Životní příběh čerstvé absolventky kaplického gymnázia a úspěšné členky tanečního klubu Break Beat Evy Kučerové se nápadně podobá pohádce. Ve svých osmnácti letech už ví, co to znamená dosáhnout obrovského úspěchu, ví jak chutná pořádná dřina a zažila i situaci, kdy se jí zhroutil svět.

O té vypráví jen velmi nerada. Přesto se dá říct, že právě v okamžiku, kdy jí životní plány zkřížila těžká nemoc, její neuvěřitelná pohádka začíná.

Spoustu času strávila v nemocnici, musela skončit s aerobicem a rozloučila se i s plány studovat na sportovním gymnáziu.

„To byl hrozný propad dolů, potom jsem se z toho nějak dostala. Troufám si říct, že dílem i díky tomu, že jsem začala tancovat,“ vypráví o začátku nové etapy, díky níž má nyní šanci prorazit dokonce v Hollywoodu.

„Tanci vděčím za moc, potkala jsem tam dokonce svou lásku, kterou si budu v srpnu brát. Takže jsem teď nahoře. Ale nikdy člověk nemůže usnout na vavřínech, protože se to může hned ze dne na den obrátit,“ brzdí Eva přílišný optimismus.

Důvod k němu ale rozhodně má. Poté, co velice rychle zazářila v českobudějovickém tanečním klubu a začala sbírat úspěchy jak coby tanečnice, tak jako trenérka juniorské skupiny, která vybojovala prvenství na mistrovství Evropy a na mistrovství světa, dostala nabídku podepsat kontrakt s prestižní americkou společností Enterprice.

Těžké rozhodnutí

“To mělo ale háček, aby splnila podmínky smlouvy, musela by zvládnout v jediném roce dva ročníky školy a maturitu. A ona se rozhodla, že to zkusí,“ líčí situaci, ve které se Eva ocitla, ředitel tanečního klubu Break Beat Josef Bukovský.

„Pocity byly smíšené. Samozřejmě veliká radost, ale pak se na to podíváte z druhé smlouvu, teď to člověk musí prostudovat v angličtině. Uvažovala jsem hodně, nežává sympatická tanečnice.

Já ale tanec strašně miluju, úplně odmalička, já jsem musela tancovat už v kolíbce. no a LSmusíte mu něco obětovat, to ale platí pokaždé, když něco chcete dokázat,“ krčí rameny.

Studijní maraton

Proto Eva Kučerová přišla do školy s žádostí o individuální studijní plán.

„My jsme jí vyšli vstříc a čekali jsme a s napětím, jestli to skutečně zvládne, nevěřili jsme,“ přiznává její první třídní na kaplickém gymnáziu a zároveň zástupkyně ředitelky Jiřina Staňková.

„Je to šance, která se nemusí v životě opakovat. Pochopitelně jsme jí tedy vyšli vstříc. Nenapadlo nás jí v tom jakkoli bránit, v tom byli všichni jednomyslní, ale musím přiznat, že jsme si pomysleli, že má před sebou nelehký oříšek. Uzavřít dva roky během jednoho, aniž by chodila do třídy, kde by slyšela látku, to jsme říkali, že to bude obtížné. Spíš jsme se na to dívali trošku skepticky, takže nás Eva jenom příjemně překvapila,“ usmívá se třídní maturitní třídy Hana Musilová.

„Můj normální den byl úplně hrozný. Ráno jsem vstávala v šest hodin, jela se učit. Protože moje babička je bývala učitelka, pomáhala mi s matematikou a logickými předměty, odpoledne trénink, večer znovu učení, pak lehnout, spát, snažit se nabrat síly na další den,“ tak vypadal den za dnem uplynulý rok v životě Evy Kučerové.

Maturitu má

Dřina se Evě nakonec vyplatila. Minulý týden úspěšně odmaturovala a kámen ze srdce spadl nejen jí, jejím nejbližším a přátelům. Radost neskrývali ani pedagogové.

„Znali jsme ji jako průměrnou studentku. Ale ona nad tím skutečně strávila spoustu času, protože chce do Ameriky odejít a protože chce jít s maturitou, dotáhla to až tak daleko, že v pololetí přešla do čtvrtého ročníku a s touto třídou odmaturovala,“ vysekla Staňková Evě pochvalu v den, kdy se nadějná tanečnice potila před zkušební komisí.

„Měla to těžké, já jsem jí osobně doporučovala, ať to nechá na září, dokonce to tak původně bylo plánované, ale ona si řekla, že to zkusí teď. Už když se učila čtvrtý ročník, začala se připravovat k maturitě. Je to pro ni těžké, musela se doučit spoustu látky,“ smeká Staňková před úsilím studentky.

„Strašně moc jsem jí přála, aby to vyšlo. Od toho se odvíjí všechny její životní plány. Držela jsem jí palce i při maturitě. Už jenom proto, že celý ten rok tomu věnovala velké úsilí, nikdy se nic nesnažila odbýt. Pokaždé se svědomitě připravovala, konzultovala,“ přidala se Hana Musilová.

Bojovnice

Podle jejích slov je Eva vytrvalá, cílevědomá, velmi houževnatá a musí mít obrovskou vůli. „Když si uvědomím, že nemá úplně v pořáku zdravotní stav, žasnu. Někdo by se na jejím místě začal litovat. Poddal se tomu, že je nemocný, ale ona vůbec, a to obdivuji.“

Už když přišla Eva do prvního ročníku, věděla, co chce. „Maminka mi tenkrát říkala, že je nemocná, promluvila se mnou a netajila se obavami, že se bojí, že s Evou budou možná problémy. Tušila, že její dcera chce dohnat to, co nemohla dělat, když byla nemocná,“ vzpomíná první třídní na první setkání se sebevědomou, ale skromnou studentkou. „Když jsem se svých studentů v první hodině ptala, čím by se charakterizovali, čím by chtěli být, tak Eva řekla:

„Já budu herečka.“ Ona věděla, za čím jde, že bude jednou slavná, měla od začátku životní cíl.

Navzdory obavám Eva do školy poctivě chodila. „Sice byla průměrná studentka, protože se věnovala své zálibě a určitě chtěla dohnat to, na co neměla čas, když bojovala s nemocí. Ale když dosáhla úspěchu v tom tancování, tak najednou jako by se změnila. Chce jít zodpovědně za svým cílem,“ cení si na Evě Jiřina Staňková.

Uspěje ve světě?

„Teď mě snad už čeká jenom to lepší,“ vydechla si Eva těsně poté, co se dozvěděla své známky od maturitní komise. „Mám úplně nádherný pocit, říkám si, že to úsilí celý ten rok stálo za to.“

Rozhodně se ale nechtěla opájet euforií dlouho. „Teď to půjdu oslavit a potom zase na tréninky a snad odlet do USA. Kdyby se mi to opravdu povedlo, tak bych odjela a něco si tam vydělala. Můj sen je tancovat ve videoklipech. Ale v Americe bych určitě nechtěla být napořád, mám tu rodinu, domov, už tady budu mít i manžela. Můj život bude vždycky tady,“ tvrdí naděje českobudějovické taneční školy.