S přípravou výstavy k výročí konce druhé světové války začal chotýčanský kronikář v lednu. „Mám spoustu dokumentů, fotografií i textů, které jsem porůznu postupně posbíral. K přípravě výstavy jsem si vše znovu prošel a vybral to nejzajímavější," vysvětluje a ukazuje složky plné různých fotografií i drobných zmínek. Právě z těch poskládal celou výstavu.

Při přípravě mu pomohly i tři kroniky, které se v Chotýčanech dochovaly. Jednou z nich je kronika rodu Procházků, jež ukazuje druhou světovou válku právě z pohledu obyčejné rodiny. Druhým zdrojem informací byla školní kronika. Ta se dochovala i po zániku školy v osmdesátých letech. „Na výstavě máme například vysvědčení z tehdejších let i různé záznamy o změnách ve školství. V kronikách jsou i zmínky o totálně nasazených učitelkách a podobně," vypráví Viktor Toms.

Třetím vděčným zdrojem informací pak je i obecní kronika, ta se dochovala nejen v originále, ale i v opsané kopii. „Byl vydán příkaz, že musí být odevzdány všechny obecní kroniky. Jedna z obyvatelek Chotýčan, Marie Čertíková, proto celou kroniku za den a noc opsala. Nikdo totiž nevěděl, co se s originálními záznamy stane," ukazuje Viktor Toms na vázanou knihu. „Po válce pak shodou náhod jeden chotýčanský rodák originální kroniku našel na hromadě různých obecních kronik. Takže máme nakonec obě," ukazuje druhou vázanou knihu současný kronikář.

Nástěnky v knihovně ale neukazují pouze zápisy z kronik. Různé dokumenty líčí, jak lidé přistupovali k různým povinnostem, které na ně valila protektorátní vláda. „Byl třeba vydán příkaz, že sedláci musí dát k dispozici své koně k práci. Tady mám soupis majitelů koní a u nich různé poznámky, proč zrovna tenhle kůň nemůže nastoupit do práce," ukazuje na jeden z dokumentů chotýčanský kronikář. Podle tohoto soupisu se zdá, že všichni ve vesnici vlastnili buď březí klisny, nebo hodně jankovité koně. „Podobně to bylo i s různými pracemi, které se musely vykonávat. Lidé hledali výmluvy, proč nepřijít. A když byl vydán příkaz, že musí být odevzdána sláma, sedláci sepsali prohlášení, že žádnou slámu nemají," vypráví dál Viktor Toms.