Okamžitě, jak zjistila, že maminky potřebují především místo pro svoje schůzky, zajistila jim prostory Husova sboru ve Strakonicích v Bezděkovské ulici. Tím začala její pomoc mateřskému centru, která trvá stále. Bez výkyvů už čtyři roky.

Co vás vede k tomu, že se takovou měrou podílíte na programech pro maminky a děti? Výtvarné programy pro maminky, pletení adventních věnců, výroba látkových panenek, propagace látkových plen a mnoho dalších aktivit zcela zdarma?
To má mnoho rovin. Určitou roli v tom hraje i fakt, že já sama jsem uprostřed dobrovolníků dospívala. Také to, že jsem v zásadní době růstu a zrání dostala možnost žít uprostřed lidí, kteří mají hodnoty poskládané jinak, než je dnes běžné. Pro můj osobní i profesní život bylo období uprostřed rodin s postiženými dětmi velmi nosné a určující, zároveň povzbuzující. Dobrovolnictví vám dá také možnost se zařadit, být součástí velkého a smysluplného celku.
Dá vám také povzbuzení a jistotu, že jste platným. Nominována jsem byla za práci v mateřském centru, za práci pro maminky a jejich děti - toto místo je pro mne teď logické - já sama jsem mámou, a tak vím, jak ohromné je mít místo, které mohu spoluvytvářet, a místo, kam mohu přijít, pobýt, čerpat, naučit se a mít své dítě. A bez dobrovolníků to nejde.

Vidíte v tom jako žena faráře nějaké poslání nebo souvislost?
Ale to vůbec ne, nehledám ji tam. Bez nároku na mzdu jsem pracovala už před svatbou. Roky jsem fungovala v komunitě rodin s postiženými dětmi, ke konci svého působení jsem tuto komunitu vedla. Prožila jsem několik let jako vedoucí na dětských táborech, vedla jsem skupiny mládežníků a podobně. V evangelických sborech pracuji také roky a to mnohdy ani ne za „díky“. Pravděpodobně bych tuto práci dělala, i kdybych měla za manžela třeba tramvajáka. Nespojovala bych to s manželovým povoláním, ale se svým křesťanstvím.

Co říkáte nominaci na cenu Křesadlo za rok 2008?
Co na to říct? Nejásala jsem. V neziskovkách jako dobrovolník pracuji už léta a ráda. Tuto cenu obecně a moji nominaci chápu jako vyjádření díků pro nadšené dobrovolníky.

Považujete svoji ochotu pracovat pro druhé za něco výjimečného, něco navíc?
Ne, je to moje přirozená součást života. Dělám to ráda a s nadšením.
Spíš si někdy musím dát pozor, abych ostatní neválcovala. Samozřejmě, někdy přicházejí i chmury a stesky, ale to většinou, když docházejí peníze. Ale nadšení a radost těch, pro koho to dělám, to pak nějak smaže. Neumím si za mnohou svou aktivitu říct ani o peníze,které do dobrovolnické činnosti já sama vkládám.

Co je vaše největší životní hodnota?
Život - žití a setkávání se s lidmi, kteří mi do něj patří - ať už v rodině či s přáteli. Odpouštění si a smiřování se s tím, jaký je ten druhý a jaká jsem já sama.