Je to marné, k historickému městu zkrátka patří chodby, a světově vyhlášený Český Krumlov není samozřejmě žádnou výjimkou.
Některé zdejší podzemní sloje, šachty a další prostory však vznikly teprve nedávno a nejsou určeny turistům, ale lidem, majícím na starosti vodu, kanalizaci a další inženýrské sítě. Přijali jsme podzimní podzemní pozvání firmy ČEVAK, a.s., a vypravili se do kolektoru pod historickým jádrem města.

Kombajn pod zámek
Vchod do skrytého pracoviště je na parkovišti pod poštou a na dohled od Vltavy a vedle bezplatných veřejných záchodků. V době srazu nás čeká mluvčí ČEVAK Jitka Kramářová s kolegy, kteří zde pracují.

„Kolektor je uměle vybudovaný systém chodeb pro uložení inženýrských sítí,“ vysvětluje jednoduše podzemní pracoviště vedoucí zdejšího provozu Pavel Soukup. Jde o výjimečnou stavbu v celé republice.
„Vznikal v roce 1991 až 1997 pod historickým městem a zdejšími památkami. V chodbách vede ke každému objektu potrubím i kabely voda, kanalizace, plyn, elektrika i telefonní kabely. Je to velmi praktické, když se něco porouchá, nemusí se kvůli opravám rozkopat ulice historického jádra. To by byl velký problém.“

V kanceláři nad stolem Pavla Soukupa je asi ve dvoumetrové výšce ryska s datem 12. 8. 2002. „Až tady jsme měli při povodních před osmi lety vodu,“ říkají zdejší zaměstnanci, zatímco si všichni bereme ochranné helmy. Bez nich se do úzkých a nízkých chodeb, plných kovových držáků na kabely, nesmí.

„Tyhle chodby jsou všechny ražené,“ ukazuje nám stěny vedoucí provozní oblasti Jih Miroslav Ježík. „Při jejich ražbě se používal malý důlní kombajn. Stěny kolektoru jsou tvořeny dvouplášťovou železobetonovou obezdívkou. Náklady byly tenkrát 180 milionů korun, dnes by byly samozřejmě mnohem vyšší.“

Jiří Bicek, vedoucí provozního střediska Krumlov, doplňuje, že kolektor patří městu Český Krumlov.
„My ho provozujeme, staráme se o něj. Třikrát týdně jej procházíme, pečlivě kontrolujeme stav a provádíme drobné opravy. Často nás doprovázejí majitelé vložených sítí, kteří provádějí servis svých instalovaných vedení.“

Deset úniků
Pracovníci společnosti procházejí chodby, které se místy zužují, místy snižují nebo naopak rozšiřují. Po stěnách kolem jsou v několika patrech držáky na různé kabely, některé jsou ještě neobsazené, u podlahy potrubí s kanalizací. Ke každému domu vede přípojka, označená cedulkou s číslem popisným i názvem památky.

„Teď jsme pod zámkem,“ smějí se naši průvodci. Zatímco nad námi skotačí nadšení turisté z Japonska a obdivují se výjimečné památce, my si dáváme pozor, abychom se jako už poněkolikáté neudeřili do hlavy. Ještě že ty helmy jsou.
Stojíme u jednoho přístroje blízko masivních kovových dveří.
„Kolektor má dva ventilátory – severní a jižní, a jedenáct malých ústředen, které samostatně vyhodnocují únik plynů,“ pokračuje Pavel Soukup. „V celém areálu je deset únikových šachet, které mají poklopy. Čidla zareagují, jestliže dovnitř někdo neoprávněně vnikne. Celé pracoviště je nepřetržitě 24 hodin denně pod dozorem. Kontrola je zdvojená, takže informace se zobrazují nejen u nás, ale i na dispečinku ČEVAK v Českých Budějovicích,“ připomíná dále Pavel Soukup s tím, že kolektor má i vlastní agregát na výrobu elektrické energie. Procházíme podzemím a obdivujeme práci důlních inženýrů i razičů chodeb. „Zdejší chodby jsou 1200 metrů dlouhé,“ prozrazuje Miroslav Ježík.

Stojíme u jednoho teploměru, kterých je tu dvacet. „Stálá teplota tady dole je osm až čtrnáct stupňů,“ říká Pavel Soukup. A ke kolika domům vedou všechny přípojky? „Když tu byli vodaři, zkontrolovali 92 vodoměrů od domů starého města,“ pokračuje Pavel Soukup.

Cesta do Stínadel
Podle cedulek na přípojkách se zrovna nacházíme pod Latránem. „Tak teď bude vstup na první zámecké nádvoří a pak k medvědům,“ smějí se průvodci. Nad hlavou máme chlupaté obyvatele zdejšího zámku, od kterých jsme vzdáleni bezpečných šestnáct metrů. „Tato výstupní šachta vede k nim do příkopu,“ ukazuje průvodce kamsi vzhůru.
Podzemní chodby jsou opatřené pevným dveřmi, všechny jsou otevřené. „Zavírají se automaticky. Když je potřeba, magnet se vypne a dveře samy zaklapnou,“ ukazuje Pavel Soukup. „Kdyby zde hořelo, hasiči se sem nedostanou. Proto by se zaklaply dveře a všechno by se nechalo vyhořet a požár by se dál nešířil.“

Pro případ, že bychom trpěli chodbofobií, připravili pro nás průvodci odpočinek. „Jeden výstup z kolektoru je tady pod Lazebnickým mostem,“ prozrazuje zdejší zaměstnanec Čeněk Hopján a otevírá těžké dveře, oddělené od chodeb betonovou hrázkou. „Je připravena na padesátiletou vodu.“
Jinými slovy, povodně před osmi lety propláchly zdejší chodby jako nic. Lezeme ven a koukáme na překvapené hosty restaurace Parkán. Nadýchat se čerstvého vzduchu, pár snímků a hurá zpátky do podzemí.
„Tady je šachta Tramín,“ ukazují nám průvodci další výstup z podzemí a krotí naše nadšení, že se jedná o tajnou chodbu do sklepení vinárny. „Kdepak, nahoře je klášter klarisek,“ smějí se.

O kus dál nás lákají do jedné šachty. Lezeme vzhůru po kramlích a dostáváme se do místnosti, která jako by vypadla z filmu o Rychlých Šípech ve Stínadlech.
„Tohle je skutečné historické podzemí Českého Krumlova,“ prozrazuje Miroslav Ježík v místnosti s klenbami, kde obdivujeme na kamenných zdech letopočet z 19. století.

Utajená vzácnost
Odevzdáváme helmy, které jsme pořádně natloukli, a vycházíme ven, za námi zapadla těžká železná vrata. Podle cedulí jsme ještě před chvílí míjeli Latrán, zámek a nepotkali jediného turistu.
A přesto si krumlovský kolektor – spleť uměle vytvořených chodeb v podzemí, zaslouží obdiv a pozornost. Od lidí, kteří si libují v technických památkách a neobvyklých stavbách, i od těch, kteří dokážou ocenit, jak v Českém Krumlově vyřešili přístup k sítím a snaží se, aby byl povrch města narušován co nejméně. Kvůli jeho obyvatelům i kvůli turistům.