Známý jihočeský hudebník a podnikatel Ladislav Faktor (53) spojil své jméno nejen s oblíbenou rozhlasovou stanicí, ale také s rozhlednou a horskou chatou na Kleti. Propadl kouzlu golfu, pošilhává po Jižní Americe a těší se, že bude psát hudbu k filmům.
„Nevzpomínám si, že bych se v posledních třiceti letech někdy nudil,“ směje se činorodý Jihočech.

Čím byl pro vás uplynulý rok 2010 jiný než ty předcházející?
Minulý rok se mi hlavně podařilo drobátko uklidnit. Neměl jsem ho zase až tak hektický, jako byly předchozí roky. Mohl jsem se věnovat Kleti, kde je rozhledna a restaurace s ubytováním, a mám velkou radost, že jsou tam lidé spokojení. Kleť mi dělá radost, protože dělá radost i ostatním. Chodí tam velké množství turistů, což je fantastické. Kleť mě nikdy neomrzí.

Poprvé jsem tam byl, když mi bylo asi pět let. Mám někde dokonce fotku z tehdejšího výletu, vidím ji před očima. Rodiče mě tam táhli jako malého kluka. Tenkrát už jezdila lanovka, která je pořád stejná. Dodneška si pamatuji jízdy, jak jsem se bál, když jsem seděl na klíně rodičů. Když mě rodiče na Kleť dorvali, získal jsem si k ní okamžitě vztah. Kleť je pro mě domovem, a to je příjemné.

Co říkají lidé na Kleti tomu, že je tam občas pořádně živo?
Posádka na Kleti je v pohodě, i když o svátcích měli strašně práce, protože byly skutečně hektické. Konec roku na Kleti byl ale fantastický. Každý den tam přišlo odhadem asi tisíc lidí a všichni dostali svoje oblíbené česnečky a gulášovky.
Teď v únoru budeme dělat kompletně nové internetové stránky Kleti. Bude tam obrovský prostor pro různé fotografické prezentace. Sehnal jsem staré plány ze začátku 20. století a zveřejním je na stránkách také, protože to lidi bude bavit.

Chystáte pro návštěvníky Kletě nějakou novinku?
Nahoře je výstava obrázků dětí, které Kleť malovaly. Rádi bychom z nich udělali dobročinnou aukci, aby děti dostaly za obrázky nějaké peníze. Uděláme ji někdy na jaře nebo v létě a uspořádáme také novou výstavu.
Za rozhlednou stavím technologické pracoviště pro vysílače. Bude tam i parkoviště pro několik aut, aby neobtěžovala návštěvníky. Chceme, aby Kleť zůstala čistá a aby tam byl klídek.

Stále přemýšlíme o dalších atrakcích kromě koloběžek, které by trošku zatraktivnily prostředí. Mám nějaké nápady, ale zatím je zveřejňovat nebudu. Radši je nejdřív udělám, než abych o nich nejdřív mluvil.

Vy sám jste změnil v poslední době něco ve svém životě?
Loni jsem zahájil zdravější životní styl. Začal jsem se o sebe starat. Věk už je přece jen poznat, vždyť je mi 53 let. Změnil jsem jídelníček a přestal pít kořalku. Panáky už piji výjimečně, a jak mi šmakovaly.

Celý život sedím na židli a tak jsem se začal trochu hýbat. Začal jsem s hubnutím a pohybem a doufám, že mi to vydrží.
Začal jsem také hrát golf. Je to bezvadný sport, protože při golfu ujdeš za den deset kilometrů, což je o hodně víc pohybu než na židli ve studiu nebo v hospodě.

Cítím se lépe a už se těším na jaro, že se zase začnu hýbat. Do golfu mě zblbli kamarádi. Dlouhá léta jsem ho nechtěl hrát, protože mně připadal jako strašně podivný a hlavně snobský sport. Jenže jsem velmi rychle zjistil, že to tak není. Samozřejmě, že i v tomhle sportu se pohybují snobi, ale také normální lidé. A když vyhledáváš spíš ty normální, tak je to v pohodě.

Ke golfu mě přitáhli kamarádi tady v Budějicích. Léta mě přemlouvali, až mi jednou přivezli bag a hole a vytáhli mě na cvičnou louku. Jakmile člověku vyjde pár odpalů, tak se chytne. Golf sice žere strašně čas, považuji ho za lehce důchodcovskou, ale super zábavu.
Je velká výhoda, že u tohoto sportu se smí kouřit. Smí se kouřit i na hřišti, ale musíš mít u sebe popelník. Na každé jamce jsou odpadkové koše a popelníky. V zahraničí jsem viděl staré pány, jak chodí s doutníky a hrají.

