Radka DoležalováZdroj: DeníkOtázku „Kam s ním?“ si položí většina rodičů, protože omezený počet dní dovolené není totožný se zdánlivě nekonečným volnem školáků. Tábory, hlavně ty klasické, na které děti odvezeme a ze kterých se domů dva týdny nevrátí, situaci účinně řeší. Rodiče mohou v klidu pracovat, aniž by si museli zoufat, že své ratolesti zanedbávají. Děti mají jasný program i partu vrstevníků, se kterými celý den pobíhají po lesích a lukách. Na táborech se naučí leccos, co výchova rodičů ani školní docházka snadno nedokáže.

Domů si pak děti přivážejí kromě zapáchajícího oblečení a odřených kolen i historky a hlavně zásadní poznání sebe i ostatních. Dcera mé kamarádky si prý přivezla z tábora jeden výjimečně hojivý objev. „Mami, nejlepší bylo, že jsme se mohli poprat, nebo se něčím fláknout, a bylo to v pohodě. Ale zjistila jsem, že moje paní učitelka asi nebyla úplně dobrá. Víš, jak mě pak bolelo bříško, když na nás často křičela. Na táboře to bylo jinak. Tady když jsem něco zkazila, musela jsem to napravit. Ale nikdo na mě nekřičel. Prostě se to řešilo,“ vystihla malá holka přirozený pedagogický talent mladých táborových vedoucích, který by lecjaký unavený učitel na pokraji vyhoření mohl závidět.