Praktická lékařka a internistka Jaroslava Augustovičová dveře pacientům do ordinace v městyse Ševětín v těchto dnech nezavřela. „V této době jsem nepřestala ordinovat, protože si myslím, že koronavirová infekce je trochu nafouknutá. Bakterie a viry jsou tu s námi miliony let. My tu nebudeme a ony tu budou nadále,“ domnívá se lékařka.

Podle ní jsou kolem nás daleko závažnější infekce o kterých se třeba nemluví. „Mohla bych připomenout tuberkulózu, kterou se v roce 2018 nakazilo deset milionů lidí na světě a z toho jeden a půl milionu lidí zemřelo. O tom se vůbec nemluví, nemluví se ani o spalničkách, které jsou daleko nakažlivější než koronavirus,“ zdůrazňuje s tím, že při spalničkách se z deseti lidí devět nakazí a u koronaviru nebyla taková infekcionita prokázána. „Je logické, že musíme mít respekt z tohoto onemocnění, protože je to nové onemocnění, neznáme ho. Ale domnívám se, že paniku šíří média,“ poukazuje.

Vlevo na snímku je primář ARO českobudějovické nemocnice Richard Tesařík společně se svými kolegy.
Denně řeší nakažené

Jaroslava Augustovičová se tedy rozhodla, že zanechá běžný provoz ordinace. „Nezavřela jsem ani v jeden den. Infekční pacienti mně do ordinace nesmí. Mají to nalepené před čekárnou. Pokud mám podezření, že by mohli mít koronavirus, nebo mají teplotu s příznaky kašle, odešlu je elektronicky na infekční oddělení českobudějovické nemocnice. Tam jim udělají PCR test. Obvykle do druhého dne se pacienti dozví výsledek. Mně tyto informace nechodí, pacienti se je dozví telefonicky. Jsou li negativní, mohou přijít sem, domluvím se s nimi na určitou dobu, aby se s nikým nepotkali,“ popisuje lékařka, která měla do deseti pacientů v karanténě. „Byli to lidé, kteří se vrátili ze zahraničí. U nikoho se onemocnění Covid-19 neprokázalo,“ ujišťuje žena, která v Ševětíně ordinuje od roku 1992 a své pacienty dobře zná. „Bylo moc milé, když mi pacienti přinesli našité roušky,“ říká.

Uzavření hranic kvůli koronaviru.
Křik, nadávky, pláč. Služba na hranicích vyčerpává, líčí jihočeská policistka

Zpočátku koronavirové pandemie ale měli pacienti obavu se v ordinaci ukázat. „Lidé se sem báli napřed jít, aby se tady nenakazili, jedna paní volala, že její syn chodí do práce, a měla obavu, jestli se od něj nenakazí…pak je sem nepouštěli jejich děti, ale babičky sem tajně chodily. Třeba přišly na kontrolu,“ přibližuje lékařka, která nejraději relaxuje doma na Borku na zahrádce. „Nebo sleduji přes internet představení vinohradského divadla,“ líčí.