„Nejhorší to bylo pátého července, to padaly kroupy jak slepičí vejce, některé i větší, naměřil jsem kolem šesti centimetrů v průměru. Rozbily vlnitý eternit, pálené tašky i Bramac," ukazuje na záplaty na střechách svého stavení důchodce Josef Vlk a jako důkaz vytahuje nevítanou nadílku 
z mrazáku, kam několik obřích krup pohotově schoval.

„Zrovna jsem se vracel autem domů a měli jsme to tak tak. Sotva jsme přijeli a začalo to, hotová průtrž mračen, voda 
v potoku vystoupala na 110 centimetrů, normálně jí tam teče sotva pár centimetrů," vypráví. „Počasí letos dělá psí kusy,  v úterý přišlo něco podobného znovu, déšť a kroupy velké kolem dvou a půl centimetru padaly asi patnáct minut."

Všechny podobné události Josef Vlk pečlivě zaznamenává, z poznámek, snímků  i vtipných postřehů už sestavil spolu 
s přáteli a rodinnými příslušníky šestnáct dílů pozoruhodné kroniky, nechybí v ní aktuální dění, exkurze do historie Lhoty i řady jiných obcí, vzpomínky na pestré životní etapy samotného pisatele, minulost jeho rodiny i podrobný popis jednotlivých stavení v obci.

„Takhle se u nás parkuje," ukazuje s úsměvem na kapitolu o kuriózní nehodě, kdy se podařilo jedné řidičce posadit auto napříč do koryta potoka. „A tohle je naše myčka," vtipkuje Josef Vlk dál, když nalistuje stranu věnovanou jinému automobilu, který doplatil na sníh a led na silnici a sklouzl do nedalekého rybníka.

O opravdu zajímavé příběhy na stránkách jeho kroniky není nouze. Josef Vlk to dokazuje 
i při předčítání pasáže o kocourkovi Mikešovi, který svým neklidným chováním a útěkem na seník před deseti lety předpověděl srpnové povodně.

V kronice všímavého muže nechybí ani několik článků 
z Českobudějovického deníku. Ten si jeho rodina předplatila již v sedmdesátých letech. „Tenkrát to bylo kvůli televiznímu programu, který jinak nebyl dostupný, ale od té doby vás čtu pravidelně," pokyvuje nad hromádkou Deníků z uplynulých dní.