„Základním motivem okolostojících je strach,“ říká psycholog Rostislav Nesnídal a vysvětluje: „Je rozdíl, pokud se člověk ocitne v situaci, kdy má například zachraňovat tonoucího, a když se má postavit sám tlupě násilníků. V druhém případě podstupuje mnohem větší riziko.“

Problémem je i nedostatečná opora v zákonech. Soudní řízení se v podobných případech táhnou i několik let a pokud je navíc pachatel nezletilý, vyvázne většinou s podmínkou. „To postrádá jakýkoliv výchovný efekt. V ideálním případě by měli být tvrdě potrestáni rodiče,“ myslí si Nesnídal a navrhuje i umístění delikventů do nápravného zařízení. „Třeba jen na dva měsíce, důležitý je pro ně moment trestu.“

Alkohol bývá u podobných činů častým „spolupachatelem“. „Pití, stejně tak jako hraní na automatech, je považováno za osobní věc člověka. To je sice hezké, ale s takovým rozšiřováním osobní svobody zároveň přestáváme chránit společnost,“ varuje Nesnídal.

Otázka výchovy mladistvých se nepříjemně dotýká i mediální problematiky – film, televize a internet mají nepochybně na celém problému svůj díl.

„Zejména v akčních filmech dochází často k naprostému obrácení rolí,“ vysvětluje Nesnídal. „Gangsteři nejsou vnímáni negativně, divák jim nezřídka i fandí – takové protispolečenské filmy nemohou mladého diváka naučit, kde je dobro a kde zlo. Situaci nezlepšuje ani to, že se mezi společenské elity dostávají morálně pochybní lidé,“ popisuje stav společnosti psycholog Rostislav Nesnídal.

Václav Rameš