Zdůrazňuje však, že pro její práci není důležitá jenom zdatnost fyzická, ale i psychická. Myslí, že předpoklady pro povolání cvičitelky dostala jako dar od boha.

„V tělocvičně jsem od čtyř let, kdy jsem se začala věnovat gymnastice. Navíc pocházím z typicky sportovní rodiny, takže moje dětství provázely lyže, brusle a snad všechny sporty kromě těch adrenalinových,“ popisuje Beranová své sportovní začátky.

Vystudovala obor fyzioterapie v Příbrami a od roku 1992 působila jako fyzioterapeutka na ortopedii, kde většinu klientů tvořili sportovci. I v té době jí to ale stále táhlo do tělocvičny a tak začala předcvičovat aerobik. „Postupem času už to nešlo skloubit, protože jsem stále utíkala do tělocvičny,“ vysvětluje. Poté ještě nějakou dobu pracovala na poloviční úvazek jako rehabilitační sestra a po večerech objížděla s kazeťákem na zádech místa, kde chtěli lektorku aerobiku.

„Nakonec mě oslovili majitelé Holiday Fitness Clubu v Českých Budějovicích, což mi vyhovovalo, protože jsem se mohla usadit na jednom místě,“ vypráví. Zakotvila tedy ve fitness centru. Nyní zde působí již jedenáctým rokem. Přiznává, že začátek byl těžký, ale ani ne tak proto, že by měla problémy s prací lektorky, ale spíš proto, že rozjet dobře fungující fitness centrum nebylo jednoduché.

Jako lektorka cvičí 21 hodin týdně, v průměru tedy tři hodiny za den. Nestává se jí však, že by se kdykoli musela k pohybu nutit. „Je to taková droga. Cvičení už se navíc stalo úplně přirozenou součástí mého dne a života,“ říká.

Na práci cvičitelky je podle ní nejnáročnější organizovat čas, když chce vyhovět svým klientům i sobě. Právě ale lidé jí tu námahu vždy vrátí. „Nejlepší na tom je jednak to, že mám koníčka jako práci, a pak to, že mě to pokaždé neuvěřitelně nabije. Odpověď od lidí je obrovská, když cvičím před lidmi, tak z nich cítím energii, vidím, že se jim to líbí. To přebije veškerou fyzickou i jinou únavu,“ popisuje.

Sparťanská výchova

S vydatnou pomocí prarodičů se jí navíc daří skloubit práci s péčí o čtyřletou dceru. Do tělocvičny se vrátila již tři měsíce po porodu. „Vždycky jsem přijela do fitness centra, odcvičila, odjela domů, nakojila dceru a pak zase dokola,“ vzpomíná. Myslí si, že díky její práci je výchova dcery trochu sparťanská, ale vede jí tím k samostatnosti a samozřejmě také k tomu, aby byl pohyb součástí i jejího života.

O cvičení jako takové mají podle ní lidé velký zájem a každým rokem se to zlepšuje. Beranová si myslí, že většina se ho již naučila brát jako nezbytnou část životního stylu. Nejvíc ji těší, že se jí díky pilates podařilo dostat do tělocvičny ženy, kterým je i 75 let.

Právě pilates je podle ní v současné době nejpopulárnější. Samotné cvičení je sice poměrně staré a původně sloužilo hlavně k rehabilitaci, ale tím, že se konečně dostalo do všeobecného povědomí, jsou hodiny pilates velmi navštěvované. „Je skvělé v tom, že ho může cvičit každý. Obvykle na něj chodí ženy kolem čtyřicítky, ale třeba také studentky, kterým nesvědčí rychlý pohyb, nebo právě bývalé gymnastky,“ připomíná.

V dnešní době navíc lidé tráví většinu času u počítače a proto již jako mladí mohou mít problémy se zády, které je na pilates přivedou. Právě to je podle Beranové hlavní důvod, proč by jej měli všichni cvičit. „Ti, co jdou na pilates jenom proto, aby zhubli, dělají od začátku chybu. Měli by přijít s tím, že jim to nějakým způsobem pomůže uzdravit tělo a hubnutí je až druhotné. I když v tomto směru to také funguje velmi dobře,“ dodává.

Dalšími hity jsou power joga, která je více silová než klasická jóga, a bodystyling. Ten je neuvěřitelně populární již řadu let. V tom se podle Beranové možná trochu odráží to, že Jihočeši jsou poněkud konzervativní. „Mají rádi svůj styl a chtějí pořád stejné hodiny. Vždycky když se objevily nějaké novinky, například cvičení na overballech, tak jsme z toho zkusili udělat samostatnou hodinu, ale neuchytilo se to, i když vím, že jinde to funguje,“ vypráví.

Pro ni samotnou se hodiny zatím rutinou nestaly. Sestavy se snaží obměňovat. Na práci ji baví především to, že je kreativní a je neustále v kontaktu s lidmi. Proto ale také nestačí být jenom v dobré fyzické kondici, ale musí být i zdatným psychologem. „Občas se někteří lidé otevřou a já jen žasnu, při jakých životních situacích je cvičení drželo nad vodou,“ vzpomíná.

Pracovním oděvem Romany Beranové je cvičební úbor. Má jich plnou skříň, stejně jako jiné ženy kostýmů. Velkou výhodou však podle ní je, že tento oděv je maximálně pohodlný.

U práce lektorky chce zůstat, jak nejdéle to bude možné. „Mám věrnou klientelu, takže jsou zvyklí cvičit, i když já třeba z nějakého zdravotního důvodu nemohu. Věřím, že když se neobjeví něco vážného, budu cvičit ještě hodně dlouho. I když už možná nezvládnu odtancovat ty rychlé hodiny, je tu vždy nějaká pomalejší varianta,“ uzavírá.

Další ženy v uniformě naleznete
 ZDE