Sídliště Máj je zatím monitorováno čtyřmi kamerami městské policie, letos by měla přibýt další. „Máme dvacetičtyřhodinovou službu strážníků, kteří obraz kamer sledují,“ uvedla mluvčí českobudějovické městské policie Kateřina Schusterová.

Městská policie bude mít také nové pokyny. Pěší hlídky budou procházet problematickou Volfovu ulici celou a budou posíleny psím doprodovodem.

Městská policie se však domnívá, že situace na Máji je zcela pod kontrolou a už několik let se dokonce vylepšuje. „Všichni, kteří slouží na Máji, říkají, že situace tady je naprosto jiná než před pár lety, že se to nedá srovnat,“ říká vrchní strážník městské policie Vilém Vávra. Na Máji je tolik policistů na kilometr čtvereční jako nikde jinde ve městě. Služebnu tu mají jak městští, tak státní policisté.

Problémy prý pramení z toho, že spousta obyvatel těžce nese velkou kumulaci lidí. „Někteří spoluobčané to se stížnostmi opravdu přehánějí. Je absurdní, když nám někdo v pět hodin odpoledne volá, že mu vadí, že si děti na hřišti hrají a vřískají. Od toho ale ta dětská hřiště přece jsou,“ diví se Vávra.

Kriminalita

Podle městské policie už Máj rozhodně není čtvrť, která by kriminalitou jakkoli vyčnívala nad jiné. „Pokud se tu něco děje, tak to jsou jedna nebo dvě známé firmy, po jejichž zadržení je zase klid,“ tvrdí Vávra. Nejvíce kriminality je naopak v centru města, které většina lidí považuje za bezpečnou lokalitu.

Proč tedy ale lidem Máj tolik vadí? Primátor Thoma se domnívá, že se jedná jen o uměle vybudovaný mýtus, ke kterému přispěla zpráva rady vlády České republiky pro národnostní menšiny, kvůli které se sídliště Máj ocitlo mezi deseti nejhoršími lokalitami v republice. „To vůbec není pravda, jenom se tím vytváří hrůzná atmosféra,“ tvrdí Thoma. Další příčinou je podle primátora města i to, že tu žije tolik lidí, kteří se nedokáží s místem svého bydliště sžít.

Psycholog

Psycholog Rostislav Nesnídal z českobudějovického Střediska pro rodinu a mezilidské vztahy však situaci nevidí tak optimisticky jako Vávra nebo Thoma. Podle něj, lidí, které trápí šikana, hluk a obavy z krádeží nebo přepadení v problémových lokalitách rozhodně neubývá. „Ten problém tady pořád existuje a lidé si nejsou jisti, že je jejich bezpečnost zajištěna. Nemůžeme tak soudit jen podle toho, že si veřejně nestěžují,“ tvrdí Nesnídal, jemuž se lidé svěřují jak na osobních schůzkách, tak na lince důvěry. Problematika se podle něj nevztahuje jen na Romy, ale na většinu lidí, kteří žijí ze sociálních dávek.