Redaktor Tomáš Přibyl.Zdroj: Deník / Tomáš PřibylNovým startovním výstřelem neustále se opakujících diskusí o tom, jak na Šumavě pečovat nebo nepečovat o přírodu, se stala letos v létě žaloba Jihočeského kraje na proces projednávání nové zonace parku.

Jihočeský kraj je přitom zastáncem spíše lesnického pohledu na věc, zatímco ochránci přírody pevně trvají na ponechání přírody vlastnímu osudu. Obě strany sporu do diskusí vkládají neuvěřitelné množství energie, peněz a času.

Síla sporu je paradoxní hlavně vzhledem k tomu, že přírodě je vlastně jeho výsledek jedno. Řídí se a bude se řídit svými zákonitostmi ať už bude člověk o Šumavu pečovat nebo se jí ani nedotkne.

Veřejnost není schopná odborné diskuse sledovat a může se tak řídit jen svou intuicí. Především je však veřejnost v souboji spíše využívána a ovlivňována, než aby se někdo skutečně zajímal o její stanovisko.

Žaloba kraje na Správu NP Šumava a ministerstvo životního prostředí je tak jen pokračováním letitého souboje. Problémem stále zůstává to, že souboj, který se o Šumavu vede, není diskusí. V diskusi hraje roli empatie, zatímco v souboji jde o porážku toho druhého.

Proto Šumava nepotřebuje už víc lesnického ani ochranářského přístupu. Potřebuje víc obyčejné lidskosti. S ní tu budou moct bez velkých sporů existovat oba přístupy k přírodě.