Medailí za statečnost ocenil letos Jihočecha Jana Malíka Generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky. Nadstrážmistr Jan Malík, který slouží na stanici Trhové Sviny, začínal už jako dítě u dobrovolných hasičů a od roku 2001 působí v řadách Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Medaili získal za květnový zásah, při kterém zachraňoval ze studny otce se synem, kteří se tam přiotrávili při natírání.

Kde a kdy jste se poprvé setkal s hasiči?

Pocházím z Borovan. Bydleli jsme padesát metrů od hasičárny a už od třetí třídy jsem byl u dobrovolných hasičů. Pokračoval jsem u nich i v dorostu a dospělosti v požárním sportu. Vystudoval jsem střední školu s maturitou a po civilní vojenské službě jsem nastoupil k Hasičskému záchrannému sboru Jihočeského kraje. Toto povolání mám jako koníčka a do práce chodím opravdu rád.

Při zmíněném zásahu jste využil i specializaci z výcviku…

Každý hasič, který nastoupí ke sboru, absolvuje základní nováčkovský kurs, který trvá půl roku. Tam je mimo jiné proškolen a seznámen se základy lanové techniky a sebezáchranou pomocí lana. Já jsem absolvoval ještě speciální lezecký výcvik, i když zatím nejsem členem lezeckého družstva.

Když se vrátíte o pár měsíců zpět, jak výjimečný to pro vás byl zásah?

Je pravda, že v takovéto situaci jsem se dosud neocitl. Do studny jsem šel na základě absolvování lezeckého výcviku. K zásahu, neboli místu události jsme sice přijeli jako družstvo (čtyři hasiči), ale do studny jsem slézal sám.

Co se vlastně stalo?

Byli jsme zavoláni k prázdné sedmimetrové studni, ve které omdlel muž při jejím natírání. Použil zřejmě nějakou acetonovou barvu se silnými výpary a následkem toho upadl do bezvědomí. Starší syn se mu pokusil pomoci a vlezl do studny za ním. Jelikož koncentrace nebezpečných výparů byla silná, nebyl schopen vylézt a zůstal tam také. Mladší syn naštěstí zůstal venku a zavolal na linku 150. Oznámil, že otec natíral studnu a zůstal tam bezvládně ležet i s jeho bratrem a navedl nás na místo v chatové osadě u Stropnice, kde se neštěstí stalo. Vyjeli jsme do dvou minut a za pět minut jsme byli na místě, kde začaly ihned záchranné práce. Každá vteřina hraje v takové chvíli roli.

Jak se situace vyvíjela dále?

Žebřík, ze kterého zachraňovaná osoba natírala studnu, jsme dali ke stěně, abychom získali více místa. Nad studnou postavili kolegové trojnožku na zavěšení kladky, přes kterou pak byly osoby vytahovány. Já jsem si nasadil dýchací přístroj, hasičský opasek a k němu připevnil lano. Po žebříku jsem sestoupil k bezvládným tělům, která ležela na dně. Kluk byl malátný, ale byla s ním trochu spolupráce. Uvázal jsem mu prsní úvazek a on se mě chytil kolem krku. Kolegové ho táhli nahoru a já tělo nesl zespodu. Nahoře jsem se jen krátce vydýchal a vrátil se dolů pro otce.

Vyprávíte to jednoduše, ale asi to nebylo jen dvojí sestoupání a vylezení po žebříku… Co třeba manévrovací prostor, toho jste asi ve studni moc neměl?

To máte pravdu. Dýchací přístroj na zádech zabere tak dvacet, třicet centimetrů, to hodně omezovalo moji pohyblivost. I manipulace s muži byla obtížná. Hlavně když jsem tam lezl podruhé. Nejprve jsem musel odpojit halogen, na kterém ležel otec. Hrozilo nebezpečí, že by se mohlo přihodit něco horšího. Muž už byl v bezvědomí. Nohy měl zaklíněné do žebříku, ale díky Bohu se mi povedlo tělo nadzvednout a uvázat mu prsní úvazek. Jelikož byl muž těžší váhy, tak se napoprvé úvazek z bezvládného těla vysmekl a já jsem postup musel opakovat znovu a úvazek více utáhnout. Vytažení muže bylo fyzicky náročné, kvůli malému prostoru, váze těla, a i proto, že ve studni bylo špatně vidět. Kolegové vytahovali lano přes kladku a já jsem se snažil bezvládné tělo zespodu nadlehčovat.

Na jak dlouho při takovém zásahu vystačí obsah láhve dýchacího přístroje?

Pokud nevykonáváte fyzicky namáhavou činnost, tak se počítá se třiceti minutami. Při tomto náročném zásahu mi vydržel obsah láhve tak na dvacet minut. Ke konci už jsem měl rafičku manometru na varovném signálu. To je oznámení pro hasiče, kdy mu v láhvi nezbývá moc vzduchu a musí rychle opustit prostor zásahu.

Akce ale naštěstí měla dobrý konec.

Díky Bohu ano. Když se zásah rozebíral na stanici, shodli jsme se, že každý kdo na místě zásahu byl, odvedl dobrou práci a zaslouží si pochvalu. Kolegové, dobrovolní hasiči z Borovan i zdravotníci.

Řekl byste, že lidé často podceňují zdánlivě jednoduché situace? A třeba nevědomky se tím vydávají v nebezpečí?

Řekl bych, že ano. Někteří lidé se chovají nezodpovědně vůči sobě i vůči svému okolí. Ať už je to na silnicích nebo v jiných oblastech. Jakmile hasiči vyjíždí, je nějaký průšvih. Ne, že bychom nechtěli mít zásahy, jsme pro to cvičeni, ale nikomu nic špatného nepřejeme.

A čemu se oceněný hasič věnuje, když má volný čas?

Mám větší rodinu, tak volný čas věnuji převážně jí. Také mám rád turistiku a přírodu. Dříve jsem byl fanoušek motocyklů, měl jsem Enduro 350. Vydrželo mi to dodneška, ale už mám jiné priority, hlavně moji rodinu.