Na snímku Jana Novotného je zachycen dům č. 7 a malá část domu č. 9 v Kostelní ulici před rokem 1972. Toho roku dne 5. září 1972 byl v tomto prostoru, již zplanýrovaném, slavnostně postaven základní kámen telekomunikační budovy. Oba domy stály na západní straně Kostelní mezi ulicemi Šrámkovou a Pekárenskou, blíže ke Šrámkově. Tato část Kostelní z poloviny 19. století je o něco starší než část u kostela sv. Václava. 

Přízemní Schwawirthův dům má šest oken na líci fasády. Je to typický poněkud zámožnější klasicistní dům, které se stavěly kolem roku 1850 na předměstí, kdy se vůbec nepočítalo s tím, že tyto končiny za pár let město pohltí. Příkladem je vedlejší dům č. 9 novorenesančního stylu z konce 19. století.

V domě Jana a Kateřiny Schwawirthových, psáno také Švavirtů, bydlelo v roce 1932 šest dospělých osob (rodiny Schwawirthů a Frolíků). Patrový dům č. 9, z něhož je na snímku vpravo vidět jen vchod do průjezdu, koupil se zahradou za 37.000 K v roce 1916 Rudolf Vincenc, obchodník v Netolicích, a to od šlechtičny Luisy Kohoutkové. V domě měl učitel Dudárek kaligrafickou dílnu. Vincenců bydleli v domě ještě ve 20. letech 20. století. V roce 1932 je v domě, který byl považován za lepší dům, disponent banky Maxmilián Brumml a jeho manželka Hermína. Léta bydlela v domě rodina Kleinů (Emanuel a Anna), která jako první v domě měla telefon. V domě bydlely dvě kuchařky Kateřina Volfová a Ludmila Žáčková.

Oba domy stojící skoro až na rohu Šrámkovy ulice vyloženě telekomunikační budově nepřekážely, ale tehdy se prosazovalo, aby kolem nových budov bylo co nejvíce vzdušného prostoru (podobně kolem pozdějšího Gomelu). Kostelní ulice tak ztratila celou jednu západní stranu. Půdorys Kostelní se začal od Skuherského ulice rýsovat v letech 1868 až 1870, kdy se postavilo na rohu první české Jirsíkovo gymnázium a přiléhající kostel sv. Václava. Úředně byl stanoven název Kostelní ulice v roce 1875 (v němčině Kirchengasse). V ulici bydlelo převážně české obyvatelstvo, přes častá německá jména. K 31. prosinci 1929 bydlelo v ulici 21 členů Sokola I.

Část domů na snímku zcela vlevo za plotem jsou objekty na severní straně Šrámkovy ulice. Na druhém rohu Kostelní a Šrámkovy na této západní straně ulice by následoval Mejdů dům, č. 5, kde provozoval František Malý nejprve služby jako fiakr, později přešel na autodrožky. Před Mejdů byla majitelkou domu Anna Lišková, která měla v domě přihlášenou živnost obchod nádobím. V ulici č. 13 provozoval osobní autodopravu také Robert Šálek, majitel autodrožek, za lidové ceny, jak oznamoval. Navazoval na fiakristu Leonharta Čutku. Může se v ulici připomenout zaniklý hostinec U města Prahy nebo pozdější U Vrbů.

Jméno ulice „Kostelní“ bylo výstižné a zdálo se být stabilní. Přečkalo od roku 1875 několik politických režimů. Až v roce 1963 to územní a zejména politické orgány města nevydržely a přejmenovaly ulici na Antonína Macka. (V tom roce 1963 byla také přejmenována ulice Londýnská na ulici U zimního stadionu.)

Jaký měl vztah Antonín Macek (1872 – 1923), spisovatel a novinář, ke Kostelní ulici, není zjištěno. Pravděpodobně žádný. Faktem je, že v letech 1897 a 1898 vedl v Českých Budějovicích časopis Jihočeský dělník. Žil ale většinou jinde. Je považován za autora českého textu k písni Internacionála. Hovorově se používal termín Mackova ulice, ale název Kostelní nezanikl. Na základě petice obyvatel této ulice byl ulici Mackově k 1. lednu 1991 zase vrácen původní název Kostelní.

JAN SCHINKO