadnili, dáváme na internet fotografie titulních listů a vazeb,“ vysvětluje Polák.

Mít v rukou prastaré knihy, je podle něj úžasné. Všechny jsou totiž nejen neobvykle rozměrné, ale především krásné. „Je to doslova umělecké dílo. Všechny knihy mají nádherné vazby, obrázky i písmo. Někdy mě až zaráží, jak krásně se dalo psát brkem,“ říká.

Občas tedy neodolá a v knihách si zalistuje. Zároveň ale samozřejmě musí dbát na to, aby byly uloženy v co nejpříznivějších podmínkách. Místnosti kláštera starým svazkům svědčí, protože tu díky tlustým zdem nedochází k velkým teplotním výkyvům. Navíc se tak Polák může pochlubit opravdu netradičním pracovištěm. „Zrovna na místě, kde já pracuji, jsou nádherné restaurované fresky. Takže je to skutečně úžasné prostředí, i když s malými okny,“ dodává.

Cempírková a Polákem se ke knihám vracejí i ve chvílích volna. Oba jsou náruživí čtenáři a součástí jejich bytu je velká knihovnu. Jen vkus mají poněkud odlišný. „Květa miluje Pratchetta, takže je knihovna plná barevných knížek, některých dokonce podepsaných od autora, na které se nesmí sáhnout. Já bych to ale číst nemohl, mám rád spíš historii, detektivky a špionážní romány,“ popisuje Polák.

Ten dodnes vzpomíná také na své první zaměstnání. Po absolvování vojenské školy v Žilině nastoupil jako kuchař na českobudějovické letiště. Zde denně připravoval jídlo pro více než tisíc strávníků. „Byla tam veliká kuchyně a topilo se ještě pod kotlem, takže to vypadalo jako v pekle. Vařili jsme zvlášť pro vojáky základní služby, zvlášť pro piloty a zároveň museli dodržet předepsané normy,“ vypráví.

Práce ve vojenské kuchyni byla podle něj skutečně dřina. Kromě samotného vaření totiž dohlížel i na zvířata. Přesto  má na tu dobu jen dobré vzpomínky a nyní je stále tím, kdo v domácnosti častěji vaří. „Ale nehrnu se do toho, jsem rád, když to někdo udělá za mně a sním všechno. V rodině máme moc rádi zvěřinu, takže během sezóny vaříme hlavně zvěřinová jídla,“ doplňuje.

Díky své dlouholeté práci na letišti i působení ve sportu získal Polák celou řadu známých. S úsměvem říká, že když jde po ulici v Budějovicích, pokaždé alespoň jednoho potká. Občas jej navíc překvapí i jinde. „Byli jsme třeba s Květou na Štrbském plese a najednou se ozvalo: Náčelníku, co vy tady děláte? A byl to kluk, co tu se mnou kdysi sloužil,“ vzpomíná Polák.

Cestování je další zálibou, kterou má se svou partnerkou společnou. Oba rádi jezdí na kole. Pravidelně projíždí Šumavou, kde mají chatu. Občas také vyráží s partou přátel na túry a nebojí se zdolat i vyšší kopce v Alpách.

Pavel Polák navíc sní o tom, že se jednou ještě podívá do exotičtějších zemí. „Láká mě arabský svět a nějaký čas bych chtěl pobýt v Austrálii nebo Kanadě. Ta Kanada by mohla vyjít, protože Květa tam má bývalé spolužačky, a tak bychom za nimi chtěli vyrazit spolu,“ uzavírá s úsměvem.