Po nádvoří českokrumlovského zámku se potulují skupinky turistů ze „země vycházejího slunce“, ale dovnitř za poklady české renesance už nesmějí.

Je totiž počátek listopadu a zámek se zvolna chystá k zimnímu spánku. Letošní návštěvnická sezona skončila nedělí 1. listopadu, ale zaměstnanci zámku si stejně neodpočinou.

Měsíc padajícího listí je pro ně zároveň měsícem oblékání židlí, skříní a balení skleněných pohárů.

Choulostivé židle

V útulně vyhřáté kanceláři správy zámku vrní spokojený kocour. Zatímco dvouletý Jan Kristián vévoda z Eggenbergu už zřejmě vyměnil letní kožich za zimní, exponáty světově proslulého zámku na svůj zimní ohoz teprve čekají.

„Ctíme naše choulostivé cenné interiéry a při jejich ochraně před nepříznivými vlivy zimy navazujeme na tradice, jak je na zimu ochraňovali původní majitelé,“ vysvětluje kastelán Pavel Slavko.

Zaměstnanci zámku přitom vycházejí z dobových popisů, které zaznamenaly využívání těžkých závěsů i potahů nebo okenic.
Na českokrumlovském zámku pracuje v úklidovém, údržbářském a v zahradnickém týmu celkem 21 lidí. S nadcházející zimou jim nastává důležitá práce, o které nemají sezonní návštěvníci snad ani potuchy.

„Ochrana interiéru a mobiliáře v zimním období je totiž velmi důležitá,“ pokračuje Slavko.

„Změna vlhkosti, teploty nebo mikroprach – to všechno jsou vlivy, které způsobují degradaci povrchu uměleckých předmětů. Když tyto nenahraditelné artefakty uchráníme, ušetříme statisíce až miliony korun, které by nás stálo jejich restaurování,“ říká Slavko.

Na nábytek potahují povlaky, předměty na stolech zase balí do hedvábného papíru. Zavírají venkovní dřevěné okenice, do oken spouštějí dvoje meziokenní rolety a pak je ještě navíc překryjí těžkými závěsy, dosahujícími až k parketám.

„Chráníme tak předměty před šokovou změnou teploty,“ vysvětluje Slavko. „Teplota i vlhkost se pak mění pozvolna, což je pro předměty šetrné.“

Důkladnou zimní přípravou se zabývají asi pět let. „Navazujeme postupně na to, co jsme v minulosti ztratili a opomněli,“ říká Slavko. O svěřený majetek se starají s náležitou péčí. „Rozsah těchto prací a důsledné uplatnění zásad zimního zakonzervování historických interiérů je ojedinělý i v celé republice,“ doplňuje Slavko.

Babička ze zámku

Aby i v příštím roce mohli namlsaní návštěvníci obdivovat staleté skvosty, zacházejí s nimi po skončení zámecké sezony v rukavičkách.
„Skutečně pracujeme v rukavicích, ale především kvůli zimě,“ směje se Helena Šestáková z Větřní, která pracuje v zámeckém úklidovém týmu již čtrnáct let. Na rukou má pletené rukavice s vystříhanými otvory pro prsty.

„Hodily by se nám teď i vaťáky, ale ty mít nemůžeme, protože bychom byly neohrabané a mohly snadno něco shodit. Teď v listopadu to ještě jde, ale když v březnu připravujeme promrzlý zámek na novou sezonu, je tu zima mnohem větší. Pak jsou tu třeba jen tři stupně.“

Na práci ve vychládající kulturní památce si ale Helena Šestáková nestěžuje. Navíc je dvojnásobnou babičkou a pro vnuka s vnučkou je přece zajímavé, že mají babičku na zámku. „Už tady za mnou několikrát vnoučata byla,“ usmívá se žena v huňatém svetru a teplé blůze nad medvědí kožešinou.

Po skončení sezony, kdy prohlídkové trasy opustí poslední návštěvník, patří pokoje a chodby zaměstnancům.

„Od počátku listopadu totiž navlékáme na nábytek tisíce vlněných návleků. Sama jsem je také na míru šila,“ pokračuje Helena Šestáková.
Návleků na židle, křesla a další nábytek je přes tři tisíce. Během sezony leží ukryté v těžkých dřevěných skříních v místnostech, a jejich doba přijde právě teď na podzim.

Helena Šestáková vytahuje ze skříně několik bílých potahů a hledá ten na největší židli v čele stolu. „Jsme v hodovní síni, která je součástí první prohlídkové trasy,“ vysvětluje a obléká do zimního židle u stolu.

Vyřezávaná památka tak jedna po druhé mizí na čtyři měsíce pod bílý šat. Zaměstnanci ještě musí zabalit skleněné poháry a nádobí, které se na stole před turisty během sezony tváří, jako by zámečtí pánové a paní měli co nevidět přijít hodovat.

Nemilosrdná zima

Na zimní úpravy a ochranu před mrazem a sněhem čekají také předměty venku.

„Postupně zkontrolujeme a zabedníme kašny, fontány a balustrády,“ říká Pavel Slavko. „Zima je totiž nemilosrdná. Když vidím, jak nechávají přes zimu nezakrytého opraveného Samsona na českobudějovickém náměstí, takže z něj v mrazu visí rampouchy, říkám si, co blázní. Led přece kámen trhá,“ kroutí hlavou kastelán. Ochraně památek na zimu se ale musí spousta lidí ještě hodně učit.

Medvědí prášení

Zámek se tedy v následujících týdnech definitivně zahalí do bílého. Něco skryjí bílé povlaky, něco sníh. „S přípravou na novou sezonu začínáme hned od začátku března,“ říká Šestáková. Svléknou mobiliář, s košťaty a štětečky v ruce se pak vrhnou na obrazy a gobelíny a také vypráší kožich medvědům, které na zámku mají. Tedy kožešinám, protože ti živí medvědi ze zámeckého příkopu na sebe sáhnout nedají.

Lidé z celého světa pak od začátku dubna budou moci znovu obdivovat zámeckou perlu na Vltavě, zapsanou v seznamu UNESCO.

Pavel Slavko: Sluneční světlo, výkyvy vlhkosti a teploty, agresivní chemické vlivy a prach negativně ovlivňují kvalitu povrchů historických předmětů. Především citlivé předměty a materiály jako např. textil, papír, dýhy, vápenné vrstvy, barevné pigmenty, lakové vrstvy, voskové vrstvy, ale také porcelán, sklo, cín, dřevo, kámen nebo omítka jsou nepřetržitě vystaveny nepříznivým vlivům.

Opakované několikaleté (5–8 let) působení těchto vlivů vede k nevratným poškozením, které znamenají ztrátu původní kvality a zvýšení nákladů na konzervace a restaurování.

Víte, že …

při zazimování českokrumlovského zámku je potřeba:
– natáhnout na mobiliář přes 3000 povlaků,
– zavřít přes 200 okenic,
– zatáhnout 450 těžkých závěsů,
– zabednit čtyři fontány a kašny i 36 soch a váz?