Golf přitom vlastně ani nepovažuji za sport, ale jiní ano. V cizině jsem viděl profíky při tréninku. Je neuvěřitelné, jak do toho osm hodin mlátí. Stěžují si to tím, že odpalují třeba z kolen a dělají další jiné neuvěřitelné věci.
Když se má něco dělat špičkově, tak se to musí dělat naplno. Myslím si, že já budu mít golf jako zábavu do budoucích let, protože jinak jsem totální nesportovec.

Už se bojím i lyžovat, protože mám šroub v rameni. Je to tak tři roky, co jsem měl rozdrcený ramenní kloub. Strašně jsem zkusil, hlavně jsem se bál, že už nebudu moci hrát na piáno. Pan primář Kopačka se svým týmem se o mě vzorně postaral a dal mě dohromady, ale říkal, že podruhé už by to takhle hezky spravit nešlo.

Chystáte se víc věnovat muzice?
V loňském roce jsem udělal poměrně málo hudby, protože jsem měl spoustu jiné práce. Letošní rok ale vypadá úplně jinak. Dostal jsem už náhledy nějakých scénářů. Vypadá to, že budu točit muziku k jednomu nebo dvěma seriálům pro české televizní stanice, což je fajn. Vypadá to i na nějaký celovečerní film.

Na tohle se pochopitelně strašně těším, protože to je pro mě nejen práce, ale i zábava. Nechci víc konkretizovat, protože věci jsou teprve rozjednané. Až to bude, tak to bude. Filmový průmysl na tom teď není úplně nejlíp, co se týče peněz. Nikdy se neví, co se nakonec bude a co nebude natáčet. Natáčet filmy je složité, je to opravdu bída s nouzí, protože peníze se většinou těžko vracejí. Všichni spoléhají na Státní fond české kinematografie, na podporu televizí a je to složité.

Když se film točí v češtině, je většinou problém dostat ho do zahraničí. Česky umí velmi málo lidí. Musí to být leda tak Kolja nebo podobný film, jinak je to s distribucí těžké. Americká kinematografie všechno úplně převálcovala, takže je nemožné jí konkurovat.

Nesnažil jste se proniknout do filmového průmyslu v Americe?
Dělám víc věcí najednou. Kdybych se zabýval jenom hudbou, tak se tam asi sápu, jinak je to pro mě jenom zábava. Nesnažil jsem se, i když by to samozřejmě šlo.

Člověk by se muzikou ale musel zabývat opravdu na sto procent, a to není samozřejmě žádná legrace. Určitě by se v Americe vždycky něco našlo, protože tam mám mraky kamarádů a každý rok do Ameriky jezdím.
Jenže kromě muziky se pořád starám o technické stránky, o studio, což mě baví. Provozuji vysílače a přenosové sítě. To je jedna z mých hlavních činností.

Neustále se uvažuje o různých digitalizacích, jenže i tenhle průmysl zasáhla krize. Mám tak rok dva čas přemýšlet, co budu dělat dál. Technologie ale zase tak rychle dopředu nejdou, takže je naštěstí klid. Všechno klape.

Sledujete, jak se daří Radiu Faktor, u jehož zrodu jste před lety stál?
Radiu Faktor, které jsem založil, se vede skvěle a jde bezvadně. Pořád tam pracují mraky mých kamarádů, se kterými mám ideální vztahy. Rádio prosperuje, což je dobře, protože nese moje jméno.

Krize samozřejmě zasáhla komplet mediální svět – rádia, televize i noviny. Všude se šetří a šetření je vždycky na úkor něčeho. A aby šlo něco hodně dopředu, tak k tomu jsou potřeba peníze. A ty se zase musí někde vydělat.

Nechtěl byste se po letech znovu vrátit k hraní v kapele?
Muzika mě baví, ale ohledně kapely zatím nic nového není. Trvale mě tahají, abych dal dohromady nějaké seskupení na jazzový festival. Já se jednak bojím, poněvadž tam hrají hvězdy, a za druhé to znamená opravdu hodně práce. Vzhledem k tomu, že se zabývám ještě dalšími deseti věcmi, tak je to pro mě těžký.

