Ze snímku západní strany náměstí z období 1. republiky lze vyčíst, že byl pořízen v půl jedenácté, slunce je poměrně vysoko, stromy u kašny mají listí, pánové saka, takže byl začátek léta, plocha náměstí má starou dlažbu, vpravo stojí pozoruhodný secesní kandelábr a v celé šíři je zachycena barokní radnice.

Zrovna u radnice je klid, ale bývalo tam živo. Leccos se tam přihodilo. Na základě jedné aféry v roce 1905, na které se podílel starosta Josef Taschek a 28. pěší pluk zvaný „pražští Pepíci“, vznikl celostátní lidový pozdrav Tě párek. Pozdrav se šířil s osmadvacátníky.

Ve čtvrtek dne 9. listopadu 1905 bylo na náměstí povoláno 90 mužů 28. pěšího pluku, aby udržovali pořádek a chránili radnici, poněvadž se předpokládalo, že se uskuteční demonstrace na podporu zavedení všeobecného rovného hlasovacího práva. Jenže pršelo, byla zima, skoro nikdo nešel demonstrovat, takže ve městě byl celkem klid. Vojáci hlídkovali, ale nic se nedělo. Nevlídné listopadové počasí asi přispělo k tomu, že radnice to chtěla vojákům nějak vylepšit.
Informovaly o tom Jihočeské listy v sobotu dne 11. listopadu 1905: „Na radnici chtěla obec vojáky pohostiti, za kterýmž účelem přivaleny sudy s pivem na radniční dvůr a přinesen koš uzenek. Německý starosta Josef Taschek jim nabídl pohoštění. Ze dvora radnice se již šířila vůně ohřátých párků. Vojíni však pivo i uzenky odmítli. Odmítli proto, že od obce, která se k pluku č. 28 zachovala nepřátelsky, nemohou přijímat žádné pohoštění. Obec totiž podnikla svého času všechny možné kroky, aby zamezila přeložení 28. pluku do města, protože je to pluk český a mužstvo jeho také uvědoměle česky cítí.“ Starosta Taschek a továrník Hardtmuth dokonce nabídli ministerstvu války dotaci, když 28. pluk převelí jinam.

„Když byl 28. pluk do Českých Budějovic přeložen, zasypaly jej budějovické německé časopisy nejsprostšími urážkami. Jmenovaly vojíny tohoto pluku „pražskými Pepíky“, rváči a flamendry.“ Termín „pražští Pepíci“ používaly i české časopisy a běžně se vyskytoval v hovorové řeči, ale zřejmě v jiném tónu.

Odmítnutí pohoštění považovala radnice za urážku. Pro obyvatele města to byla nebývalá událost. Hned někdo složil o aféře píseň, která se všude s chutí zpívala. Jedna sloka zní – Až nedávno v Budějicích děti z pražské várky, nechtěly se spřáteliti s Taschkovými párky. Píseň končí obrazem, kdy chůva tlačí kočárek a capart, jak zhlédl Taschka, zdraví TĚ PÁREK.

Není sice jasné, vznikl-li pozdrav Tě párek ještě před složením písně, nebo se objevil prvně v té písni a rozšířil se poté, ale v každém případě se rozšířil do Prahy, odkud 28. pluk pocházel, a do Plzně, kam byl kvůli párkům přeložen. Téměř nahradil dosavadní lidový pozdrav Tě Bůh. Osmadvacátníci, tedy „Pepíci“, se potom léta do Budějovic vraceli a na aféru, v níž účinkovali, vzpomínali.

Starosta Josef Taschek zařídil, že vojáci dostali hned příští den „kasárníka“ s tím, že událost se musí důkladně vyšetřit. Nejprve vojenské orgány oznámily, že vojáci se za odmítnutí piva a párků trestat nebudou, ale radnice to brala jako vojenskou vzpouru a urážku a prostřednictvím poslanců se párková aféra dostala až do parlamentu ve Vídni.

Po dlouhých výsleších nevydrželi dva vojáci a označili za původce všeho pěšáka Václava Fialu. Ten onemocněl a byl odvezen do vojenské nemocnice, kde byl nadále vyslýchán a nucen, aby se ke všemu přiznal.

V prosinci 1905 byli příslušníci 28. pluku, kteří odmítli Taschkovy párky, odsouzeni. Desátník Černý na 30 dní kasárníka, desátník Svoboda 20 dní, četaři Rada a Simandl 21 dní, infanteristi Sedláček 21 dní samovazby, Kraus 15 dní vězení a další v nižších sazbách.

Jan Schinko