Vášeň pro letadla má rodák z Jamného u Boršova nad Vltavou, jak sám říká, snad vrozenou. „Když jsme byli v první třídě venku na tělocviku, letěl nad námi MIG 15, samozřejmě jsem šel očima okamžitě za ním a vyučování tím pro mě končilo," vzpomíná František Frána na prvotní okamžik, kdy ho natolik okouzlil vzdušný stroj, že mu vznikla záliba na celý život.

Nikdy však netoužil sám se vznášet ve vzduchu, letadla konstruuje a umně je řídí pouze země dálkovým ovládáním.  A zatímco u svého koníčku má hlavu doslova v oblacích, ve svém profesním životě se dívá přesně na opačnou stranu, do země. Při své práci totiž provádí geologické průzkumy.

Svůj první konstrukční model postavil František Frána v roce 1964, bylo to házedlo Vážka. Dlouhou dobu se věnoval letecké akrobacii, kdy konstruoval modely s maximálním rozpětím křídel 2 metry a váhou do 5 kilogramů. Od konce osmdesátých let staví makety a polomakety vážící do 20 kilogramů v měřítku až 1:3 a s rozpětím do tří metrů, které jsou přesnými zmenšeninami skutečných letadel.

Za svou padesátiletou kariéru leteckého modeláře má na svém kontě už desítky modelů. „Počítal jsem jen letadla, která byla ovládaná na dálku a plně funkční, a dostal jsem se na číslo kolem čtyřiceti. Předtím jich mohlo být tak patnáct a další na gumičku," vypočítává vášnivý modelář svá hotová díla.

Letadla staví podle plánků nebo si nakreslí plánky podle monografií uveřejněných v časopisech. Pro zpracování detailů povrchové úpravy používá fotografie skutečných letadel.

Samotná výroba jednoho modelu trvá přes tisíc hodin. Nad poslední maketou strávil František Frána tři zimy. „Já přes zimu zalezu do dílny a v létě létám a snažím se to nerozbít," směje se František Frána.

Modely vyrábí z balzového dřeva, překližky a laminátu, podle nichž musí zvolit i optimální lepidlo. Kostru letadla pak potahuje buď papírem, který se nalakuje, nebo nyní modernější fólií z umělé hmoty, která je z jedné strany opatřena lepivou složkou a nataví se na povrch pomocí speciální žehličky. U maket s plátěným povrchem se používá nažehlovací textilie. Křídla se vyrábí také z pěnového polystyrenu, který se potáhne tenkou balzou a dále se povrchově upraví.

Důležitou částí práce je pak  sestavit pohon a řízení letadla. Za dlouhou dobu, kdy se věnuje své zálibě, mohl pan Frána skvěle sledovat vývoj motorů.  „Začínalo se s pohonem gumovým svazkem, jeden čas se používal pohon na stlačený kysličník uhličitý, pak přišla éra spalovacích motorů. Nyní se stále více prosazují elektromotory," říká František Frána.

Dodává, že dnes už se dá koupit téměř vše od hotových modelů přes motory, dálkové ovládání až po  tzv. modelářskou bižuterii, jako jsou různé páky a pantíky, které si dříve museli modeláři sami vyrábět.

Své konstrukční i letové dovednosti zúročil boršovský modelář na mnoha soutěžích, jichž se zúčastňuje od 80. let do současnosti. Vyhrál už slušnou řádku pohárů, ale nejvíc si cení prvního místa na Evropském poháru v roce 2008, putovního poháru národního mužstva z let 2007,  2012 a 2013 a zlata na Evropském poháru maket hydroplánů z Francie v roce 2013.

Na těchto soutěžích se hodnotí nejen přesné zpracování makety, ale také letové vlastnosti modelu, který by se měl ve vzduchu chovat přesně jako jeho skutečná předloha.

Na soutěže do zahraničí  pana Fránu doprovází rodina, výlet za létáním tak spojí i s dovolenou. Nástupce v rodině však modelář nemá. Jeho dvě dcery ani vnučka se do modelařiny nehrnou. Hlavu rodiny však v jeho zájmu podporují. „Někdy i naoko nadávám, ale jinak jsem ráda, že má takový koníček, je to pěkná záliba," usmívá se manželka Marie Fránová.

V současné době Františka Fránu okouzlují hydroplány. V létě tak modelářské letiště  často vyměňuje za rybníky. Už  teď se těší na 43. jihočeský pohár modelů hydroplánů, který se uskuteční na Bezdrevě 24. a 25. května.