Kostýmy zdědili nebo našli na půdách. Někdy hrají jen v civilu

Spolek byl založen roku 1895 v hostinci U Červeného srdíčka na Lannově třídě 
v Českých Budějovicích. Jako první hru ochotníci tehdy uvedli Jiráskovu Vojnarku.

V současné době má soubor zhruba šedesát členů, velmi aktivních je polovina z nich. „Jsou to lidé všech věkových skupin a všech možných profesí, od zvěrolékaře po studenty. Někteří sem chodí od malička, další se k nám dostali přes známé a podobně," popisuje vedoucí souboru Václav Krištůfek.

Už v dětství se pro ochotnické divadlo nadchl dnes dvaašedesátiletý Jiří Havlín. „Dostal jsem se k tomu díky kamarádovi. Jeho otec byl režisér a sháněl lidi do pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků. Mně tehdy bylo devět let, byl jsem malý, a tak mi dal roli jednoho z těch nejmenších trpaslíků," vypráví.

Hraní se mu zalíbilo, a proto do souboru chodil dál. „Měl jsem k tomu asi i vlohy, protože děda byl cirkusák a strýc hrál vesnické divadlo. Líbilo se mi, že jsem na jevišti, že se na mě někdo přijde podívat a že mi lidé tleskají. To je dost velká motivace," dodává.

Během let ztvárnil mnoho rolí. Rád vzpomíná na vesnického lékaře v inscenaci Možná je na střeše kůň nebo hlavní mužskou úlohu v Krásce a zvířeti. „To jsem hrál dlouho, prakticky přes dvě generace partnerek. Výhoda byla, že jsem v představení nosil masku, takže jsem se nemusel stydět za svůj ksicht," směje se.

close zoom_in Před deseti lety začal také režírovat. Hercům přitom rád osobně ukazuje, jak si jejich výkon představuje. Inspiroval ho v tom profesionál Viktor Dokučajev z Jihočeského divadla, který se souborem spolupracoval v 80. letech. „Nebál se vylézt na jeviště a ukázat, jak by to mělo vypadat. Bylo i zajímavé sledovat, jak chápal ruské hry. Trochu jinak, ale nádherně, současně," říká Jiří Havlín.

Spolupráci s profesionály se DS J. K. Tyl nebrání. V poslední době tu mimo jiné herec Jihočeského divadla Martin Hruška režíroval představení Láska, sex a žárlivost. „Vždy nám to přinese hrozně zajímavé pohledy, nové názory, způsoby zkoušení," dodává Václav Krištůfek.

Repertoár souboru tvoří pohádky a představení pro dospělé. Pohádky jsou převážně klasické, mezi večerními inscenacemi převládají komedie. Nejhranějším titulem byla Renčínova Nejkrásnější válka, kterou divadlo uvedlo téměř devadesátkrát. Na jeviště se ale vrací například také pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků. Dočkala se už osmi různých zpracování.

Řadu let se s přestávkami hraje Dívčí válka Františka Ringo Čecha. Ochotníci pro ni našli i originální scénu v prostředí archeologických vykopávek v Netolicích.

Soubor totiž nehraje jen v Českých Budějovicích, objíždí různé akce a festivaly. Pro herce pak často nekončí sezona ani přes léto. „Mnoho z nich vystupuje v hraných prohlídkách památek, dalších spolcích nebo v muzikálech na zámku Hluboká," doplňuje Václav Krištůfek.

Během jedné sezony uvede DS J. K. Tyl obvykle tři premiéry. To se mu podařilo i v době, kdy ztratil zázemí na Lannově třídě. Tehdy ochotníci vystupovali na Malé scéně KD Metropol. Od roku 2010 mají novou domovskou scénu v Divadle U Kapličky na Husově třídě v Budějovicích.

Na představení sem chodí řada stálých diváků. „Některé už známe osobně, pravidelně jezdí jedna paní na kole. Občas chodí lidé i víckrát na stejné představení. U Dívčí války už je to nebezpečné, protože si začínají pamatovat text," komentuje jednatelka souboru Alena Havlínová.

Podle Jiřího Havlína ovlivňuje návštěvnost kvalita hry a také žánr. „Když uvedeme kvalitní psychologické drama, tak na premiéře bude plno a pak už jen polovina hlediště. Když ale bude stejně dobrá komedie, budeme mít plno tři roky," vysvětluje.

Svou historii mají u ochotníků i kostýmy. „Je tady bohatý fundus, který jsme zdědili po předchozích generacích. Obsahuje hlavně pohádkové oblečení – pro čerty, vodníky, krále. Něco jsme také získali, když Jihočeské divadlo vyřazovalo věci, něco se šije, něco hledá na půdě po babičkách. Když hrajeme hru ze současnosti, nakupujeme v sekáčích nebo vystupujeme prostě v civilu," vyjmenovává Václav Krištůfek.

Podobné je to s kulisami, ale třeba i se zdánlivě obyčejným nábytkem v herecké šatně. „Židle je tu každá jiná, jak je lidé různě přinesli. Některé budou i padesát let staré. Pamatuji si, že jsem se na nich houpal už jako kluk," popisuje Jiří Havlín.

Před čtrnácti lety začal 
DS J. K. Tyl pořádat festival ochotnických divadel s názvem Budějcká Thálie. „Vzniklo to v roce 1999, když jsme k nám pozvali prachatický soubor. Líbilo se nám to, diváci byli také spokojení, tak jsme si řekli, že zkusíme dělat festival. Jen jsme se dohodli, že nebude soutěžní, aby z toho nikdo nebyl nervózní," dodává Václav Krištůfek.

close zoom_in První Budějcká Thálie trvala celý měsíc  a nabídla devatenáct představení. Bylo to však organizačně náročné, a proto má nyní festival podobu jednotýdenní akce, během níž mohou lidé zhlédnout obvykle dvanáct her. „Zveme soubory z jižních Čech i dalších částí republiky. Vybíráme většinou podle doporučení nebo toho, kdo nás zaujme na jiných přehlídkách. Snažíme se každý rok účinkující obměňovat, ale někteří se samozřejmě vracejí," říká Václav Krištůfek.

V roce 2015 oslaví spolek 120 let své existence. Současní členové však věří, že jeho budoucnost bude sahat ještě mnohem dál. „Věřím, že soubor bude pořád pokračovat. Pořád vychováváme lidi, kteří to po nás převezmou a potáhnou dál, a navíc tradice zavazuje. V podstatě by to mělo být věčné divadlo," uzavírá Jiří Havlín.