V lodní dopravě začal odspodu, nejdřív jako brigádník a pomocný lodník. Po letech plných příprav se nakonec vypracoval na post lodního kapitána. Celkově se na vodě pohybuje už dvacet tři let.
„Mám na sobě hlavně všechnu zodpovědnost. Jak za cestující, tak i za zbylý personál,“ vysvětluje kapitán. Jeho úkolem je všechny v pořádku převést a vše ohlídat, včetně potřebných povolení a potvrzení. „Víceméně si tady připadám jako takový tramvaják,“ směje se Robert Míka.
Stejně jako u řidičů veřejné dopravy považuje na své práci za nejnáročnější možný stereotyp. „Někdy je to dlouhé a nudné, ale člověk si zvykne. Sice se moc nenadře, ale zato je tady furt,“ popisuje kapitán. Jeho rodina jej v práci podporuje, třebaže na ni někdy nemusí najít dost času. „Celé prázdniny zasvětím práci. V zimě ale už všechno zamrzá a my tudíž nepracujeme,“ vysvětluje Robert Míka s tím, že si až do března může brát dovolenou.
Každý den převeze v průměru na čtyři sta lidí. A to na trase mezi Lipnem, Frymburkem a Dolní Vltavicí. „Za den jedeme zhruba tak třikrát, čtyřikrát,“ říká lodní kapitán. Jeho trasa má něco přes třicet kilometrů, tam i zpátky mu zabere zhruba dvě hodiny.
Největší trápení mu na vodě může přivodit počasí. Vítr, velké vlny, déšť či bouřka, to jsou momenty, při kterých někdy i ostřílený veterán znejistí. „Každá plavba i přistávání je vždy originální. Jiný vítr, podmínky. Všechno si s vámi vždycky trochu pohraje,“ přiznává Robert Míka.
Naopak s okolními plavidly zpravidla problém nemá. Parník má totiž vždy přednost a většinou to všichni vědí. „Občas je potřeba houknout, ale jinak ke kolizím nedochází,“ komentuje kapitán, který absolvuje nebezpečnější manévr tak jednou dvakrát za sezónu. K možným nehodám má ale jednoznačný přístup. „Nic se stát nesmí, to je jednoduché,“ hodnotí s úsměvem.
