Za vším stojí financování druhé etapy rekonstrukce, přesněji řečeno, samotný přívod peněz.
„Teď jde o to, jak dál. Máme dvě možnosti, vlastně tři. První je, abychom si vzali od banky úvěr, na který vyhlásíme výběrové řízení,“ naznačil vážně starosta Karel Hájek (US – DEU). „Druhá varianta pak počítá s tím, že získáme potřebných třicet šet milionů korun vydáním směnek. Výhoda směnek je ta, že se na tuto operaci nevztahuje zákon o veřejných zakázkách,“ dodal s tím, že třetí možnost počítá s přerušením stavby.


Druhá etapa rekonstrukce je rozdělena do dvou kroků. První má stát již zmíněných 36 milionů, druhý pak třiasedmdesát. Na opravu etapy „dvě B“ chce město získat peníze z evropských dotačních fondů.


„Nedošlo by ke zhoršení ekonomické situace města, úvěrování bude stejné jako doposud. V žádném případě neženeme město do žádných katastrof,“ zdůraznil Hájek ostatním zastupitelům. Někteří z nich jen nevěřícně kroutili hlavami.


„Rekonstrukci Sokolovny jsme tady začali probírat někdy před čtyřmi lety a jestli si dobře pamatuji, tak valná většina z nás dávala Sokolovně zelenou. Nyní to děláme na dalších sto let a byla by chyba, kdybychom jsme objekt nepřipravili na drahé technologie,“ vstoupil do diskuze architekt Jiří Kobera (nez.) s ohledem na návrhy, že by mohla Sokolovna sloužit pouze plesům či malým divadlům a ztratila by „punc“ multifunkčního domu. „Ještě zapomínáme, že máme velký peněžní potenciál v kasárnách, ty můžeme prodat ze dne na den, tam je uloženo „en“ milionů korun,“ uvedl Hájek.


Někteří zástupci města už tolik Hájkův optimismus nesdíleli, mezi nimi panují obavy, a to především kvůli získání peněz z unijních fondů. „Byla by hloupost rekonstrukci teď zastavit, musíme to dotáhnout dál!“ uzavřel debatu Jan Humhej (KSČM). Zastupitelé nakonec jedomyslně odsouhlasili pokračování v opravě.