„Snad by to mohlo být inspirací pro někoho dalšího," říká nad neobvyklými krabičkami rozloženými po stole Marie Vokůrková ze Dřítně. Pro své pravnučky a další zájemce vyrobila v minulosti z pohledů už plno krabiček.

Netradiční papírové schránečky dělá paní Vokůrková jenom z pohledů, z žádného jiného materiálu. Podarovává jimi příbuzné. „Mám šest pravnuček, co jsem udělala, to jsem rozdala," naznačuje usměvavá seniorka, že nemá
o odbyt nouzi.

„Co si pamatuji, tak já jsem si schovávala blahopřání k svátku, narozeninám, na Vánoce, Velikonoce, nebo pozdravy z výletů," říká čtenářka Deníku ke své kratochvíli. „Já byla ze čtyř dětí, pohledy mi posílaly i jejich děti," naznačuje Marie Vokůrková, že pohledů měla slušnou zásobu.

I od známých nebo vnuček a pravnuček. „Taky jsme babičce posílali pozdravy, z letních táborů nebo z výletů," doplňuje pravnučka Barunka. Léta sbírané pohledy seniorka využila a začala vyrábět pravnučkám, postupně jak přibývaly, krabičky na jejich poklady, sponky, korále a různé drobnosti. Krabičky byly záhy plné.

Výrobní postup malých barevných schránek je jednoduchý. Dva pohledy se spojí rubem k sobě a po okrajích prošijí. „Dbám na to, aby byly vánoční k vánočním nebo velikonoční k velikonočním," naznačuje paní Vokůrková, že si motivy hlídá, aby výrobek i při odklopení víka nabízel také uvnitř ten správný pohled. Podobně se dělají třeba i záložky, které mohou být i jednostranné. A někdy je tak vidět, od koho pohled přišel.

V rodině jsou šikovné ruce tradicí. I vnučka a pravnučky jsou šikovné. Třeba na malování, ale i na jiné práce. „I šít už jsem je naučila," chválí své nejmladší následovnice seniorka a oceňuje, jak například pravnučka Adélka umí vystihnout zvířata, se skvělým odhadem proporcí.

Vnučka Pavla kromě jiného plete z pedigu, nedávno měla Pavla Prokešová ve Zlivi i malou výstavu rukodělných prací i výšivek nebo šitých medvědů. Talent a píli podědila nejen po mamince, dceři paní Vokůrkové. Tatínek Pavly Prokešové mimo jiné maloval obrázky s vesnickými motivy z Dřítně i odjinud a třeba i Pannu Marii a obrázky s jasnými barvami zdobí obývací pokoj paní Vokůrkové.

Přece jen se tak uchovává tradice domácích ručních prací, která jinak z rodin leckde vymizela. Marie Vokůrková přitom vzpomíná, jak k domácím ručním pracím patřilo vyšívání či háčkování. Vyšívaly se ubrusy, utěrky, přehozy, závěsy, monogramy na prádlo…

„Za ta léta jsem se něco navyšívala a naháčkovala," usmívá se seniorka a připojuje, že doma byli tři dívky a hoch. Vychovávala je maminka, protože otec brzo zemřel. Jako mladá se tak musela naučit i orat a jiné práce v hospodářství, které měli ve vesnici Sázava pod Křemešníkem. Tam také poznala manžela, který stavěl jako voják křemešnickou rozhlednu.

Všechny vzpomínky a zajímavosti shrnula i do životopisu pro vnučky. Její rodiště jí i dnes připomíná obrázek křemešnické skalky s křížkem. Dostala kdysi od učitele namalovaný obrázek a podle něj pak sama udělala tapikovaný z chemlonu.

Výrobu krabiček a záložek nabízí Marie Vokůrková jako inspiraci i jiným. „Myslím, že bych třeba inspirovala nějakou babičku, která má hodně času a pohledy a také aby měla zábavu a děti radost. Sice je v dnešní době spousta věcí k dostání, ale ruční práce se zase vrací," říká s milým úsměvem Marie Vokůrková.