Všímám si ale kapely Oceán, která se chystá znovu hrát. Může to dopadnout dobře. Zrovna nedávno se na síti objevilo video z nahrávání jejich první desky, která se nahrávalo u nás ve sklepě. Někdo tam pověsil video z Jírovcovky z července 89, když jsme točili první desku. Jsou to srandovní záběry.
Od května prý chystají turné. Myslím si, že návrat jim může vyjít. Mají spoustu fanoušků, kteří je dlouho neviděli a jsou na ně zvědaví. Samozřejmě, že Petra Muka, který loni zemřel, je obrovská škoda, ale život jde dál.

Fanouškové Oceánu už jsou, pravda, starší. Podle mne se kapela vrátí ke starým věcem, i když určitě dělají i nové písničky. Když už proběhne nějaký návrat, tak lidi čekají hlavně staré věci, což je logické. Takže jestli mají vyprodat haly, myslím si, že musí hrát hlavně staré pecky. Určitě zapůsobí i věhlas Mukův a jeho příběh. Jenže Petr Muk už je mrtvý, takový je život. Už se kácí v našem lese…

Máte pestrý život. Pohybujete se v mediálním i hudebním světě, jste zaháčkovaný v turistickém ruchu. Nechystáte ještě něco?
Myslím, že ne. Nevzpomínám si, že bych se v posledních třiceti letech někdy nudil. Ale nápady přicházejí spontánně, takže se může stát, že mi prdne v kouli a budu se zabývat zase něčím jiným. To se ale nedá předjímat.

Vždycky se nechám inspirovat. Rád cestuji, koukám se, jak se co kde děje, a pak se třeba do něčeho nového pustím.
Ještě jsem třeba nebyl v Jižní Americe. Na podzim jsem točil muziku k celovečernímu dokumentu o Jardovi Duškovi Když kámen promluví. Film už vyšel na DVD a půjde v ČT. Udělal ho můj dlouholetý kamarád a režisér Viliam Poltikovič, který se rozhodl, že odletí do Peru a začne tam točit dokumenty o nenavštívených kmenech. Tak mě s sebou samozřejmě lákal. Trošku o tom přemýšlím.

Peru je ale opravdu nebezpečný terén, takže mě tahle nabídka střídavě láká a odrazuje. Viliam teď odletěl na měsíc, na dva. Doufám, že ho tam nic nesežere. Těším se, co přiveze za materiál, a pak uvidím. Chce natočit dokumenty hlavně o domorodcích. Z jeho vyprávění vím, že jsou tam komplikované vztahy mezi těžaři a domorodci. Také tam prý žijí dosud nepoznaná zvířata, takže cesta může být velmi zajímavá.
Moje cesta do Peru je ale zatím pořád na bázi snů. Jezdím totiž spíš do klasických civilizovaných končin, kde si odpočinu. Člověk si totiž vyčistí hlavu, když je dál než 10 000 kilometrů od domova.

Vilda procestoval celou Indii a Tibet. Je naprostý šílenec, který si vezme kameru a točí všechno sám. Jako samotář má větší šanci, než kdyby jel s velkou expedicí. Jezdí jako dokumentarista a točí sám, maximálně ve dvou s kameramanem. Natočil několik velkých dokumentů, které se týkají východních filozofií. Jeden z filmů jsem loni dělal, a byl velmi zajímavý. Vždycky spolu pořádáme velké diskuse o víře. Jsou zajímavé, protože jsem křesťan, kdežto Vilda křesťanství nefandí.

Proč fandíte křesťanství vy?
Křesťanskou výchovou jsem poznamenaný odmalička. Jsem věřící, ale nepraktikující křesťan. Víra mi v životě pomáhá a doufám, že se na mě a v mém jednání pozitivně projevuje.

A protože jsem i právník, mám tím pádem i jiný náhled na desatero Božích přikázání. Od nich se odvíjí celý právní a etický systém Evropy. Křesťanství není špatné, ale nemyslím tím zrovna upalování.

Křesťanství má řád nesouměřitelný s tím, jak dneska lidi, kteří nevěří, hledají náhražky v esoterických záležitostech, horoskopech a ostatních ptákovinách. Těm zásadně nevěřím, protože to jsou všechno pavědy.


Profil: JUDr. Ladislav Faktor, podnikatel, hudebník, skladatel filmové hudby
*1957 v Českých Budějovicích, absolvent Právnické fakulty UK Praha
- zakladatel prvního soukromého rozhlasového vysílání v Č. Budějovicích
- klavírista, člen Pražského výběru, účast na jazzových festivalech
- filmová hudba (např. Dotek z druhého břehu, Král zlodějů, Když kámen promluví, znělka Třináctá komnata)
- majitel horské chaty a rozhledny Kleť, žije v Českých Budějovicích