Stará se o 73 dětí různého věku, jejichž rodiče zemřeli na chorobu AIDS. Ačkoli musí denně řešit problémy s nedostatkem financí, snaží se, aby její svěřenci mohli dělat vše, po čem touží. Sestra Mercy Shumbamhini z misijního řádu Congregation Jesu vede již třináctým rokem dětský domov ve městě Kwekwe v africké Zimbabwe.

„Miluji děti. Studovala jsem sociální práci a když jsem skončila, chtěla jsem pomáhat dětem. Chtěla jsem pozvednout péči o ně, protože ony mají hlas, mohou říct, jak by chtěly žít, ale je třeba, aby jim někdo naslouchal,“ popisuje sestra Mercy svou cestu.

Dětský domov v Kwekwe je registrovaný pod zimbabwskou vládou. Je určen pro sirotky, kteří nemají nikoho, kdo by se o ně staral. Řádové sestry, které domov spravují, samy kvůli bezpečnosti opustěné děti nevyhledávají, ale svěřuje jim je vláda.

Odložené na ulici

„Přicházejí k nám děti z různého prostředí. Některým zemřela matka v nemocnici, jiné byly zneužívány nebo dokonce ponechány na ulici, aby tam zemřely. Stává se, že dostaneme i třídenní miminka,“ vypráví sestra Mercy. Každému dítěti, které do domova přijde, se sestry nejprve snaží najít nějaké příbuzné. Pokud nikdo takový není, dítě zůstává v domově. „Stává se naším dítětem,“ připomíná sestra Mercy. Její pomocnice mu zde poté poskytnou oblečení a jídlo, vzdělání i zdravotní péči.

Podobných domovů je v Zimbabwe zhruba devadesát. Mnoho z nich vzniklo začátkem devadesátých let, kdy tento africký stát postihla pandemie AIDS. Některé se podobají internátům, jiné SOS vesničkám, sestry z Kwekwe si však zakládají na tom, že jejich domov napodobuje rodinný život. „Usilujeme o to, aby tady zažily to, co v normální rodině. Proto bydlí v rodinných domech. Ty máme celkem čtyři, v každém z nich se o sirotky starají dvě vdovy, náhradní matky,“ vysvětluje sestra Mercy. Dodává, že pomáhá také zmiňovaným zimbabwským vdovám, protože jim dává práci a vytvoří pro ně v domově zázemí.

Právě s dětským domovem v Kwekwe navázala spolupráci českobudějovická Di〜e〜cézní charita. Nejprve sestrám zasílala humanitární pomoc a loni jej zařadila do projektu Adopce na dálku. Zájemci tak mohou sponzorovat vybraného sirotka šesti tisíci korunami ročně. „Za peníze, které dostaneme od dárců, dětem pořizujeme základní potřeby, to znamená jídlo, oblečení, knihy, školní pomůcky i léky,“ vysvětluje sestra Mercy.

Vzdělání je priorita

Zdůrazňuje, že peníze jsou pro domov hlavním problémem. Nejvíce stojí vzdělání dětí, které je pro sestru Mercy prioritou. „Hodně investujeme do vzdělání a pomáháme dětem s praktickými dovednosti, které budou potřebovat v životě. V současné době máme osm dětí na univerzitě a dvanáct na střední škole,“ připomíná.

Zároveň své svěřence vždy podporuje v tom, aby se stali tím, čím chtějí. „Vždy jim říkám, že limity jsou až v obloze,“ usmívá se. Každý úspěch jejích odchovanců ji nesmírně těší, jsou mezi nimi učitelé, psychologové, zaměstnanci bank, ale i šikovní automechanici a kadeřnice.
Sirotci opouštějí domov ve chvíli, kdy jsou schopni se o sebe postarat. Pro některé je to ve dvaceti letech, pro jiné v pětadvaceti. Sestře Mercy je přitom trochu smutno, ale její děti ji zcela neopouštějí, se všemi je neustále v kontaktu. S těmi, kteří se prosadili za hranicemi země, si dopisuje prostřednictvím internetu.

Kromě vzdělávání dětí má samozřejmě domov i další výdaje. Musí například zaplatit vdovám, které se o děti starají, v současné době by tu také potřebovali postavit studnu s pumpou. Bez sponzorů se tedy neobejdou. Když sestra Mercy poprvé navázala kontakt s českou charitou, vůbec netušila, kde se tato země nachází. Brzy však podle svých slov poznala, že tu má skvělé přátele. Nadšená je i z návštěvy jižních Čech. „Jsou tu přátelští lidé, kteří jsou ochotni pomoci. Cítím se tu jako doma,“ říká sestra Mercy na adresu Jihočechů.