Dost překvapeni mohli být o víkendu návštěvníci Novohradských hor. Na jedné z luk tu totiž nejenže zničehonic vyrostlo týpí, kolem navíc postávali muži v indiánském oblečení, které při troše štěstí mohli klidně potkat, jak brázdí oblast na sněžnicích. Indiáni to ale nebyli, to sem skupinka mužů kolem Jiřího Jindry vyrazila tábořit.
Na vlastní kůži
Nechat se unášet nádherami šumavského parku a zkusit si při tom i něco nového. To slibují výpravy na sněžnicích. Už dnes se zájemci mohou vydat na samotný vrchol Modravské hory. O den později se uskuteční výprava krajem Lad. V plánu je ale také výprava na sněžnicích přes Šibeniční vrch a vrch Vinice či okolím Horské Kvildy. Bližší informace a přesné časy konaných výprav najdete na stránkách www.npsumava.cz, v sekci programy pro veřejnost.
Jak uvedl Jiří Jindra, dělají to tak už zhruba deset let. „Jaro, léto, podzim jsme coby indiáni jezdili pod stan, pak jsme si ale řekli, že by to chtělo ještě něco navíc, tak jsme jako indiáni začali jezdit na vodu a potom k tomu přidali i zimní vandry,“ vzpomínal na dobu, v níž se zrodila dnes již tradice.
OBLEČENÍ Z JELENA
Jako u správných indiánů nemohlo chybět ani klasické týpí, vaření na ohni nebo indiánské oblečení. „Jde o vrstvené oblečení. Já mám na sobě režnou košili, halenu, vestu a kožené kalhoty,“ přibližoval svůj oblek, který si vyrábí sám s tím, že hlavní roli zde hraje jelení kůže, již dostávají od myslivců. „Ta je vydělávaná přírodním způsobem, není průmyslová, ta studí,“ uvedl.
Marně byste u nich hledali i spacák. Místo toho používají deky, i když ne ledajaké. „Máme bizoní kůži, ta je veliká, do té se člověk zabalía potom ještě vlněné deky,“ vysvětloval. A dle jeho slov obstály perfektně. „Asi před čtyřmi lety jsme zažili zimu, kdy bylo přes noc asi -20 stupňů Celsia. To bylo docela frišno, ale dalo se to,“ vzpomínal s úsměvem na tváři.
SAMOVÝROBA
Pro lepší chůzi v terénu jim slouží sněžnice. „Jak jsme začali dělat túry i v zimě, tak přeci jen je ten pohyb ve sněhu problém. Říkali jsme si, že indiáni měli sněžnice, tak jsme si je začali dělat také a začali jsme v nich chodit také,“ vyprávěl. Ty si Jiří Jindra dělá také sám. „Je to napařený, naohýbaný dřevěný rám, který je vypletený kravskou kůží,“ vyprávěl s tím, že jsou různé druhy sněžnic, a to podle regionu nebo podle typu sněhu.
„Když se chodilo v lesnatém, hornatém terénu, tak se dělala tak zvaná medvědí tlapa. To je takový ovál, kam se dá i pata přidělat napevno, že se dá stoupat do kopce. Druhým typem jsou sněžnice, které mají kulatou špičku neboli tvar kapky. Tyto sněžnice se používaly tehdy, kdy lidé nosili na zádech velké balíky. Pro rychlou chůzi se pak používají sněžnice dělané do špičky,“ vysvětloval.
Na otázku, jaká je jejich výhoda, odpověděl: „Když půjdete bez sněžnic, budete zapadat po pás. V těch sněžnicích se propadáte maximálně 10 až 15 centimetrů, ten druhý, co jde za vámi, už se nepropadá vůbec,“ dodal na závěr.
