Osm let firma Lesný – forest sbírá a čistí pyl z květů pro farmaceutický průmysl, kde se z něj pak vyrábí testy a léky pro alergiky. Většina produkce putuje do zahraničí, na čisté prostředí jižních Čech ale nedá ředitel firmy Karol Lesný dopustit. Nyní se jeho společnost stala vítězem v soutěži Firma roku Jihočeského kraje 2008.

Co pro vás vítězství v soutěži znamená?
Pro mě je to takové zadostiučinění, že si někdo všímá i menších firem. Byl jsem rád, že na předávání cen byl i zástupce Jihočeského kraje, který ocenil i nás, malé podnikatele. To bylo poprvé, kdy jsem se setkal s tím, že nám někdo z úředníků poplácal po rameni, protože jinak si připadáme spíš, že úředníky obtěžujeme, a zatím jsme se setkali jen se zákazy, příkazy a pokutami.

Kdy začíná sezona sběru a jak je náročná?
Letos jsme začali hodně brzy, protože po nás chtěl zákazník lísku, a ta začala kvést prvního února. Přípravy samozřejmě musí být aspoň týden před tím, je třeba připravit prostory, auta, sehnat brigádníky. Od ledna jsme se nezastavili v podstatě do konce června. Pro nás stálé pracovníky je to každý den aspoň dvanáct hodin denně včetně sobot a nedělí. Když si člověk ukradne den dva volna, je to opravdu vzácnost.

Od července do ledna už máte víc klidu?
V červenci a částečně srpnu ještě zpracováváme pyl. V srpnu jsme pracovali na kukuřici – jednalo se o menší množství, ale z různých druhů. Byla to zajímavá práce, protože to bylo pro výzkum, který se zaměřuje na to, jestli geneticky modifikovaná kukuřice ovlivňuje včely.

Co děláte po sezoně sběru?
Jsme rádi, že máme nějaký klid. Ale abychom ho neměli moc, připravujeme další sezonu, jednáme s odběrateli o dodávkách na příští rok, zkoušíme vylepšovat technologii, zpracováváme evidence a výkazy, protože v sezoně na to není čas.
Od půlky listopadu do půlky ledna se také věnujeme vánočním stromkům. Dodáváme exkluzivní stromky do hotelů a obchodních řetězců. Myslím tím jedle od tří do sedmi metrů vysoké. Kvůli tomu jsme založili dceřinou společnost Vezem vám Vánoce.

Co všechno sbíráte? Je to jen na základě zakázek, nebo si sbíráte i do zásoby?
Ne. Musíme sbírat na zakázku, protože sběr i čištění je velmi náročné. Občas si sbíráme něco jen pro sebe, a to z toho důvodu, abychom ověřili technologii a věděli, jestli jsme schopni to dělat a za jakou cenu. Navíc do zásoby sbírat nelze, protože odběratelé požadují čerstvé zboží.

Jaké druhy rostlin pro pyl sbíráte?
Děláme různé trávy a hlavně stromy, například lísku, dub, buk, javor, jasan, lípu. Sbírali jsme i pampelišku, kopretinu, chryzantému, šťovík, z plevelů ambrozii, která je teď velmi rozšířená. A mnoho dalších.

Kdo jsou vaši odběratelé?
Jsou to jednak výzkumné ústavy a jednak farmaceutické společnosti. Ty pyly používají pro výrobu testů a léků pro alergiky. Teoreticky je možné použít pyly i v potravinářství, protože mají vysokou nutriční hodnotu, ale tomu se věnují zatím hlavně včelaři. My máme některé projekty ve fázi odborných úvah a konzultací a hledáme, s kým bychom na nich mohli spolupracovat.

Ve vaší firmě jste tedy nejen sběrači, ale také výzkumníci…
Ano, určitě. Všechno si vymýšlíme sami. Je to kombinace botaniky, biologie, fyziky, chemie a byznysu. Sušení, stejně tak čištění pylu je problém, který je potřeba řešit a použít fyzikální procesy, které jsou poměrně náročné, a je potřeba vymyslet jednoduché a efektivní technologie. Což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Jak probíhá proces od sběru až po zpracování pylu?
Nasbírají se květy. K tomu používáme vysokozdvižné vozíky, které nepoškozují stromy a jsou bezpečné pro zaměstnance. Pak se musí materiál vysušit, ať už přirozeně nebo uměle. Z květů se pak různými způsoby dostává pyl.

Dělá se to ručně, nebo mechanicky?
Mechanicky. Podíl ruční práce tam je, ale snažíme se ho zmenšovat. Proto si vymýšlíme i různé stroje.

Stroje si sami i vyrábíte?
Sami ne. Spolupracujeme se zámečníkem a s firmou, která pracuje s nerezem. Přístroje navrhneme, oni nám je pak vyrobí, a pak zjistíme, že je to špatně, a musíme je předělat (smích).
Pyl se pak musí ještě vyčistit, protože je požadována minimálně devadesátiprocentní čistota. Je to kontrolováno pod mikroskopem, pohybujeme se v řádu mikronů. My dosahujeme běžně kolem 96 , 98 i 99 procent čistoty.

Hraje v čistotě roli i místo, odkud pyl pochází? Kde všude pyly sbíráte?
Sbíráme hlavně v jižních Čechách, je dobré, že tu není moc průmyslu. Taky jezdíme na jižní Moravu a na Slovensko. Roli hraje i lokalita – samozřejmě nesbíráme u cest. Letos jsem měl zajímavou zkušenost. Sbírali jsme na venkově v čistém prostředí a čekal jsem, že pyl bude hodně čistý. Ale nebyl. Zjistil jsem, že chvíli před tím tam někdo pálil chvojí a z kouře se na pyl nachytaly částečky, které jej dost znečistily.

O vašem oboru leckdo ještě neslyšel. Panuje v této oblasti velká konkurence?
Ano. Je to sice málo známý a velice okrajový obor, ale v jižních Čechách je dokonce několik firem, které se tím zabývají. Konkurence je velká. Je to i důvod, proč si střežit výrobní tajemství.

Kolik má vaše firma zaměstnanců?
Stálí zaměstnanci jsou dva až tři. Jinak máme brigádníky. Běžně nám pomáhá od pěti do deseti lidí, někdy i dvacet. V Budějovicích spolupracujeme hlavně se studenty univerzity, ale jinak pro nás pracují i důchodci.

Jak se vaší firmě daří, jak se rozrůstá?
Zatím každý rok stoupají objemy objednávek a kontaktují nás zájemci, to je pro mě pozitivní. Vylepšení je i v technologiích, kam dáváme většinu zisku. Máme vysoké požadavky na hygienu a naši zákazníci to také oceňují.

Kolik toho za rok sesbíráte?
Produkce se pohybuje kolem 50 až 60 kilogramů za rok, a to jsme začínali s dvěma třemi. V příští sezoně se chceme dostat na sto padesát až dvě stě kilo.

Kolik stojí kilogram pylu? Jaký druh je nejcennější?
Prodává se na gramy. Velice zhruba stojí v rozmezí deseti až tisíce korun. V pylech je velký rozdíl. Nejcennější z těch, co jsme dělali, byly šeříky a oves hluchý, ty jsou přes tisíc korun. Ale jsou velice náročné na sběr a vyčištění.

Jaké stinné stránky váš obor přináší, s čím nejvíc bojujete?
S počasím. Víc nám vadí sluníčko, než chlad a mrholení. Když je sluníčko, pyly jsou za tři dny odkvetlé a už se nedá nic dělat.