Sběrné místo najdou lidé v bývalém kině Mír v Suchém Vrbném u Alberta.

„Lidé nám stále nosí oblečení, kuchyňské potřeby, ale také kočárky,“ říká Roman Tlapák, humanitární pracovník Charity. Na hromadách jsou ve skladu vyštosované plné banánové krabice, kolem leží pytle s hračkami, kočárky, klobouky a kožichy.

„Během několika dnů jsme byli zahlceni krabicemi s oděvy, které odvezeme lidem vzdáleným tisíc kilometrů. Děkujeme všem, kteří v téhle době myslí na ještě chudší a potřebnější,“ říká Tlapák.

Sklad na konečné trolejbusů v Suchém Vrbném je sice plný šatů, hraček a nádobí, ale Romové, kteří žijí v Rumunsko na smetištích nebo v ghettech za městy, potřebují ještě od nás další pomoc. „Uvítali bychom, kdyby lidé nosili už jen hygienické potřeby a prostředky, léky a vitaminy nebo trvanlivé potraviny,“ pokračuje Roman Tlapák.

„Sháníme teď i nějakého autodopravce, který by náklad za režijní cenu zavezl do rumunského města Oradea .“

Páteční odpoledne na konečné devítky strávila šestnáctiletá Michaela Tlapáková. Už poněkolikáté.

„Lidé sem chodí a jsou v pohodě,“ směje se dobrovolnice Charity. „Baví mě to tady,“ dodává sympatická dívka. Dárci prý mají o chudé Romy v Rumunsku zájem a nosí sem většinou nové a čisté věci. Negativní reakce nebyly. Pomáhá ten, kdo chce.

„Přinesla jsem nějaké oblečení, boty, ale i vařečky,“ říká Jana Vojtěchová ze Štěpánovic. „Ještě s Čedokem jsme kdysi projeli velkou část Sovětského svazu, takže vím, co je to bída,“ prozrazuje žena, která myslí na druhé.

Sbírka stále pokračuje.