Půjde určitě o jeden z posledních oficiálních dokumentů na českobudějovické radnici, který se i dnes píše rukou. Existuje sice i tištěná verze a elektronická záloha textů, ale kronika je pořád vedena postaru. Tu současnou píše už 15 let Kamil Dřevikovský, učitel dějepisu a českého jazyka z Gymnázia Jírovcova. Kromě ručního zápisu má se středověkými předchůdci společné i to, že dobře ovládá latinu. Aby nevyšel ze cviku, píše si latinsky deník.

„Kroniky se píší v samosprávných obcích od roku 1920,“ připomíná primátorka Dagmar Škodová Parmová povinnost danou zákonem. S Kamilem Dřevikovským se setkala nad poslední rozepsanou kronikou v poslední dubnový den. „Mohu potvrdit, krásně se to čte,“ ocenila primátorka kronikářovu práci.

Kroniku města České Budějovice vede nyní Kamil Dřevikovský, učitel dějepisu a českého jazyka na Gymnáziu Jírovcova. Na snímku s primátorkou města Dagmar Škodovou Parmovou.Kroniku města České Budějovice vede nyní Kamil Dřevikovský, učitel dějepisu a českého jazyka na Gymnáziu Jírovcova. Na snímku s primátorkou města Dagmar Škodovou Parmovou.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Současný autor zápisů je už desátým v pořadí. Ale to je počítáno od roku 1920. Počátky kronikářských záznamů ve městě by bylo možné vysledovat až do středověku. V současnosti Kamil Dřevikovský popíše zhruba 70 stránek ročně. Když ale sedá nad ručně vázanou knihu s koženou vazbou, musí mít klid, aby se mohl soustředit. Když se přepíše, musí škrtat, zmizíkovat se nesmí. Inkoust i papír jsou speciální. „Papír by měl vydržet, i kdyby prošel povodní. I inkoust má vydržet po staletí,“ říká českobudějovický kronikář. V knize s rozměrem přibližně A4 je přes 430 stránek. Její pořízení vyjde na 16 000 korun.

A jak se vybírají náměty pro zápisy? Nejprve se připraví základní přehled. Hlavně na základě denního tisku, z webu biskupství, sokolské jednoty… přibližně je to za rok zmíněných 70 stran. „Něco se vyháže, neopisuji všechno. Kronika nestojí malé peníze,“ poodkrývá zákulisí své práce a zároveň vysvětluje Kamil Dřevikovský. Základ si připraví na počítači, ten se později stane oficiální tištěnou verzí. S tou v kronice se navzájem mohou lišit. Tu a tam je něco navíc nebo naopak méně. Zaznamenávají se klíčové události, ale někdy i kuriozity. Programově vynechává kategorii „společenského bulváru“, protože si myslí, že by kronika má být reprezentativní knihou města. Připouští ale, že když si můžeme ze středověké kroniky kláštera St. Gallen přečíst, jak se tam opat přejedl a měl ostudu, zaujme to spoustu lidí i po staletích…

Kronika města České Budějovice.Kronika města České Budějovice.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Ale i v té budějovické kronice se najde třeba to, jak se městem proháněl zbloudilý divočák nebo jak na sídlišti Vltava naháněli krávy, které utekly ze špatně zajištěného přepravníku. Dostal se tam i první prodej autovraků odtažených z ulic města nebo mladík, který v době koronaviru venčil v centru města plyšového psa. Kamil Dřevikovský tím rád zpestřil jinak smutné zápisy koronavirového času.

Jedním z omezení je i geografické hledisko. Za hranice jihočeské metropole se kronika dostane jen zřídka. Výjimečně se může uplatnit i osobní zaujetí. „Jel jsem časovku na Kleť, tak jsem ji tam dal,“ usměje se kronikář a připojuje, že Kleť stejně pro mnohé Budějčáky patří k městu. Citována je i v souvislosti s návštěvou prezidenta Petra Pavla. V zápisech je také o pouti z Budějovic do Kájova nebo o splutí Malše. To zase v opačném gardu, protože z Římova se pluje do Budějovic. Vždy jde o „dotyk“ s jihočeskou metropolí. Nechybí ani letiště, i když se vlastně nachází u Plané. Kvůli jeho jménu i významu pro České Budějovice. Věci krajské se ale právě kvůli geografické cenzuře do kroniky nedostanou. Je tam však obsáhlé povídání o majálesu, které připravila kronikářova studentka Lucie Kohoutová za vedení majálesu. Dodáno ale bylo po letitých apelech na organizátory oblíbené akce a jen díky osobní přímluvě.

Kronika města České Budějovice.Kronika města České Budějovice.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Kronikářem se stal Kamil Dřevikovský dost narychlo. Rozdal vysvědčení na konci školního roku a najednou mu zazvonil telefon. „Paní Sedláková z odboru kultury hledala nového kronikáře,“ vzpomíná Kamil Dřevikovský s tím, že byl pozván hned na radnici. Musel tam vyrazit i se svými dětmi, které s ním v tu chvíli byly, protože kronikář se hledal narychlo. Doporučen byl archivářem Danielem Kovářem, na kterého se z magistrátu obrátili.

Město je s kronikářem spokojené. „Moc si vaší pečlivé práce vážím a za všechny Budějčáky vám děkuji,“ řekla při schůzce s kronikářem Dagmar Škodová Parmová. „Bylo to moc milé, neformální a uvolněné setkání plné nových poznání,“ doplnila primátorka po seznámení s kronikářovou prací. Vyslovila také obdiv, že Kamil Dřevikovský píše jak česky, tak latinsky, což se týká zápisů do jeho deníku. Latinu si takto kronikář udržuje stále živou, protože, když člověk cizí jazyk nepoužívá, rychle ho zapomene. „Na latinu jsme měli na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích paní docentku Šedivou,“ připomněl Kamil Dřevikovský.

Fotografická hádanka Českobudějovického deníku.
FOTOHÁDANKA: Poznáte město na Budějovicku, kde jsme fotografovali?

V psaní kroniky mimo jiné vidí českobudějovický učitel jistotu v době proměňujících se elektronických médií. „Když vypadne elektrika, nepůjdou přečíst flešky, tohle po nás zůstane,“ říká Kamil Dřevikovský.

Zápis dělá budějovický kronikář Kamil Dřevikovský pomocí lenocha, aby udržel řádky, šetřil místo a aby byl zápis čitelný. Lituje, že nemá po dědečkovi, který byl učitelem, krasopisné až kaligrafické písmo. Kronika je pro něj i odreagováním. „Mohu vypnout a myslet na něco jiného. Je to vždycky příjemné posezení,“ říká Kamil Dřevikovský.